Na třídenní pochod náhorní plošinou Hardangervidda vyrážíme od chaty Lappsteinen.

Z první vyvýšeniny se nám otevířá pohled na ledovec Hardangerjokulen, který ohraničuje plošinu na severu.

***

violka

Charakter Hardangerviddy je v první fázi putování stejnorodý- kamenná pláň s oblými hřbety ubíhající na jih...

...a na severu pak ohraničená ledovcem a masivem Hallingskarvet.

Různorodé tvary lišejníků.

Stany stavíme poblíž chaty Heinseter.

Hardangervidda – největší a nejjižněji položený národní park v Norsku – se nachází východně od Hardangerfjordu na rozhraní krajů Buskerud, Telemark a Hordaland. Název parku pochází od stejnojmenné náhorní plošiny (nazývané také pouze Vidda) nejrozsáhlejší v celé Evropě, která leží v široké jižní části horské soustavy Skand. Z jejích zhruba 7400 km2 pokrývá NP bezmála polovinu.

Mystika náhorní plošiny.

Západ slunce nad ledovcem Hardangerjokulen.

Hardangervidda je unikátní hlavně z toho důvodu, že je nejjižnější výspou arktické přírody. Je to dáno díky její nadmořské výšce- na většině území překračuje horní hranici lesa v nadmořské výšce 1000m. Proto zde najdeme květenu arkto-alpinské tundry a také rašeliništní druhy. Vzrostlé dřeviny tu však budeme hledat marně.

Večerní čaj.

Ranní kaše.

V další fázi výletu sledujeme tok řeky Heinelvi.

Postupně vcházíme do nízkého březového lesíka.

Všude je plno květin, převažují kakosty.

Zastavujeme u potůčku zchladit nohy a poobědvat.

Odpolední siesta.

Po obědě však opouštíme řeku a stoupáme k jezeru Bjordalsvatnet.

Opět se dostáváme do tundry, která se táhne kam až oko dohlédne.

Slunce stojí ještě vysoko když u jezera nacházíme skupinku dřevěných chaloupek jako z pohádky. "Určitě budou zamčené", říkáme si. "A i kdyby náhodou nebyly, měli bychom jít dál."

A ejhle! Chatky jsou nezamčené, zbrusu nové...tomu nelze odolat!

Nejvíc se nám zalíbila útulná dřevěnka se střechou pokrytou trávou.

Tedy zůstáváme:-)

A protože do večera bylo daleko, vyrazili jsme s Jirkou na kopec Bjordalsnutan tyčící se nad jezerem.

Boulderman.

A jsme nahoře!

V dáli vidíme opět ledovec.

Jezero Bjordalsvatnet.

Krásná Hadangervidda z vrcholu Bjordalsnutan (1383 m n.m.).

Naše chatky vidíme hluboko pod námi a halekáme na kamarády dole.

Po návratu vyrážíme k jezeru smýt prach a pot cesty.

Na břehu.

Dáša vcupitala do vody s elegancí vodní víly.

Tuhle fotku bych naopak pojmenoval asi "Kráska a Zvíře" :-)

Večerní idyla...pokud člověk odmyslí teplotu vody.

Aby toho nebylo málo, na nebi jsem zpozoroval jev zvaný "irizace oblaků". Jev vzniká ohybem a interferencí světla při průchodu slunečních paprsků kapičkami oblačné vrstvy a dodává tak mrakům výrazné perleťové zbarvení.

My a naše mechová chaloupka.

A protože nám po koupeli není dvakrát teplo, zatápíme si v kamnech.

Naše skromné letiště.

A intelektuální osazenstvo chajdy. Prostě magořiii!

Dobrou noc, Viddo!

Ráno vstáváme brzy- musíme dohnat tu část trasy, kterou jsme včera věnovali odpočinku.

Vyrážíme, nebe se zatahuje, pak krátce bloudíme k chatě Tuva...

...cestou potkáváme stáda ovcí...

...a poslední kilometry k autobusu dobíháme ve vydatné přeháňce. Aspoň jsme tam byli pěkně načas:-)

Autobusová žranice.

Na cestě z Hardangerviddy jsme udělali malou zastávku u vodopádu Voringfossen.

Vodopád Voringfossen padá 180 metrovým skokem z náhorní plošiny.

Naši skvělí řidičové- Zdeněk a Maruška Svobodovi, kteří nás bezpečně vezli celou cestu.

Večer z kempu u města Odda vidíme na Hardangerviddu už jen zespod.

Nezapomenutelné norské hudební večery.

Rudý bojovník:-)

V noci nás ve stanu atakoval agresivní plž a uslintal nám spoustu vybavení.

Opouštíme hory a na cestě ku domovu zastavujeme v kraji Telemark u kostelíku v Heddalu.

V Heddalu stojí největší dřevěný kostel z celkem 28 dochovaných norských dřevěných sloupových kostelu (stavkirke).

Interiér je nádherně vyzdoben, je to tu cítit starou minulostí pramenící v pohanských vikingských časech.

Kostel nejspíš pochází z roku 1242, ale některé části kněžiště se datují až do roku 1147. Stejně jako všechny dřevěné kostely je i tenhle vystavěn na konstrukci pilířů z norské borovice.

Poslední norskou zastávkou je hlavní město Oslo. Tady jsme letem světem navštívili hrad, radnici, královský palác, rozsáhlou obrazárnu, proběhli městské centrum, pak se dvakrát načerno svezli busem a s harmonikou zabékali na nábřeží...

...a také jsme navštívili muzea na ostrově Bigdoy. A já jsem se konečně dostal do muzea Kon-Tiki, zachycující dílo badatele, mořeplavce, dobrodruha a spisovatele Thora Heyerdahla.

A pak už nezbývalo nic jiného, než nasednout do autobusu, dát sbohem Norsku a vydat se na zpáteční cestu Švédskem a Polskem (která je zdokumentována v galerii "Skandinávie 2010- Polsko a Švédsko").