Konečně nastala ta správná konstelace hvězd a nám se zadařilo vyjet prozkoumat věhlasné ledy v Kralovanech na Malé Fatře.

Nejen Martin čučel na tu krásu jak puk:)

Celý ledový komplex se nachází v levé (a částečně také pravé) části obrovského kamenolomu.

Zde je pravá část kamenolomu. Jsou tu jednak menší ledíky, ale v údolíčku uprostřed fotky je největší až 40ti metrový ledopád. Nenatéká však každý rok, jen když jsou optimální podmínky, jako třeba letos:)

Stoupáme do první etáže lomu, kde kvalitní ledy začínají.

Zde je vidět levá část lomu, kde jsou ve třech etážích ledové bloky, asi 40m široké a kolem 15m vysoké. Spodní patro je nejvšestrannější a jsou zde relativně nejlehčí cesty.

Zde jsme samozřejmě jako neznalí zdejšího terénu začali:)

A už je před námi první krasavec, kompaktní asi 15ti metrový mírně položený ledík.

Jako první jde tahat Martin...

nekompromisně stoupá vzhůru:)

A je tu první šroubování, nejnamáhavější část celého ledolezení. Stejně jako je na skalách velký rozdíl mezi lezením na prvním konci lana a lezením "na rybu" tak tady je to to samé, ovšem rozdíl je mnohem markantnější...

Luky se rozlézá pěkně "na druháka".

Prepare to use! Btw. šrouby Black Diamond jsou opravdu top třída a od teď už na ně nedám dopustit, kdo zkusil, ví o čem mluvím:)

Pohled do údolí Bystričky, které by vás dovedlo do sedla Medziholie, odkud je to kousek na Velký Rozsutec.

Chystáme se na druhý ledík, tentokrát jsem sbalil do kapsy kousek odvahy já a jal se zatít*

Tak trochu tatranský ledík:)

Pěkný "stromečkový" výlez:) Většina cest v první etáži byla nejtěžší až nahoře, kde se to vždycky zvedlo skoro do kolma. Prostě paráda:)

A Luky? Ten si nechal tahání až na ty pořádnější ledíky:) Prostě žádné štvaní:=)

Ledy v obležení s odstupem:)

Kouzelná Malá Fatra. Miluju nespoutaného ducha tohohle kraje!

Luky se chystá na další dobrodrůžo*

Ledy dnes opravdu drží a nekladou nám příliš velký odpor:)

Zvolili jsme strategii od nejlehčího po nejtěžší a tak každá další cesta byla poctivější než ta předešlá.

Radost až na kost:) Taky aby ne, konečně trochu oddech od školy a jiných povinností, které nás poslední měsíce nechtěly pustit ze svých spárů...s Lukem jsme zváleli pár státnic, takže je rozhodně co slavit a užívat:)

Ty si ale vrták!

Já nic neřek, už mlčím:)

No prostě wow, enjoy it! Podmínky jsou tuto zimu víc než luxusní.

Kudy teď...?

Ano, prostě nahoru:)

Předchozím ledíkem jsme vylezli do druhé etáže a zakousli se do dalšího, opět krapet těžšího ledu.

Drž drž drž...

Vigantický Ueli Štěk:) To lano si musíte odmyslet:))

Boční pohled na ledy ve druhé etáži kamenolomu.

No a na závěr jsme si nechali zlatý hřebík, krásný, místy téměř kolmý ledík, u kterého jsme se všichni jaksepatří zapotili:) Jsme v nejvyšší, třetí etáži lomu.

Poslední ostrůvek jistoty a šroubek důvěry a pak už vzhůru do nebeských výšin:)

I Martin se do kolmáče zakousl s vervou.

Výhled ze třetí etáže je skvostný:) Pomalu se stmívá a my pozorujeme tři odcházející červíky hluboko pod námi:)

Dnešní den ale chceme využít na 100%, proto se nevzdáváme ani před časem, ani před ubývajícími silami.

A na úplné doražení okupujeme na poslední půlhodinku tento krásný nedotčený ledík, na kterém už jen tak volně blbneme až do úplného zničení:)

Joj, nejsem už trochu vysoko...?

Ještě jedna do rodinného alba:)

No jo, nahoru to jde vždycky poměrně lehce i bez lana, ale dolů? Na ledech se dolů leze snad ještě hůř než na skále. Proto volíme strategii "utíkej nahoru"...:)

...a pak zachraň se kdo můžeš, neboli složitě vytraverzuj:)

My se máme rádi, my jsme kamarádi, aneb homofoto 2010.

Poslední pohled na neskutečnou sílu přírody...respect!

Zbývá proslaňovat přes tři etáže dolů a jede se domů...Lezení v Kralovanech bylo nad očekávání dobré (tedy aspoň z mého pohledu), za což jistě vděčím nejen výborným zimním podmínkám, takže díky kluci!