Foto týdne
Druhý prázdninový víkend tohoto léta jsme se rozhodli strávit na skalách. Jednak proto, že po propršeném týdnu se konečně zlepšilo počasí a mělo by svítit sluníčko a také proto, že v sobotu večer naše drahé polovičky odjíždí na celé prázdniny za prací k našim západním sousedům a tak chceme příjemně a společně strávit tento den. Rozhodli jsme se pro skalní oblast pod hradem Helfštýn, kterou jsme navštívili s našimi kamarády již minulý víkend a která je i z lezeckého hlediska poměrně atraktivní.
Sobota 7.7. 2007
Vyjíždíme ráno po osmé hodině, nakládáme našeho Formana až po strop batohy a lezeckým matrošem, na čerpací stanici beru benzín za tisícovku, což se mi ještě nikdy nestalo a už svižně míříme ke skalám! Samozřejmě míjíme odbočku k hradu, protože stejně jako v blízkém Lipníku, i zde v Týně nad Bečvou je dopravní značení poměrně zajímavé, řekl bych ve stylu jak se zpívá v jedné písni: „Jednu dobrú radu Ti dám…Poraď si sám!“ Auto se do kopce neskutečně vleče a v zatáčkách se výrazně naklání doprava a doleva a tak si místy připadám jako kapitán lodi na moři. Přesto už o půl desáté přijíždíme ke skálám, konkrétně pod druhou plotnu s názvem Bezejmenná, takže se vlastně nijak nejmenuje :-)…
O chvíli později již nastupujeme do prvních cest, dnes jsme rozděleni na „manželské dvojice“, teda Jana s Martinem a Vašek se Silvou. Neustále se přemisťujeme z jedné strany skály na druhou a lezeme a lezeme… krátký oběd, vytřepání rukou a už zase lezeme a lezeme…Dnes se nám všem hodně daří a každý z nás si připsal další pěkné vylezené cesty z této oblasti. Sluníčko začíná rozehřívat stěny až kolem poledne a tak není takové horko, no ve tři hodiny už stejně balíme, umýváme se a osvěžujeme, protože sluníčko už pěkně pálí a za chvíli už vyjíždíme směr Olomouc.
U Globusu v Olomouci ještě nakupujeme nezbytné potraviny a hlavně tekutiny, protože je opravdu velmi horko a pak už nás čeká dlouhá cesta směr Mohelnice – Moravská Třebová – Svitavy – Polička a Hlinsko. Jelikož máme časovou rezervu tak za Poličkou odbočujeme z hlavní silnice a projíždíme malebnou krajinou v centrální části Českomoravské Vrchoviny a zastavujeme na louce kousek od řeky Svratky, která zde však představuje pouze drobnou říčku. Ohříváme se posledními slunečními paprsky a za dvě hodiny už vyrážíme směr Svratka a Hlinsko, kde přijíždíme okolo deváté hodiny večerní. Zastavujeme na náměstí a vybalujeme věci z auta a rozkládáme tábor… posedáváme, užíváme si poslední společný večer a po desáté hodině již přijíždí auta o půl jedenácté již naše drahé polovičky odjíždí směr Havlíčkův Brod – Praha – Plzeň – Rozvadov a Německo! Ještě poslední polibek a zamávání a zůstáváme s Vaškem sami na náměstí v Hlinsku…ach jo! Čeká nás však ještě noční cesta do Moravského Krasu a tak se ihned vydáváme na cestu.
Jedeme směr Polička – Letovice – Blansko a Křtiny. Cestou přes Vrchovinu míjíme krásné kostelíky a projíždíme přes malé vesnice bez veřejného osvětlení, no okolní krajina je i v noci kouzelná…Cestou dlouhým lesním úsekem po okresní komunikaci jen tiše doufáme, že se nic nestane s autem, protože v té tmě a několik km daleko od nejbližší obce by to bylo fakt dobrodružství něco opravovat…po chvíli nás z temného lesa vyvádí první světýlka v dáli, no když vyjedeme z lesa, nestačíme se sami divit…hned za lesem probíhá nějaký rockový koncert na místní zábavě. To je teda síla a navíc ještě zdálky na mě někdo nepochopitelně bliká světly a tak si zas myslím co je to za … až když projíždí okolo, zjišťujeme, že je to policejní hlídka :-)… zase jsem zapomněl přepnout dálkové světla v tom údivu z koncertu uprostřed lesů. Pokračujeme svižným tempem dále směr Letovice – Blansko – Jedovnice a Křtiny, kam přijíždíme už v neděli…půl hodiny po půlnoci. O chvilku později už nacházíme výhodné místo k parkování jen asi 100 m od kostela a chystáme se ke spánku. Spíme v autě, ale je to pohoda…skoro jako doma v postýlce J…Rychle šupky hupky do spacáků, abychom byli odpočatí na zítřek. Tak dobrou noc!
Nedele 8.7. 2007
Vstáváme už v sedm hodin ráno, protože jdeme na mši svatou do místního poutního kostela P. Marie Křtinské. Již cestou do kostela obdivujeme tento monumentální chrám, který je zároveň i významným moravským poutním místem. Celý kostel zdobí zevnitř nádherné fresky, které jsou zde na více než třech tisících m2 a dotváří tak jedinečnost tohoto místa. Po mši ještě fotografujeme z různých stran a pohledů tuto úchvatnou stavbu a okolo deváté hodiny již vyjíždíme směr Jedovnice. Zastavujeme u cesty před obcí, snídáme, balíme lezecký materiál a za chvíli už vyrážíme směr Rudické propadání.
Procházíme kolem malebného mlýna v údolí Rudického potoka, který se však po dalších asi 200 m najednou ztrácí a celý mizí v hlubokém propadání a teče podzemím. Nadšeně fotografujeme tento úkaz, zatímco Vašek již obhlíží místní horolezecké cesty, já ještě fotím stoupající mlžný opar, který stoupá z jeskyně na povrch…potom přeskakuji po dřevěných kmenech a najednou hups a jsem skoro 30 cm v bahně! Ta plošinka přitom vypadala jako normální půda, ale nebyla, takže dalších 10 minut trávím v přitékajících potůčcích a umývám si nohy i svoje nové sandály. Stejně jsme je chtěl umýt už dávno, takže mi to ani nevadí.
Za chvíli už pokračujeme a vystupujeme na plošinku, kde již z dálky vystupují zdejší skalky, na kterých se nachází celá řada nejrůznějších horolezeckých cest. My si vybíráme drobné skalky, které leží při turistické stezce vedoucí z Rudice. O chvíli později se již navazujeme a já si vybírám první cestu Kout (4+) a říkám si…to bude alespoň první OS v Krasu…no za chvíli zjišťuji, že to tady asi nebude žádná sranda! Hned po chvilce vypadnu z převislé cesty a hledám možnosti jak se dostat nahoru…nakonec se to přece jen daří a všemi možnými způsoby a technikami, které snad existují se škrábu nahoru, jak kdyby to byla nějaká desítka… uff to jsem se teda zapotil! Z vrcholu skalky je krásný výhled na obec Rudice a okolní krajinu. Za chvíli už slaňuju a nastupuje Vašek, který tentokrát netradičně leze na druhém, ale taky se drápe nahoru, jak se dá…tato cesta byla pro nás oba opravdový oříšek, i když tuto obtížnost jinde zvládáme bez problémů… Po chvíli zkoušíme ještě další 4+, která je na náš vkus odjištěna taky velmi optimisticky. První a poslední:) borhák někde v dáli a tak se místy připravuji na solidní seskok do hlubin! Po chvilce trápení jsme však nahoře a kocháme se výhledy na okolí…pak jsme chtěli prubnout pěkně vypadající převislou cestu Slza za 5+ s jedním rezavým kroužkem pamatujícím doby bolševické, ale nakonec jsme si jak se říká „ani nevrzli“… Na závěr zkoušíme ještě dvě pohodové trojky pro zpravení naší reputace a Vašek ještě zkouší jednu šestku z druhé strany skály, ale zase nic… prostě v Krasu nám to zatím moc nejde, shodli jsme se (myslím celkem objektivně, ne jen ovlivněni neúspěchy:), že v Krase jsou cesty dosti podhodnocené...ale to vůbec nevadí… i přesto jsme zde v Rudicích strávili příjemné a sluncem prozářené dopoledne.
Po poledni už balíme, ještě okem prozkoumáme skály u Hradu a pokračujeme zpět k autu a přesouváme se k Macoše. Chceme si zde procházkou místními žleby zpříjemnit odpoledne a alespoň trochu se ukrýt před velkým vedrem, které tady panuje…no všechno je nakonec jinak! Parkoviště za 50,- Kč a všude přítomné značky zákazu zastavení nás odrazují a tak se přesouváme více na sever k obci Holštejn.
Tato malá a malebná obec je turisticky hojně navštěvována a patří také mezi známé horolezecké oblasti. Skalní masív v okolí jeskyně Lidomorna pod zříceninou hradu Holštejn patří k vyhlášeným lezeckým oblastem v celé České republice. Nachází se zde řada extrémně těžkých cest vysoké obtížnosti, no bereme si sebou aspoň lezečky, že bychom si třeba zabouldrovali nějakou tu část místních desítek…:) Ale později raději lezečky ani nevybalujeme z batohů…o chvíli později dorazili místní „bouchači“ a tak raději svačíme a pozorujeme opravdové lezecké výkony v převislých cestách Němá barikáda 9+/10- a Glutaman 10+… co na to říci, parádní představení…fotíme, natáčíme si do sbírky lezecké videa :) a zároveň také obědváme a na skálu se nám ani nechce. Po třetí hodině odpolední balíme a vystupujeme na blízkou zříceninu hradu Holštejn, odkud jsou pěkné výhledy na stejnojmennou obec. Sestupujeme zpět okolo dalších známých jeskyní Stará a Nová Rasovna a docházíme plni lezeckých zážitků k autu, které máme zaparkované asi 600 m od zříceniny hradu. Opět následuje rychlý přesun do poslední oblasti, kterou chceme navštívit, konkrétně do Sloupu. Zastavujeme u hlavní cesty a jdeme na obhlídku zdejších skal, jestli teda něco zkusíme a nebo už lezecky Kras nebudeme pokoušet… Procházíme kolem známé skály Hřebenáč, která je však místy až extrémně uklouzaná a už z dálky se blýští v odpoledním slunci. Na Starých skálách obdivujeme další těžké cesty, které zde dosahují obtížnosti až 11- a někdy jen pohled na tyto cesty nám bere dech… Cestou kolem vstupu do známých Sloupsko – Šošůvských jeskyní ještě zkoumáme další oblasti a sektory, ale nakonec padne rozhodnutí, že pro dnešek už to v Krasu balíme.
Odjíždíme a cestou nazpět ještě uděláme malou zajížďku ke krásnému baroknímu kostelu v nedaleké obci Sloup a už pokračujeme rychlým tempem směr Šošůvka – Niva – Drahany – Plumlov a Prostějov a potom po vytoužené dálnici až do Lipníka nad Bečvou. Proč píšu do Lipníka n.B. ? No protože jsme si cestou řekli, že když nevyšel tak dobře Kras a máme ještě asi 3 hodiny čas tak ještě něco zbouchneme po cestě… no a nakonec jsme vybrali náš oblíbený Helfštýn, tentokrát však první plotnu, kde jsme ještě nelezli. Hned se přesunujeme ke skále a pěkně zprava boucháme jednu cestu za druhou, jako kdyby jsme to tu už znali dlouho… Lezení je příjemné, protože na večer už Slunce ztrácí své grády a tak lezeme na pohodu cesty Bubuš 5+, První 4+, Diretissima 3+ a Varianta 5. Paráda! Je tady klídeček, poslední sluneční paprsky nádherně v podvečer osvětlují skalní stěny a my večeříme a odpočíváme…kolem půl deváté už sestupujeme k autu a zpět jedeme krásnou lesní cestou z Týna nad Bečvou na Opatovice a přes Teplice n.B. a Valašské Meziříčí zpátky do Rožnova! Konečně jsme kolem půl desáté večer doma… oba jsme unavení, ale také šťastní, že je za námi tak krásný a povedený nejen lezecký víkend…
Celkem jsme za oba dny urazili autem 487 km a projeli jsme územím 5 krajů. Navštívili jsme lezecké oblasti v okolí Helfštýna a v Moravském Krasu, projeli jsme nádhernou klidnou a malebnou krajinou Českomoravské Vysočiny a cestou jsme potkali a navštívili i řadu krásných přírodních a kulturních památek, ať už v podobě poutního kostela ve Křtinách, NPR Rudické propadání a nebo návštěvu barokního kostela ve Sloupu… Tak někdy příště ahoj a skalám zdar!
Martin & Vašek