Třetí etapa našeho rumunského putování začíná ve vesnici Pestera. Taxíky nás vyklopily u místního obchodu (rumunsky magazin).

Hned nakupujeme rumunská piva - Ursus, Ciucas a Timisoara a vymýšlíme, kde dnes zakempíme.

Staré s novým se zde mísí na každém kroku...

"Svatý muž", jak jsme nazvali týpka, který nám v obchodě poradil kde přespat, nás poslal k domu manželů Cojanu.

Ti nás hned ochotně přijali, děda vysekl na louce plácek pro stany a holky ukázaly, že ví jak se drží hrábě!

Valašská děvčica.

A už jsme ubytovaní :) No není tu nádherně?

Na protějším svahu pozorujeme sekáče, jde jim to pozoruhodně rychle.

Tahle babička kolem nás vodila kravku na pastvu každý den.

Dalši den jsme vyrazili na prohlídku vesnice. Narazili jsme na hřbitov a starý kostel. Zajímavostí je, že náhrobky zde mají před hrobem, nikoliv za ním jako u nás.

Staré stavby a romantická místa ...

... v ostrém kontrastu s moderní architekturou.

A to už je oběd. Penzion Casa Folea se před námi vynořil v poledne a tak neváháme a domlouváme s paní domácí, že nám udělá nějaké místní jídlo. Hodinku čekáme na houpačce než bude navařeno a netušíme, co to vlastně budeme jíst. Když nám ke stolu přinesli plný hrnec polévky s domácími nudlemi (tipujeme to na hovězí, ale kdo ví :), která byla výborná, hned nám vyskočil úsměv na rtech.

Usměv na rtech však některým ztuhnul při druhém chodu :) Jídlo vypadá pěkně, nicméně vůně, či spíše smrad, který je způsoben roztaveným sýrem nás pořádně praštil přes nos.

Seznamte se, tohle je Mamaliga. Národní rumunské jídlo z mouky nebo krupice z kukuřice. Na kukuřičné kaši byl roztavený ovčí sýr, k tomu pečené maso a kvašáky.

Některým chutnalo více...

... některým méně :-D Když ale člověk překonal netradiční zápach pokrmu, dalo se to sníst a někteří z nás si dokonce pochutnali! :)

Po místní tradiční krmi jsme vyrazili dál na cestu. Obklopila nás malebná krajina.

... jakoby se člověk vrátil v čase ...

A tady už je vidět cíl dnešního dne - soutěska Prapastiile Zarnestilor.

Vstup do soutěsky a skupinka bláznivých turistů ...

V úzké soutěsce, zařízlé ve vápencích, je několik lezeckých stěn, většinou s těžšími cestami.

Neodolali jsme a alespoň zaboulderovali :)

Šnečku šnečku, vystrč růžky ...

Po návštěvě soutěsky míříme k našemu nocležišti. Cestou se opět vracíme v čase ...

Krajina kopanic kolem Pestery a Magury.

A je tady další ráno! Zatímco Vašek s Maruškou zůstávají v Pestere, zbytek výpravy vyráží na hřeben pohoří Piatra Craiului, který jde vidět před námi

Afroman na rozlehlých loukách.

Blížíme se ...

Refugio Grind, kde jsme původně plánovali přespat před zítřejším útokem na vrchol Vf. la Om.

Jelikož je však ještě celé odpoledne před námi, uvnitř je maličko nepořádek a taky to tu zapáchá po bačovi, který zde prý občas přespává, rozhodujeme se jít dále a přenocovat až v refugiu na hřebeni. To sice není zaznačeno v mapě, ale z údolí jsme ho zahlédli. Snad bude funkční.

Čekalo nás ostré stoupání.

Nad Piatrou se objevil bouřkový mrak a rostl nám doslova před očima. Čekáme jak se situace vyvrbí, váháme s postupem na hřeben.

Nad částí kam míříme my je však klid, navíc pozorováním mraku jsme se ujistili, že se neblíží, ale vzdaluje a tak pokračujeme výš.

Terén stojí za to, pořádný stoupák suťoviskem. Supíme a potíme se v odpoledním ostrém slunci.

Protěž alpská (Leontopodium alpinum).

Vf. la Om (2238 m n.m.), nejvyšší vrchol pohoří Piatra Craiului.

A kousek pod ním na hřebeni toto refugio, hurá, máme kde spát!

I když ne tak docela. Je tu celkem málo místa a už je zde pět Rumunů. Domlouváme se s nimi že se trošku zmáčknou, ať se dovnitř vlezou alespoň Evka s Aničkou. My ostatní si dnes dáme noc pod širákem ...

... možná. Pokud se bouřky, které pozorujeme nad Fagarašem neobjeví i na Piatře.

Zatím to vypadá slibně :)

Večer si nás přišli prohlédnout zvědaví kamzíci.

Západ Slunce pozorujeme z La Omu.

Fotohus v akci!

Chystáme si nocleh pod širákem. Ještě než ulehneme, vysíláme blikáním čelovek signály Vaškovi a Marušce do "base campu". A skutečně nám odpovídají blikáním z údolí!

Dobré ráno! V 6:00 pozorujeme z La Omu zrod nového dne.

První sluneční paprsky nás konečně rozehřívají, ráno ve výšce přes 2000 m n.m. je chladné.

Kamzíci už jsou taky vzhůru.

Z leva: pohled do údolí, kde leží Pestera, za ní Bucegi; hřebínek Piatry Craiului směrem k jihu; Iezer Papusa a Fagaraš v pozadí; hřebínek Piatry Craiului směrem k severu s vrcholem Vf. la Om (2238 m n.m.).

Balíme a vyrážíme, díky nádhernému počasí máme šanci přejít hřeben Piatry.

Tohle nás dneska čeká :)

Místy je terén dost exponovaný a je potřeba dávat pozor. Za mokra neschůdné, za bouřky jasná smrt ...

Hvozdík (Dianthus callizonus), místní endemit.

Obloha je bez mráčku a tak si to náležitě užíváme. Často překonáváme lezecké úseky (II - III UIAA), řetězy zde nenajdete, na celém hřebeni byl jen 1 úsek zajištěný ocelovým lanem.

Zbývající část hřebene, kterou máme ještě před sebou.

Dáváme pauzu, slunce pálí a tak se mažeme opalovacím krémem ...

... a dbáme na pitný režim (vodu na hřebeni nenajdete, vše si musíte vytáhnout v batohu až z údolí).

Neustále se střídající vylézání ...

... a slézání.

Vyvrásněné vápencové vrstvy.

A jsme u druhého refugia, které je od toho prvního kde jsme spali, vzdáleno 3 hodiny.

Sešli jsme z hřebene k chatě Curmatura. Měli tu 2 bernardýny, jeden spal v předsíni a chrápal :)

K radosti člověku stačí málo! Hlavně v těchto vedrech :)

Od chaty pokračujeme krásným bukovým lesem přes soutěsku Prapastiile Zarnestilor, kterou jsme navštívili před 2 dny.

Hořec.

Hra s pískem.

Blížíme se "domů". V pozadí pohoří Bucegi, kde jsme byli před několika dny.

Sláva hurá, jsme opět v našem base campu. Dopřáváme si piva, která nám Vašek s Maruškou nakoupili ...

... a kuchtíme večeři. Rostlo zde množství hub a tak jsme je vařili co chvíli :)

Fatal error! Míchání rýže je namáhavá činnost :-D

Nadešel poslední den a tak balíme svých pět švestek.

Loučíme se s rodinou Cojanu, kteří k nám byli po celou dobu našeho pobytu zde velice vstřícní. Chodili jsme k nim do domu na záchod, nabírali jsme si u nich vodu a dokonce nám ráno uvařili kávu. Patří jim skutečně velký dík., aneb jak se řekne rumunsky - MULŢUMESC!

Voláme staré známe taxikáře a opouštíme Pesteru.

Zámek Bran, turisticky známý jako Drákulův hrad. Podle pověsti sídlo upíra hraběte Drákuly, historická fakta však hovoří jasně. Rumunským "Drákulou" není nikdo jiný,než valašský vojvoda z období 15. století Vlad III. Dracula – Tepeš, který na zdejším zámku a údajně ani v Transylvánii nikdy nepobýval. Jedna z jeho nejoblíbenějších zábav byla narážení nepřátel na kůly, odtud tedy přízvisko Tepeš – narážeč. Jeho oběti, jejichž počet se odhaduje na 100 tisíc, umíraly většinou pomalu a v hrozných mukách.

Z Branu se autobusem přesouváme do Brašova. Zde na zastávce MHD dáváme do kupy poslední LEI, co nám zbyly a kupujeme jízdenky na bus k nádraží, kam nakonec úspěšně dorážíme :)

Jelikož jsme totálně bez peněz, přichází na řadu opět směnárna.

Vlak nám jede až za pár hodin a tak máme alespoň příležitost zapít v hospě u nádraží to naše rumunské putování!

Hus s Želvou vyrazili ještě na bleskovou prohlídku centra Brašova. Náměstí s radnicí.

Vstup do synagogy.

Pohled na historické centrum Brašova.

Ještě společné foto na brašovském vlakovém nádraží. Zde se loučíme s Afrošem, který jede po vlastní ose, neboť s námi nemá společnou jízdenku.

Tento vagón by se dal nazvat ryze českým, neboť zde převažovali Češi vracející se z Rumunska.

Evka s Víťou se odpojili v Břeclavi a tak nás do pizzerky v Olomouci, kde jsme obědem zakončili akci Rumunsko 2010, dorazilo jen pět. A co říci závěrem? Rumunsko můžeme každopádně jen a jen doporučit - úžasné hory, nádherná příroda, milí lidé, ... ale proč to zde vlastně znovu popisuju, vždyť jste to viděli sami na fotkách :)