Po výstupu na Snohettu v NP Dovrefjell jsme strávili noc v kempu pod Stěnou trollů (Trollvegen). Počasí však bylo toho názoru, že nám 1000m vysokou horolezeckou stěnu neodhalí.

Druhý den stoupáme autobusem do průsmyku Trollstigen známou Cestou trollů. Průsmykem lidé odpradávna převáděli dobytek i zboží a v r.1936 zde byla vybudována unikátní silnice, která stoupá od Romsdalfjordu v jedenácti ostrých serpentinách do nejvyššího bodu ve výši 830 m n.m.

A co jsou vlastně ti trollové zač? Podle severské mytologie jsou to obři, duchové hor. Často jsou škodolibí a záludní, není proto divu, že před nimi varují i dopravní značky.

Jednoho živého trolla jsme dokonce měli možnost pozorovat.

180m vysoký vodopád Stigfossen.

Nahoře v průsmyku bují turistický ruch, chata Trollstighytta se rozrůstá a zdá se, že za pár let tu bude stát supermarket i termální koupaliště.

Výhled na Cestu je však omračující. Cesta se klikatí jako had v 11 ostrých zatáčkách a burácející vodopády padají do údolí.

Optický klam?:-)

Zdejší kamenné mohyly jsou tak mohutné, že s nimi ani nehneme. Inu, trollové jsou asi větší siláci.

Tentokrát nám trollové nebyli příznivě nakloněni. Vystoupali jsme na Stěnu trollů a čekali jsme omračující výhled do údolí Romsdalen v 1000m hloubce pod námi...

...a zatím jsme viděli jen hmlu:-)

Tož jsem si alespoň parádně zafotil výtvory krásné horské přírody.

Mech, jehož jméno neznám, zato jeho krásu pokaždé obdivuji.

Rozchodník bílý (Sedum album)

Protěž norská (Omalotheca norvegica)

Cesta trollů en face.

Dva vodopády- vodní a vzdušný.

Pokračujeme do údolí Valldalen.

Zastávka u vodopádu Gudbrandsjuvet.

České stanové městečko v kempu u Norddalsfjordu.

Michal promýšlí další postup výpravy.

Vydatná večeře na břehu fjordu.

Norské fjordy křižují početné trajekty, které spojují protilehlé břehy.

Rybářské chajdy na břehu fjordu.

Noc se snáší nad Norddalsfjord.

Další, sice profláklá, ale pěkná zastávka nás čeká u Geirangerfjordu.

Geirangerfjord je 15km dlouhý a tvoří větev velkého Storfjordu. Je chráněn UNESCO jako "nejhezčí" norský fjord a proto taky do něj zavítá mnoho turistů nejen ve vozidlech, ale i v zámořských plavidlech.

My a Geirangerfjord.

Naše holky.

Ve městečku Geiranger se fotím s trollem a pak utíkám od komerce a byznysu do kopců nad fjordem.

"Malá a velká". (Zámořská loď MSC zavítala do Norska až z daleké Panamy).

Lesem stoupám na 500m vysokou vyhlídkovou skálu Preikestolen nad fjordem.

Krasavec Geirangerfjord.

Vodopád Sedm sester (usedlosti napravo od vodopádu jsou dnes využívány již jen k rekreaci).

Jezero Djupvatnet míjíme cestou od Geirangeru.

Peřeje Polfossen na řece Otta.

Dřevěný kostelík Stavkyrkje ve městě Lom byl postaven ve 12. století v normandském stylu.

Kostel má půdorys kříže a dodnes je používán k bohoslužbám.

Naše expedice pak pokračuje do NP Jotunheimen k jezeru Gjende. V plánu je přechod známého Bessegenského hřebene. Já však volím jinou variantu- opuštěný hřeben Knutshoe na druhém břehu jezera.

Celá oblast pravého břehu jezera Gjende je pastevecky využívána.

Oměj šalamounek (Aconitum plicatum) a zakrslé břízy.

Bessegenský hřeben je známý krásnými výhledy na jezera Gjende a Bessvatnet i na horské velikány v NP Jotunheimen (název v překladu znamená "Domov obrů").

Bessegen je však velice turisticky vytížený.

Jezero Gjende je dlouhé 18 km a lze na něm vidět typické ledovcové formování.

Po několika hodinách chůze po břehu jezera docházím k mohutné peřeji, kterou se do jezera Gjende valí voda z údolí Leirungsdalen. Dál již cesta podél jezera nevede.

Proto stoupám vzhůru na hřeben Knutshoe a obdivuju nádherný ledovcový kar a jezero Ovre Leirungen.

Jezero Gjende má oproti šedému Ovre Leirungen sytě zelenomodrou barvu díky ledovcovým plaveninám.

Masiv Knutshoe je budován z tvrdé žuly. Hřebenová cesta je (až na pár obtížnějších míst) pohodlná, zato stěny hřbetu jsou velice strmé.

Laguna.

I přes pošmourné počasí se na chvíli poodhalili velikáni v centrálním Jotunheimenu.

Závratný pohled do údolí Leirungsdalen.

Vrchol hřebene Knutshoe (1517 m) skýtá krásné výhledy.

Jezera Gjende a Nedre Leirungen.

Z hřebene je krásně vidět i náš kemp a klikatící se řeka Sjoa.

Údolí Leirungsdalen je učebnicovým příkladem ledovcového údolí (trogu) hrazeného morénou.

Po cestě jsem zahlídl vodouše rudonohého...

..i kukačku obecnou,

Nakonec jsem v pořádku dokončil sólo přechod hřebene Knutshoe, který můžu jen doporučit. Naše výprava pak pokračovala do NP Hardangervidda.