Divoký západ Slunce nad pohořím Ortles...

... a usínající Ortler. Kéž by nám to jasné počasí vydrželo i zítra dopoledne!

Noc byla krátká, budíček ve 4h ráno, snídaně ve 4:30 a v pět hodin už nemilosrdně nahoru. Skalnatý úsek s ferratou přecházíme poměrně snadno, je mlha, která zčásti zakrývá výrazně exponovaný terén. Na konci hřebene se nasazují mačky a navazuje se na lano. Vzhůru na ortlerský ledovec!

Na začátku nás čeká klasický sněhový traverz...

Svítání na Ortleru je úžasné!

Výstup po ledovci není zase tak náročný, obrovské ledové seraky však právem vzbuzují respekt.

Blížíme se k bivaku Lombardi (3316 m). Jsme rádi, že jsme to před třemi dny nezkoušeli... to bychom s těmi naloženými batohy nedali!

Svahy nad bivakem jsou už výrazně strmější a tak poměrně rychle nabíráme výšku...

Není nouze ani o typické ledovcové trhliny. Tahle je obzvláště nepříjemná...

...je třeba ji překonat po ledové střeše, která určitě nebude držet napořád! Uff, je to za náma a míříme k vrcholu!

V mracích v pozadí je již vidět hlavní vrchol.

Těsně před vrcholem se navíc rozpouští poslední zbytky mlhy a tak si můžeme vychutnat atmosféru hor se vším všudy...

Vrcholový hřebínek a...

... nádherné výhledy na všechny strany. Zde je vidět Gran Zebrú (3859 m) a v dálce Monte Cevedalo (3769 m).

Naše další společné vrcholové foto... Výš už to dneska nepůjde!

...a ještě jedna fotka na "střeše" jižního Tyrolska a pohoří Ortles.

Radost až na kost! Hlavně nepodlehnout euforii, protože nás ještě čeká nepříjemný sestup...

Zápis do vrcholovky a nezbytná "reklama"...

Na vrcholovém hřebeni...

Po deseti minutách na vrcholu, kde fouká silný a ledový vítr se rozhodujeme pro sestup. Užíváme si posledních výhledů směrem k východu a severu a míříme zpátky na ledovec.

Před námi jsou nejen "známé" trhliny...

...ale i nepříjemný sestup strmými svahy a to zcela rozbředlým sněhem! Poslední dny se totiž výrazně oteplilo a tak sníh v podstatě nepřimrzne ani v noci.

Cestou nazpět se zastavujeme u bivaku Lombardi. Je zde veškerý komfort...problém je spíše v tom, jak se sem nahoru vyškrábat!

Výhled z bivaku Lombardi.

Za námi sestupují ostatní skupiny. Je úterý a horolezců je zde výrazně méně než o víkendu.

U bivaku...

Před námi je poslední, ale nejnáročnější úsek celého výstupu. Je to sestup po úzkém a exponovaném skalním hřebeni včetně již zmiňované ferraty. Jistíme se pouze provizorně karabinou, víme, že pád si teď prostě nemůžeme dovolit... Nejtěžší úsek přelézáme sólo, no asi tušíte, že slézání skály je mnohem horší než výstup na ní.

Sestup ferratou, která je zajištěna řetězy.

A tady je celkový pohled na ferratu pod Ortlerem. Najdete na fotce šest horolezců?

Pohled na exponovaný skalnatý terén, který je nejtěžší částí výstupu a začíná již několik set metrů za chatou J.Payer.

Klid a pohodu získáváme až na chatě! Konečně jsme zase na "pevné" zemi, štastní a plni nezapomenutelných zážitků! Bohu díky za tento nádherný skálo-ledovcový výstup!

No a co bylo dál? Z chaty jsme sestoupili za dvě a půl hodiny zpět k autu do Suldenu. Jsme vyčerpaní, ale po jídle nám síly přibývají a my se rozhodujeme pro zpáteční cestu domů. Po 6 dnech máme toho "plné kecky" a myšlenka na pohodu domova je o to silnější. Cestou nazpět se zastavujeme v průsmyku pod vesnicí Nauders, kde je válečné muzeum a...

...také tyto "opravdové" válečné exponáty! Cesta ubíhá rychle, jeden 375ml Red Bull mě na dálnici u Linze znova nakopnul k soustředění, řídím totiž celou cestu sám a tak jsem rád, že po 10,5 h a po 24h non-stop od výstupu na Ortler vjíždíme do Rožnova a usínáme doma v postýlkách. Předtím se však musím ještě po týdnu konečně "umýt" a hurá za sny! Dovolená to byla vskutku úžasná! Ahóóóóóóóóój...