Prosincové ráno jak ze škatulky, zasněžené štíty Julských Alp se mocně tyčí v dáli. Den jak stvořený na výlet!

Z autobusu vystupujeme ve vesničce Moste pri Žirovnici. A shůry na nás shlíží Veliki Stol aneb Hochstuhl, náš cíl.

U přehrady s malou hydroelektrárnou opouštíme údolí a stoupáme do strmých svahů.

Cestu lemují urostlé smrky a nad masivem hory letí rychle tři obláčky- nahoře bude jistě foukat.

Naší první zastávkou je pěkná horská chata Valvasorjev dom pod Stolom.

Dáváme rychlou a vydatnou svačinu, zbytečné věci necháváme u pana správce, domlouváme nocleh a nalehko vyrážíme vzhůru.

Začínají se odkrývat první výhledy...

...to je ono! Julské Alpy jak na dlani!

Lavina!! Naštěstí je pár dní stará, dnes by laviny padat neměly. Ale máme jiný problém- původní idea dobýt vrchol na sněžnicích se ukázala být lichá. Ztuhlým sněhem se totiž dalo stoupat bez sněžnic mnohem lépe.

Nakonec necháváme sněžnice v záhrabu a o pár kilo lehčí pokračujeme ve výstupu.

Divoký vítr bičuje svahy (video) a jen tak mimochodem nám zavál turistickou stezku. Proto razíme vlastní cestu tím nejpikantnějším svahem:-)

Sil ubývá a náš cíl je stále vysoko nad námi...

...naštěstí slunce je ještě vysoko a tak bojujeme s větrem a stoupáme.

Zleva na nás otcovsky shlíží mohutný Triglav, král slovinských hor.

Napravo shlížíme na skupinku turistů na sestupu.

Nezacházej slunce...

A jsme na hřebeni!

Jako na dlani vidíme zrcadlo Bledského jezera.

Hřeben Karavanek se táhne přes 120km na hranici Rakouska a Slovinska a tvoří tak přirozenou hranici mezi oběma státy. Hora Hochstuhl aneb Visoki Stol je jejich nejvyšším bodem.

Ty sněhové převisy vypadají nebezpečně.

My si ovšem taky dáváme bacha. Víme, že uklouznout na přemrzlém firnu nemusí skončit vůbec dobře.

Potkáváme dvojici skialpinistů a závistivě hledíme, jak elegantně krájí svah.

Posledních pár metrů do sedla stoupáme žlabem...

...fouká tu solidně.

Zima jak má být!

A jsme v sedle mezi Malim a Velikim Stolom. Teď babo raď, který je který:-)

Výhled východním směrem bere dech. Krkolomný hřeben Karavanek se stáčí k severu a na obzoru ční hradba Kamnických Alp.

Hledím na tu nádheru zleva: můj dlouhý stín, Karavanky, Kamničky, Lublaňská kotlina a ostrý hřebínek směřující na vrchol Malého Stolu.

Pak už stačí jen 50 výškových metrů a stojíme na vrcholu Karavanek. Veliki Stol, 2236m n.m.

Vrcholovka.

A výhledy pro bohy: lázeňské město Bled, Bledské jezero, a na obzoru Bohinjské hory.

Pohled do Lublaňské kotliny. Dvojvrchol ve středu snímku je Šmarna gora, kopec nám Lublaňským dobře známý:-) Hlavní město leží za ní.

Karavanky. Nejvyšší hora uprostřed je Kepa, kterou jsem měl tu čest poznat před dvěma měsíci.

Julské Alpy s Triglavem (2865m n.m.) v hlavní roli.

Kamnické Alpy s Grintovcem (2558m n.m.). Vydatně mu však sekundují Planjava, Ojstrica a další.

A celé pěkně pohromadě.

Slunéčko zachodí za vysoků horu..a už bude večer, chvála pánu Bohu!

Sestup pod Mali Stol.

V posledních paprscích slunce si užíváme poryvy horského vichru.

Fight with elements.

Vítr nebo oheň?

No může být něco krásnějšího?

A jako správní narcisové jsme si vyfotili profilovky, protože to fakt jinak nešlo:-)

Fešáci, co? :-)

Dolů sbíháme, jako bychom měli křídla.

Tak nashledanou, Slunce! Díky za světlo, kterým jsi prozářilo tuto krásnou zemi a zítra naviděnou!

Strejda Triglav jde na kutě.

Na Bledu už také rozsvěcují lampy.

Soumrak padá na zemi Slovinskou.

Na Valvasorjev dom přicházíme za úplné tmy a posilňujeme se vydatnou polévku s klobásou. Poté mně Adam opouští a vrací se do Lublaně plnit školní povinnosti.

Já zůstávám a přespávám na chatě. Druhý den vstávám ještě před úsvitem a s ubývající nocí mířím na Ajdnu- výhledové místo, které mi doporučil správce chaty.

Archeologické naleziště Ajdna- skála nad údolím řeky Sávy, která lákala lidi odnepaměti. A teď tu stojím a čekám na východ Slunce.

Údolí Sávy s přehradou Moste a průmyslové město Žirovnice s papírnami.

Triglav před rozbřeskem. Tmavě modrá obloha při obzoru (tzv.temný soumrakový oblouk) je de facto stín Země (Slunce je stále za horizontem), difuzí rozptýlený na oblohu. Narůžovělá vrstva nad ním (tzv. Venušin pás) vzniká tak, že sluneční paprsky vycházejícího Slunce musejí procházet velmi silnou vrstvou vzduchu, v němž je (ať již vlivem rozptylu, tak i pohlcením především vodním aerosolem) modrá složka světelného spektra odfiltrována. Finální produkt je proto růžová barva.

V Lublaňské kotlině se válí ranní mlhy.

První sluneční paprsky olizují vrchol Velikého Stolu a štíty Julských Alp.

Vítej zpět, Slunce!

Ranní krajinná mozaika na Goreňsku.

Veliki Stol si tomto čistém ránu evidentně libuje:-)

Bled z trochu jiné perspektivy.

Dálnice spojující Lublaň a rakouský Villach spojuje dva břehy kaňonu Sávy se stejnou vehemencí, jako hráz přehrady Moste.

Ač v Karavankách roste převážně smrk, na Ajdně se kupodivu daří borovici. Inu, magické místo.

Celkový pohled z Ajdny.

Julky jak na dlani.

Tam jsem včera byl!

První osídlení zde se na Ajdně datuje už do mladší doby kamenné (přelom 3. a 2. tisíciletí př.n.l.), ale nejvýznamější nálezy pocházejí z pozdní doby římské, kdy se při stěhování národů ohrožení obyvatelé stahovali do opevněných sídlišť v horách. Právě takovéto rekonstruované hradiště stojí pod vrcholem. Součástí komplexu je i obnovený raně křesťanský kostel.

Ajdna, místo na skále, nedobytné a magické.

Vracím se Valvasorjev dom, balím svých pět švestek a zpátky do údolí.

Na zpáteční cestě potkávám krmítko se spoustou sýkorek. Sýkora parukářka (Lophophanes cristatus).

Vlevo sykora uhelníček (Parus ater) a vpravo sýkora koňadra (Parus major).

Divoká sýkora babka (Parus palustris) zápasí s potravou.

Níže v údolí zurčí potůčky a proplétají se mezi kameny a krápníky.

V údolí se rozhoduji, co dál. Volba padla na pochod od úpatí Karavanek s Bledskému jezeru. Cesta vede zajímavou krajinou kolem blankytné Sávy Dolinky.

Překvapivé setkání: Jdu si tak po chodníku a vidím ve sněhu pobíhat něco bílého s černým koncem ocásku. Jestli ona to není lasice hranostaj? Je to hranostaj!. Zvířátko natolik zvědavé, že jsem jej mohl v jednom bleskovém okamžiku i vyfotit:-)

Krajina kolem Bledu je zvlněná, s malými vesničkami, milými lidmi a všudypřítomnými sušáky sena. Ale už kousek dál se tyčí věže Julských Alp.

...a na druhé straně Karavanky.

Tetka straka.

Konečně přicházím na Bled. Hladově pojídám jufku (něco jako gyros) a zírám na kostel sv.Andreja a Bledský hrad.

Interiér kostelu sv.Andreja (Ondřeje) z 16.století.

Bledské jezero je 2120m dlouhé a 1380m široké. V nejhlubším místě měří 30,6metrů. Vzniklo tektonicky a během wurmské ledové doby jej ledovec prohloubil. Jezero je napájeno termálními prameny, díky kterým je o pár stupňu teplejší.

Na ostrůvku uprostřed jezera stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie z 15.století, kam směřují poutníci z širokého okolí.

Nikoho nepřekvapí, že na tomto kouzelném ostrůvku jsou také velmi časté svatby.

Nejkrásnější pohled na jezero a hory vůkol je z kopce Mala Osojnica (691m), který se tyčí nad jezerem.

Lavinové splazy z Velikeho Stolu.

Kamnické Alpy v krásném podvečeru.

Dominanty Bledu- ostrov, hrad a pyramida Velikeho Stolu.

Slavný Bledský hrad stojí na 130m vysoké skále, která se vypíná nad jezerem.

Magický Bled.

Krasavec Stol v záři zapadajícího slunce. Objekt na Malem Stolu je Prešernova koča (chata), která je však v zimě zavřená.

Večerní jezero má také své kouzlo.

Den se chýlí ke konci a já autobusem mířím zpátky do Lublaně. Ale vím, že na tento krásný víkend budu ještě dlouho vzpomínat.