Na naše dvoutýdenní putování po geografických exkurzích vyjedeme spolu s hlemýžděm zahradním. Ptáte se proč? Protože počasí během exkurzí bylo spíše deštivé a o tyto krásné plže nebyla nouze.

První týden jsem strávil v Jedovnicích na "terénní výuce geografie". Skupinové foto před Rudickým propadáním.

Rudické propadání je nejmohutnější propadání v Moravském krasu. Vody Jedovnického potoka postupně padají až do hloubky 90 metrů. V propadání se tak nalézá jeden z nejvyšších vodopádů v České republice.V jeskyni se také nalézá Rudická propast, nejhlubší česká suchá propast, a Obří dóm, jedna z největších jeskynních prostor v Česku. Spolu s Býčí skálou tvoří druhý nejdelší jeskynní systém v České republice (po Amatérské jeskyni) o celkové délce přes 13 kilometrů.

Jedovnický potok se noří do hlubin...

Obec Rudice leží v srdci Moravského krasu a pyšní se kamenným mlýnem z roku 1865.

V mlýně najdete muzeum a osobitého průvodce dědu Edu:-)

Nový kostelík v polích za Rudicemi je vkusně zasazen do malebné krajiny.

Unikátní pískovna Rudice-Seč. V prostoru lomu vystupují pestrobarevné (červené,fialové,žluté a bílé) písky, které budují svrchní horizonty rudických vrstev. Tyto polohy obsahují také četné rohovcové úlomky a křemenné geody.

Rudické vrstvy představují přeplavené produkty kaolinicko-lateritického zvětrávání jurských a spodnokřídových sedimentů. Vytvářejí asi 70 m mocné souvrství, v němž dochází k mnohonásobnému střídání kaolinických křemenných písků obsahujících četný rohovcový materiál, pestrých kaolinických jílů a červenohnědých železitých písků až pískovců.

No není to krásné?

Tohle místo asi všichni znáte- propast Macocha, největší propastí svého druhu ("Light hole") v České republice a i ve střední Evropě. Je hluboká 138 metrů.

Tato panoramatická fotka je focena z horního vyhlídkového můstku nad propastí a je poskládána z 24 fotek!

Propast dostala svoje jméno podle staré lidové pověsti ze 17. století. Příběh vypráví o jedné velmi zlé ženě, která tehdy žila v nedaleké vesnici Vilémovice. Žena měla dvě děti. Jedno bylo její vlastní, z prvního manželství. Matka dítě velmi milovala. Ale protože ovdověla, provdala se podruhé za vdovce s dítětem. Na nevlastní dítě si ale nemohla stále zvyknout, dítě jako by jí ve všem překáželo a vůbec je neměla ráda. Jednoho dne dostala macecha hrůzný nápad, že se dítěte jednou pro vždy zbaví. Slíbila mu, že půjdou do lesa na lesní plody, a tak se jí podařilo nenápadně dítě vylákat až ke kraji propasti. Tu najednou do dítěte strčila a to se zřítilo do hlubiny. Naštěstí nedopadlo dítě až na dno, ale zachytilo se na keři ve svahu propasti. Bylo to prý v místech dnešního Dolního můstku (odkud je pořízena fotka). Zanedlouho křik a nářek dítěte upoutal pozornost kolemjdoucích dřevorubců. Ti dítě vytáhli a přivedli zpět do vesnice. Rozzlobení vesničané potrestali zlou macechu (v místním nářečí macochu) za úkladný čin. Za trest ji samu svrhli do propasti...

Typicky dvoubarevný hrachor jarní (Lathyrus vernus).

Společná fotka v Pustém žlebu.

Krajina kolem Ostrovu u Macochy téměř nedává tušit, že jsme v krasové oblasti.

Když se ale díváte pozorně, najdete známky krasu na každém rohu. Tato okrouhlá sníženina se nazývá "závrt" a vzniká rozpouštěním krasovějící horniny (vápence) vodou, která postupně proniká systémem puklin do podzemí. Takto ubývá na povrchu krasu horniny a vzniká sníženina (deprese).

Jižně od Ostrova u Macochy se nachází jeskyně Balcarka, známá snad nejbohatší krápníkovou výzdobou v ČR.

Brka malých stalaktitů, ze kterých neustále skapává voda obohacená uhličitanem vápenatým.

Mohutné stalagmity.

Symbolem jeskyně je krápník připomínající tureckou šavli - takzvaný handžár. Za svůj zakřivený tvar vděčí průvanu:-) A jestli někdy sroste, tož vznikne stalagnát.

Balcarka je významná i z hlediska archeologie. Zhruba před 15 000 lety v ní sídlila početná skupina lidí, lovců sobů a koní z údobí magdalénienu. Proto při návštěvě jeskyně navštívíte i expozici představující pravěké lovce, ale i medvěda jeskynního (Ursus spelaeus) , který zde zimoval.

A teď trochu historie- známé poutní místo Chrám Jména Panny Marie v Křtinách, postavený architektem Santinim v letech 1718-1750.

Interiér je krásně barokně vyzdoben.

Ono to baroko není špatné pro oko:-)

A teď z jiného soudku- o týden později vyrážím na Komplexní geografickou exkurzi do jižních Čech. První zastávka je v NP Podyjí na světoznámé vinici Šobes, kde koštujeme vynikající rulandské šedé.

Nejmenší národní park ČR- Podyjí, je ukázkou vyjímečně zachovalého říčního údolí Dyje v zalesněné krajině.

Zde spolužáci moji za železnou oponou ...

...zde já fotící za zelenou oponou lesa:-)

Kostelík v obci Čížov, kde také najdete infocentrum národního parku.

Přesouváme se do Slavonic, malebného městečka na jihozápadě Moravy.

Díky nádherným renesančním domům a poklidné atmosféře bývají Slavonice někdy nazývány "malá Telč".

Výhled z věže kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Další zastávku máme v Jindřichově Hradci.

Jako správní geografové se nezapomeneme vyfotit na 15.poledníku.

Při cestě do Budějic obdivuji nádherné halo vzniknuvší kol Slunce. Tento jev vzniká odrazem a lomem slunečních paprsků na drobných ledových krystalcích vysoko v atmosféře.

V Českých Budějovicích by chtěl žít každý. My jsme v tomto městě strávili 5 dní v kempu Dlouhá louka a stálo to za to!

České Budějovice se můžou chlubit největším náměstím v ČR.

Další den se náš autobus přibližuje k jedinému mraku na blankytně modré obloze. Posléze zjišťujeme, že mrak vzniká přimo nad chladícími věžemi jaderné elektrárny Temelín.

Do reaktoru elektrárny nás sice nepustili, ale zato jsme si prohlídli špičkově vybavené infocentrum.

Další výsadek máme na zámku Hluboká. Času je bohužel málo a tak stíhám pouze vyběhnout na zámeckou věž a vyfotit pár fotek.

Pohled od Hluboké na jih- kromě rozsáhlého golfplatzu lze shlédnout celou budějovickou pánev s mnoha rybníky. Na obzoru se pak tyčí impozantní vrchol Kleťe, vlevo Novohradské hory, vpravo Šumava.

Na Buškově hamru jsme zavzpomínali na staré časy, kdy hamerník tvrdě kul železo silou vody.

Na hamru měli tři kola- jedno pohánělo kobylu (hamernické kladivo), druhý měchy a třetí brusku.

A zde interiér. Nic, co bychom v rožnovském skanzenu neměli. Přesto však na mně toto místo zapůsobilo velice autenticky.

Nový hrad v Nových Hradech.

V Nových Hradech jsme kromě prohlídky města také zavítali do restaurace u Heidengerů, kterou nelze než doporučit. Kde jinde se vás zeptají, kolik knedlíků si dáte ke svíčkové a nemají problém s tím, když si jich poručíte 10?:-)

NPR Červené blato je rozsáhlé rašeliniště poblíž Třeboně.

A tohle už je rybník Svět v Třeboni, který se nám málem podařilo vypustit.

Pan Krčín, stavitel třeboňských rybníků za sebou sice nechal velké dílo, ale moc krásy nepobral. A lidumil to prý taky žádný nebyl...

Město Třeboň, lázeňské město a středisko naší největší rybníkářské oblasti.

Abych nezapomněl- geografické referáty tematicky zaměřené ke každému místu, které jsme navštívili, byly našim denním chlebem.

Třeboň je moc příjemné město s poklidnou atmosférou a dobrým pivem.

Další den vyrážíme do NP Šumava. Podél Schwarzenberského plavebního kanálu míříme k Plešnému jezeru.

Šumavské bystřiny.

Plešné jezero je jedním z šesti šumavských ledovcových jezer, leží v nadmořské výšce 1090 m, má plochu 7,48 ha, obvod 1242 m a největší hloubku 18,30 m. Jeho čelní stranu hradí největší ledovcová moréna (val kamení dotlačený ledovcem) v ČR.

Výkvět olomoucké geografie pod Plechým.

Při výstupu na Plechý máme možnost pozorovat rozsah zdejší kůrovcové kalamity.

Plešné jezero od Stifterova památníku.

A jsme nahoře! Plechý (1 378 m n.m.) je nejvyšší vrchol české části Šumavy. Celé Šumavě pak vévodí Velký Javor (Großer Arber, 1 456 m n.m.), který však náleží německé straně pohoří.

Na vrcholu Plechého je ukázkový tor- skála z tvrdé žuly obroušená větrem, vodou a ledem.

Pohled na hřeben Plechého není příliš líbivý. Českou stranu hranice pokrývají uschlé smrky, rakouskou stranu jen pařezy. Proč ten rozdíl? Inu, různé strategie boje s kůrovcem.

Trojmezí je místo, kde se stýkají česká, rakouská a německá hranice. A tak na německé straně předvádím se svými drahými bizoními spolužáky hrdý německý výraz...

...Rakousko- STOP TEMELÍN!

No a češi se nezapřou:-)

Při sestupu z Plechého vidíme dole v údolí Lipno, naši největší vodní nádrž.

Pozdní odpoledne trávíme v klenotu jižních Čech- Českém Krumlově.

Trojpodlažní zámecký most.

Perfektní zasazení do krajiny meandrující Vltavy, nádherné renesanční měšťanské domy, kostely a zámek- to vše pomohlo Českému Krumlovu k zařazení na seznam světového dědictví UNESCO.

Kostel sv.Víta - gotický trojlodní kostel z let 1408-1439.

Zámek Český Krumlov je po Pražském hradě nejrozsáhlejší zámecký areál v ČR. Původní gotický hrad, přestavěn zejm. v renesančním slohu. Skládá se z Dolního hradu (původního Hrádku) s dominující věží; a Horního hradu.

Znuděný Ursus arctos v hradním příkopě krumlovského zámku.

A ještě celkové panorama na zámek a čtvrť Latrán.

Večer trávíme opět v centru jihočeské metropole.

Budějovická radnice.

Nejznámější budějovická hospoda Masné krámy nás přijala s otevřenou náručí.

Na vynikající kroužkouvý Budvar v tupláku a nakládaný romadur budu ještě dlouho rád vzpomínat:-)

A je tu nový den a my vyrážíme opět na Šumavu. Přírodní památka Povydří zahrnuje nádhernou balvanitou část údolí řeky Vydry s přilehlými zalesněnými stráněmi.

Téměř učebnicové obří hrnce v korytě řeky Vydry vznikly evorzní činností vody (vymíláním balvany a jinými materiály pohybovanými vířící vodou).

Na Turnerově chatě na nás čekal pan Vydrýsek, který se okamžitě stal maskotem a hrdinou exkurze.

Svým pohledem si dobyl naše srdce...

...svým intenzivním zápachem nás však odpudil:-)

Daší krátký výsadek jsme absolvovali v osadě Prášily, kde jsme zavzpomínali na zaniknuvší šumavské sudetské vesnice. Před válkou jich tu byly desítky, dnes po nich nic nezbylo...

Chalupská slať s největším rašelinným jezírkem v ČR.

Tesařík sp.

En face.

Slepýš křehký (Anguis fragilis).

Poslední zastávka toho dne je na známé Čertově stěně.

Nádherná jarní zeleň listnáčů v údolí mladé Vltavy.

Odpolední siesta na stěne Čertově.

A jede se domů. Při zpáteční cestě se ještě zastavujeme v Holašovicích (UNESCO), s unikátním souborem budov ve stylu "selského baroka".

Jihočeská vesnička jak z pohádky.

Poslední zastávkou exkurze je město Písek, jehož centrum je historicky cennou památkovou zónou.

Písecký kamenný most byl založen ve 13.století a je tak historicky nejstarším českým mostem.

Dominanta města- Kostel Narození Panny Marie.

Ať už je to tu jakkoliv cenné, ve skupině panuje všeobecná únava:-)

Zpáteční cesta byla však jaksepatří veselá. A jestli jste si klepali na hlavu, proč se na každém rohu fotíme s vlajkama Evropského Sociálního Fondu pak vězte, že nám téměř celou akci financoval. Tak ahoj zase někdy příště!