Sobota ráno, počasí větrné a deštivé a naše akční skupina Smrk vyráží.

Kdo všechno jde? Tak je to zde zachycený Fak, mordující se s teleskopickou holí, dále pak Želva Eva...

...Tom Vémola

...Terka Váchová

...no a já:-)

Výstup jsme započali tvrdým terénním výstupem...

...načež jsme si tvrdě nastoupané metry sešli zpět (inu, ani GPS není vše:-).

Posléze se však před našimi zraky vynořuje náš starý známý Bučací potok a jeho krásné kaskády. (to zjevení v pravé části snímku se zde vyskytuje jen periodicky, takže žádný strach;-).

I neváháme a razíme si cestu přímo potokem.

Zimní Bučací potok je výborným motivem pro fotografa, proto jsem měl během výstupu plné ruce práce.

Já měl plné ruce práce, jiní měli zase boty, rukavice a jiné svršky plné vody:-)

Lukáš testoval své Scarpy a i v tomto zátěžovém terénu obstály obstojně.

Tahle fotka mi nějak "uklouzla", ale přijde mi zajímavá.

My a vodopád.

Terén je velmi pestrý a my si ho užíváme plnými doušky.

Po zdolání vodopádu jsme zjistili, že koryto je přehrazeno padlými stromy, proto jsme naši trasu stočili na hřebínek nad potokem.

Z nízkého smrkového podrostu se tyčí vzrostlé buky.

Strmé stoupání na vrchol Smrku pokračuje a dává nám celkem zabrat.

Okolní scenérie však stojí za to! Úplné ledové království.

Finální výstup vede úzkou strží Bučacího potoka.

A jsme na hřebeni! Hurá!

Ne nadarmo má Smrk svůj název. Tito velikáni můžou právem soupeřit svou vzrostlostí se smrky na Babí hoře (viz.předešlá fotogalerie).

Vrchol Smrku (1276m.n.m.) halí hustý oblak, sněží a fouká silný nárazový vítr. Nic, co by nám zabránilo se vyfotit.

A ještě jedna! Takzvaná nespoutaná vrcholová radost:-)

Dolů si opět razíme cestu závějemi. Ty jsou často pěkně hluboké.

Tom se s tím neštve a vrhá se bezhlavě do svahu.

Luky si nahoru táhl sněžnice a po cestě dolů nám jima prošlapával chodníček.

To se výborně hodilo, protože my jsme zase měli 2 lopaty (tzv. podprdelníky:-) a tak jsme za velkého jásotu sjížděli ze Smrku po zadku.

Když sněhu ubylo, už to nejelo tak dobře- drhlo to o borůvčí:-). Přesto jsme se z toho snažili dostat maximum.

Eva se snažila natolik, že jí nakonec zůstaly v ruce 2 části bývalé lopaty :-)

Další dopravní prostředek na sebe nenechal dlouho čekat- igelitový pytel naplněný sněhem, toť vozidlo na lehčí terén.

Praktická ukázka...

Vylezli jsme z mraku a tu se nám otevřely krásné kochací výhledy.

Výhled na Ostravici a Frýdlant.

masiv Ondřejníku ( vrchol Skalka- 965m.n.m.)

Tož tak. Smrk nás jako vždycky nezklamal a už se zase těšíme, až si na něj příští rok vyběhneme.