Druhou část naší rumunské výpravy jsme zahájili v městečku Busteni, které leží přímo pod skalnatými stěnami pohoří Bucegi (čti "Bučeč"). To bylo naším cílem po několik následujících dní...

Po chvíli hledání a doptávání se jsme došli do kempu na kraji města. Nikdo tu nic nevybíral, nikdo se tu o nic příliš nestaral. My byli spokojení, že nikdo nic nechce a máme rovný plac na stany s nádherným výhledem na stěny Bucegi.

Kuk:)

Rodinná idyla:)

Schylovalo se k večeru a část naší výpravy se vydala do města. Druhá část zůstala v kempu a hlídala stany.

Konečně vychlazený ursus! A aby toho nebylo málo, došla nám sms od Fenka z kempu, že viděli ursusa naživo! To byla bomba jak hrom*

troška ursus onanie:)

Po návratu do kempu nám Fenek živě vyprávěl, jak s Evčou a později ještě s Aničkou viděli medvěda u místní popelnice. Moc veselo nám z toho nebylo, protože tihle popelnicoví medvědi bývyjí relativně nejnebezpečnější. Jsou moc "ochočení", zvyklí na lidi a tudíž nebojácní a drzí. Takže jsme samozřejmě nic nenechali náhodě a jali se věšet jídlo na strom. A tady začíná malý fotoseriál aneb příběhy medvídka Pů...

Všechny tašky jsme pečlivě zavěsili.

Ráno nás přivítal krásný den.

dokud jsme nedošli pro jídlo...

Někdo byl očividně rychlejší*

A byl to právě medvídek Pů:)

Tohle není palec nahoru, tohle je spíš "hele Ani, naše taška tam není...":)

Zůstaly dvě ze čtyř, Anička s Afrošem a Víťa s Husem se pomalu připravovali na asketický zbytek čundru - bez jídla.

Tohle tady včera taky nebylo:)

No moc jsme toho nezachránili. Medvídek Pů je potvora, všechno otevřel nebo aspoň natrhl, i když většinu věcí nejedl...Nejvíc si asi pochutnal na Husově a Víťově štangličce:) Suma sumárum sežral nebo znehodnotil jídlo v hodnotě skoro 1000 korunek. Solidní večeře:)

Tohle je ona popelnice, u které viděli Luky a spol v noci medvídka. Ráno byla převrácená. Jsou na ni zřetelně vidět packy našeho medvídka:)

Bagr uprostřed řeky? V Rumunsku zřejmě nic neobvyklého. Na místě našeho kempu se měl za pár dní konat metalový festival (ano, přímo uprostřed krásné přírody a hlubokých lesů...) a přípravy tu probíhaly v plném proudu. Byla tu nejtěžší technika v podobě bagrů, buldozerů, velkých tatrovek a probíhalo to asi tak, že tam, kde byly nějaké malé močálky a tůňky, tam přijel bagr, a nekompromisně je zasypal. Pak se bagr vydal do řeky a začal brát štěrk přímo z koryta. Prostě pohoda:)

Ti co neviděli medvěda naživo nemuseli litovat, dodatečně jim tento ušlý zážitek nahradila další den tato hrošice.

Konečně pořádný oběd!

no comment...

Z Busteni odjíždíme vlakem do vedlejšího města Sinaia. Pro celou tuto oblast připomínající trochu náš Harachov či Špindl je typická rychlá obnova infrastruktury. V Busteni a okolí se z peněz EU např. modernizuje kompletně celý železniční koridor.

I vlaky tu byly v podstatě často nové a velmi moderní.

Dorazili jsme do známého turistického městečka Sinaia a měli v plánu stihnout poslední lanovku na hřeben. To by se nám i povedlo, ovšem na hřeben tu vedou lanovky dvě - telecabina a telegondola. My se bohužel omylem vydali k té nesprávné, která navíc nezačíná v Sinai, ale asi 600 výškových metrů nad ní a je to vlastně střední stanice té lanovky, která vede přímo ze Sinaie. Bylo jasné, že k ní už nedojdem. Nejdříve jsme se radili s místí omladinou, která nám dala nějaké tipy, kde by se dalo spát. Všude ale byla zástavba a vypadalo to beznadějně...

Nakonec jsme tedy zvolili opět strategii dojet taxíkem nahoru ke stanici lanovky a tam uvidíme...

Jeli jsme nahoru klasicky nadvakrát, a ti co jeli v první várce měli opět štěstí, protože cestou nahoru viděli už podruhé za dva dny medvěda. Což byla sice supr zpráva, na druhou stranu dosti zneklidňující vzhledem k tomu že už se blížil večer, my neměli kde spát a medvědi tu očividně byli na každém kroku, což nám potvrdil i recepční v místním hotelu "Kota 1400", který doslova řekl, že medvědi tu kolem slídí skoro každý den a že spát tady venku je sebevražda...Nezbylo než na něj zatlačit a překecat ho aby nás nechal za rozumnou cenu přespat v hotelu. Na to máme naštěstí mistra Huse, vrchního ukecávače, který ve spolupráci s Aničkou vyjednal vskutnu výhodné podmínky, všechny nás narvou do jednoho dvoulůžáku a jednoho trojlůžáku. Tím pádem cena na jednoho na noc bude pěkných 180Kč (místo 500:)

Netušili jsme ovšem, že pokoje budou vypadat takto...Pokoje byly tak velké, že bysme se snad i do toho dvoulůžáku narvali všichni. Navíc tu byl zastřešený a zasklený obrovský balkon...

Pořádně se nadlábnout, otevřít si Ursusa a pěkně z postele hledět na bednu...

...prostě čundr jak má být :DD

Ano, to už víme taky (recepční ráno říkala, že i dnešní noc se kolem hotelu potulovali, kluci prý slyšeli i nějaké výstřely, asi poplašňáky:)

Tohle byl náš dnešní bivak. Stanovali jsme úplně vpravo jak jsou ty balkónky:)

A hurá na lanovku:)

Z lanovky jsme bohužel viděli úplné houno, protože byla mlha. Nahoře nás krom velkých hafanů přivítalo "příjemné" počasí s teplotou 14°C, rozdíl oproti hotelu asi 10 stupňů:)

Vyrážíme a v duchu přemýšlíme, jestli tohle vůbec bude stát za to...

Postupně se ale mlha rozfoukává a je čím dál líp.

Tohle nás všechny šokovalo...Běžecký okruh ve výšce skoro 2000m, jen tak, uprostřed hor a kosodřeviny. Za ním se vesele pásly stáda ovcí a koní:) Běhalo se tu ovšem jak o život a běžci vypadali velmi zkušeně, třeba to byli rumunské atletické špičky:X

Další "pěst na oko", hned za okruhem...

Lanovka, která je paralelní k té, kterou jsme jeli my, ovšem je delší a vede už z města Busteni.

První dílčí cíl dnešního dne, skalní hřiby v místě, kde stojí chata Babele.

Zatím jsme z pohoří Bucegi velmi rozpačití, jak to tu chodí a vypadá prozradím raději rovnou. Geomorfologicky má toto pohoří tvar víceméně pravidelné podkovy. První část podkovy se nese v tomto duchu - mraky turistů, erozí "rozrachtaná" krajina, lanovky, hotely, oplocené skalní hřiby...čili suma sumárum, já jsem byl velmi znechucen...Ovšem druhá polovina naštěstí všechno vynahradila...ale o tom až za chvíli:)

Asi takhle to tu povětšinou vypadá, nic moc...

Proto honem chvátáme dál a krajina se pomalinku mění. Blížíme se k nejvyšší hoře celého pohoří - vrcholu Omul (2505m).

Turistů ubývá a je to tu čím dál hezčí.

Když ovšem poprvé spatříme tento útes, spadne nám brada. Navíc vidíme přímo pod ním ideální místa na spaní*

Šest nejrychlejších a nejméně unavených hřebců a klisen se ještě vydalo na Omul (2505m n.m.), já s Maruškou jsme čekali v sedle, odpočívali, vařili kafe a vybírali místo na spaní.

Úderníci na vrcholu Omulu (2505m), nejvyššího bodu našeho dvoutýdenního tripu.

Pohled do stěn protějšího vrcholu Costila (2490m). Vysílač trochu připomínal Praděd a byl vidět opravdu zdaleka. Sledovali jsme ho už z prvního pohoří Baiului.

Krásné odpolední pohledy na okolní hřebeny a kopce. Krajina se od první půlky hřebene (podkovy) viditelně změnila - naštěstí 100% k lepšímu, jsme nadšení!

Podle mě nejhezčí spaní, romantika jak má být :O

A samozřejmě pro nás lezce (spíše "pseudolezce":) ideální možnost se nekonečně vyblbnout na místních boulder šutrech:)

Po krásné bouřlivé noci:) jsme se opět rozdělili na dvě skupiny - údernou a zevlující. Úderná skupina vyrazila ve složení Hus, Víťa, Fenek a Evča dolů údolím k pravoslavnému klášteru a přilehlé jeskyni. My zbylí zevlující členové jsme objevovali místní bouldery, odpočívali, užívali si sluníčka a já s Maruškou jsme se ještě vydali na Omul, kde jsme předešlý den nebyli.

Teď tedy následují fotky úderné skupiny. Nebyl jsem přítomen, proto bude můj další komentář jen letmý:)

Snažila se, leč marně...

Lázeňský švihák:)

Zajímavé kraví posezení.

Skokan hnědý.

Lišejník.

Zatím si v kempu zevlující skupina dopřávala odpočinku i lezeckých zážitků..

Afroš mluvil celý den o tom, že musí vylézt jeden komín. Nakonec se do něho pustil a vysápal se až nahoru. Docela respect...! V půlce komína, nakonec vylezl až úplně nahoru. Dolů to bylo horší, ale Afro se nezalekl a ukázal co v něm je:-)

Romantyka jak cyp:)

Kterou ovšem narušují motorkáři. V Rumunsku taky běžný úkaz. 12 krosek ve výšce 2000m...Ochrana přírody se tu bohužel moc nevede...

Úderníci mezitím dorazili ke kláštěru a nutno říct, že vypadá opravdu velmi zajímavě.

I vnitřní výzdoba byla typicky bohatá.

Hned za klášterem začíná vstup do jeskyně.

Ta je docela dlouhá, celá prohlídka trvá kolem hodiny.

Prý jediný odpadkový koš, který byl za celý den vidět byl uprostřed jeskyně...zajímavé:X

A v jeskyni taky byla zima a solidně tam prý pršelo...goráč se určitě hodil:)

před klášterem.

1 LEI = 6Kč, hmm, solidní bohatství. Prý byl ale stále na blízku jakýsi mnich:DD

Dlouhé široké údolí v jehož závěru jsou naše stany.

Po cestě je k vidění i tento krásný vodopád.

My jsme na naše výletníky mávali z naší vyhlídky. Bylo vidět do daleka...

Není divu:))

Zvonky.

Bylo tu k vidění i velké množství u nás extrémně vzácných a kriticky ohrožených zedníčků skalních (Tichodroma muraria). Na Slovensku se s nimi můžeme také vzácně setkat, např. ve Vysokých Tatrách.

Dalo se tu sedět hodiny a jen dobíjet...

Celkový pohled na závěr údolí a náš base-camp.

Poměnky.

Rdesno hadí kořen (Bistorta major).

Noc byla tentokrát klidná.

Chlapci s foťáky si přivstali a už podruhé se vydali k vrcholu Omulu aby pořídili pár krásných ranních záběrů východu Slunce.

V údolí se válela nádherná inverze.

Pohled na strmou cestu na Omul z hluboko položeného údolí (nikoliv našeho) a na protější vrchol Costila (2490m).

Vrchol Omulu po ránu. Ten na tom byl podobně jako první část horské "podkovy" - chaty, smrad ze záchodů a všude bordel...

Pohled do dáli na náš třetí a poslední cíl - "dračí hřeben" - nádherné pohoří a zároveň národní park Piatra Craiului.

Kluci se vrátili, my pomalu začínáme balit a loučíme se s tímhle nádherným místem.

Mochna zlatá?

Jestřábník oranžový (Hieracium aurantium)

Druhá část "podkovy" je už nižší a mnohem méně navštěvovaná.

Po cestě našli a nasbírali hřibomilci spoustu hub. Já mezi ně bohužel nepatřím.

Došli jsme až k tomuto UFU.

A zjistili, že jde o poměrně moderní a pohodlný bivak.

Pohoří Bucegi je celkově geomorfologicky dosti zajímavé. Jak už jsem tu vícekrát zmiňoval, jedná se o podkovu, která je z vnější strany ohraničena velmi prudkými a vysokými skalními stěnami (jak bylo často patrné na předchozích fotkách). Nad nimi se však rozprostírá naprosto nevinná a poměrně plochá náhorní rovina. Zde je krásně vidět, jak se dole pod kolmými stěnami, kde je chladněji vaří mlha a dere se stále nahoru.

Pomalu se blížíme na konec podkovy a scházíme pod skalní stěny.

Jak se asi cítí ony černé ovce...?

Místní štramák*

Našli jsme místo na spaní a jali se vařit večeři.

V hlavní roli houby, aspoň u některých:)

Víťův výraz hovoří za vše, blíží se něco nepříjemného...A taky že přišlo. Vlna silných bouřek a dešťů udělala z většiny stanů plovoucí vory a tak se většina výpravy vydala na strastiplnou cestu zpět do asi 1km vzdáleného turistického refugia. My jsme měli s Maruškou poměrně sucho, takže jsme zůstali na místě a sledovali stany, jestli náhodou nezatížené neuletí. naštěstí vydžely všechny:)

První část večera a noci byla opravdu divoká, později se nebe naštěstí uklidnilo...

Úkryt v refugiu.

Návrat ze záchranné chatičky.

...

Usušili jsme mokré věci, zbalili a vydali se dolů do údolí. Druhá fáze našeho putování se pomalu chýlí ke konci...

Čekal nás prudký sestup medvědím terénem asi 800 výškových metrů dolů do vesničky Moieciu de Sus.

výtvor...

U nejbližšího obchodu zastavujeme a pořádně relaxujem. Doplňujeme zásoby a pokračujeme do centra poměrně dlouhé vesnice.

Střídá se tu tradiční architektura...

s tou moderní, mnohdy neskutečně nevkusnou...Spoustu domů i obrovských rozestavěných penzionů tu ovšem visí s cedulkou "na prodej"...Ekonomická krize zřejmě tvrdě zasáhla i místní podnikatelské záměry.

Potřebujeme se dostat asi 20km k výchozímu bodu třetí fáze našeho tripu - pod pohoří Piatra Craiului, do vesničky Peštera. Autobus tu nejede, pěšky je to daleko, takže na scénu opět přichází taxíky. Cenově vychází stejně jako u nás, takže když je člověk kompletně naplní, není cesta nijak drahá.

Na zastávce nacházíme číslo na taxík, voláme, domlouváme se a po čase přijíždí tihle dva mladí borečci. Anglicky trochu umí, takže domluva je v pohodě. Nasedáme...

a vyrážíme vstříc dalším zážitkům. O nich bude pojednávat následující fotogalerie, která se tu brzy objeví...Prozatím La revedere!