Na počátku byla výprava, která si u jezera Grøvelsjøen před autobusem vypakovala všechna svá zavazadla. Nezadali jsme si s kočovnými cikány, binec to byl solidní. My jsme však moc dobře věděli, proč to děláme. Čekal nás čtyřdenní trek Femundsmarkou.

Vzhůru do divočiny! Národní park Femundsmarka (rozlohou 573 km²) je znám především svou neporušenu divočinou, březovou tajgou, jezery a močály. My však zatím netušíme, jaké krásné dny nás čekají.

Na norsko-švédské hranici. Drát! Neděste se, žádná železná opona se nekoná. Je to jen kvůli sobům, aby neprchali z jedné země do druhé.

Vítejte v Norsku!

V noci sice lilo jak z konve, ale ráno slunko radostně svítí do stanu. Vypadá to na krásný den.

Nad jezerem Grøvelsjøen.

Křižák.

Plavuník zploštělý (Diphasiastrum complanatum) v severské tundře.

Losí trus taktéž v tundře severské.

Pro porovnání trus sobí.

Značené stezky mizí a my se noříme stále hlouběji do divočiny.

Sledujeme tok říčky Grøtaa, která od svého prameniště značně zmohutněla.

Cesta se klikatí, přechází močály a je snadné zbloudit.

Den pomalu končí, já se toulám divočinou, kochám se, ale hlavně se snažím najít svou partu, která se mi během dne ztratila.

Nakonec si přiznávám, že své kamarády dnes asi nenajdu, vracím se a jelikož stanu nemám, nasockuju se ke partě s krycím názvem "Abba". Martine, díky za azyl!

V mystickém podvečeru pak za zvuku flétny a harmoniky vysíláme k nebi kouřové signály.

Požár nebe nad Femundsmarkou.

Druhý den ráno chytáme vypasené pstruhy. Všeobecná pohoda a nezvěstnost mé původní party má na svědomí fakt, že se skupinou Abba zůstávám po následující dva dny.

Koliha malá (Numenius phaeopus), která nás svým zpěvem "pyjyjyjyjyjyt" obveselovala celý den.

Po obědě vyrážíme na průzkum údolí. Celá oblast je úžasným labyrintem ledovcových morén, jezírek a močálů. Povrch kryje roztroušená borová tajga se zakrslými břízami. Prostě divočina, jak má být.

Déšť nad Store Svuku.

Při cestě Alčina pohorka vypověděla službu- otevřela tlamu. Byla však brzy provázkem umlčena:-)

Po chvíli se přeháňka odsunula na sever a trojvrchol Store Svuku zase shlížel do údolí.

Protože nám počasí přálo, rozhodli jsme se s Martinem vystoupit na kopec Krativola.

Už při výšvihu na hřeben naše fotografické srdce zaplesaly.

Kam oko pohlédlo, všude jezera a hory. Po civilizaci ani památky.

Na vrcholu Krativoly (1078 m n.m.)

Vrcholové jezírko v závětří jsme také uvítali, svlažili jsme vyprahlé krky a snědli poslední zásoby.

Osvěženi jsme na vrcholu fotili snad hodinu.

Jezerní plošina ležící zčásti na švédském území mému oku lahodila nejvíce.

Labyrint.

Jezera a tajga, které se rozkládaly severně od vrcholu byly taktéž nádherné.

Pohled do údolí řeky Grøtaa.

Celkové panorama z vrcholu Krativola, odkud jsem si kromě spousty fotek odnesl nádherný zážitek.

Na sestupu.

Zpáteční cestu kolem řeky Grøtaa osvětlovalo syté podvečení slunce, v dáli se černaly tmavé mraky a řeka s panenskou krajinou vůkol tvořila překrásné kompozice. Zkrátka ráj fotografa!

Zapálený fotograf je schopen pro dobrý snímek skočit i do ledové řeky. Martin je toho zářným příkladem:-)

Úžasná krajina Femundsmarky, kterou si nelze nezamilovat: Grøtaa klikatící se mezi morénami, všudypřítomná jezera, velké balvany, zeleň, oblé vrcholky, samota a nad tím vším vlídné skandinávské slunce.

Večer se snáší nad Store Svuku.

Ke konci jsme v močálech poněkud zbloudili a tak jsme do kempu dorazili o půl jedenácté.

Ráno spěšně balíme svých pět švestek a vyrážíme na zpáteční cestu.

Cestou potkáváme padlého soba.

Romantické zákoutí u salaše Grøtadalsaetra.

Pod Store Svuku.

Abba čekající:-)

Po přechodu hřebene se nám odkrývá pohled na dlouhé jezero Femunden.

Na prvním z vrcholů Store Svuku stálo stádo sobů. I vydali jsme se k nim za kameny se schovávajíce, ani nedutajíce, stále je fotíce.

Ti se nás však evidentně nebáli a tak jsme se k nim dostali velice blízko.

Když tu náhle jsem pohlédl zpět a uzřel stádo o poštu snad 200 sobů, kterak nás obkličují zespoda.

V jednu chvíli jsme byli ze všech stran obklopeni soby, kteří kol nás obcházeli na vzdálenost 20m.

V závěru stáda kráčeli dva impozantní samci.

Velké stádo nás po několika minutách obešlo a zmizelo za horizontem.

Zato vrcholové stádo se ani nehnulo.

Kůzle.

En face.

Kozlík.

S mámou.

Po jisté chvíli jsme si řekli, že fotek je víc než dost a soby jsme opustili.

Pohled z úbočí Store Svuku do nitra Femundsmarky. Vpravo je druhá nejvyšší hora oblasti- Elgahogna (1460m n.m.)

Z vrcholu Store Svuku (1416 m n.m.) jde krásně vidět třetí největší norské jezero Femunden (203,52 km²), které ze západu lemuje celou Femundsmarku.

V dáli vidíme i další náš plánovaný cíl- vrchol Snohetty (2286m n.m.) v NP Dovrefjell.

Nezbytná vrcholovka a vyrážíme na závěrečnou část našeho putování.

Šťastná shledání s pohřešovanými členy výpravy:-)

U chaty Svukuriset.

Strom vrahoun.

Poválkové chodníky přes močály- známka blížící se civilizace.

Podvečerní idyla u jezera Femunden.

Večer přicházíme k osadě Elgǻ, přespáváme v Komárnu a druhý den dopoledne, po krátkém, ale intenzivním hudebním rozlučkovém performance se skupinou Abba na břehu jezera, nás autobus unáší k dalšímu cíli naší expedice- NP Dovrefjell.