Je mrazivé ráno na počátku února a naše trojice (Martin, Štěpa a Honza) se setkává s plnou polní na nádraží ve Valmezu.

Přestože je náš cíl Mosty u Jablunkova od Valmezu vzdušnou čarou vzdálen jen 55km, vlak objíždí Beskydy širokou oklikou přes Frýdek Místek a Těžký Češín, takže výsledná trasa je 100km a doba cesty 3h.

Kocháme se pohledem na omrzlé vrcholy Veřovských vrchů ozářených vycházejícím Sluncem.

Naše milé kopce (zleva: Frenštátský Javorník, Dlouhá, Krátká, Huštýn).

Cestou míjíme slavný Nošovický pivovar Radegast a impozantní Třinecké železárny.

Kolos Třinecký.

Po třech hodinách úmorné cesty jsme konečně na místě. Obec Mosty u Jablunkova leží v nejvýchodnějším cípu ČR

Doplňujeme zásoby v místním obchodě a vyrážíme. Naše cesta kopíruje trasu svatební extreme cesty Jany a Martina (viz.fotogalerie 2008)

Sněhu přibývá a my s nasazenými sněžnicemi vcházíme do CHKO Beskydy.

Stoupání na hřeben je příjemně pozvolné.

Krásy zimního beskydského lesa.

Omrzlé listy buku- motiv, který nezklame.

Cesta ubíhá rychle, ale my máme v úmyslu dojít až za Malý Polom, kde rozbijeme tábor. Stihneme to do setmění?

Přicházíme k chatě Skalka, ale její pohostinství odmítáme, zhltneme trošku čokolády a pokračujeme. Máme před sebou přece ještě dlouhou cestu!

Od chaty je cesta prohrnutá rolbou a tak velkou rychlostí svištíme k západu.

Sjezdovka Severka nad Dolní Lomnou. V dálce vidíme Velkou Čantoryji (994m), nejvyšší bod Slezských Beskyd.

Pohled na krásný prašan a lyžaře prohánějící se na sjezdovce je lákavý.

U hotelu Tetřev Martin nechápavě kroutí hlavou: "Nevzpomínám si, že by chalupa takhle vypadala..."

Až po porovnání se záběry z předloňského léta zjišťujeme smutné vyřešení záhady- chalupa vyhořela a ta podivná podezdívka je vlastně zbytek po dřevěné chalupě. A tak z dříve velikého hotelu Tetřev zůstala jen Kamenná chata.

Kamenná chata je poslední známka civilizace, které se teď na dlouhých 16km zbavíme. Stoupáme neprošlapanou stezkou na Velký Polom.

Kolem nás se tyčí krásně namrzlý prales, skvost pro oko fotografa.

Vrcholová partie Velkého Polomu (1067m) je zarovnaná a kryje ji přirozený smrkobukový porost.

A my fotíme jak diví výtvory paní Zimy.

Celá vrcholová partie je zpestřená hojnými mrazovými sruby.

To by nebyl geolog a lezec, kdyby si na skálu alespoň nešáhl:-)

Po cestě v hlubokých závějích se konečně dostáváme na vrchol a naše svatá trojice se zvěčňuje ve vrcholové knize.

Nezbytná vrcholovka.

Cestou z hřebene jdeme v čerstvých stopách rysa ostrovida (Lynx lynx), který je ve zdejších končinách jako doma.

Scházíme do sedla pod Muřínkovým vrchem, na obzoru sledujeme hřebene východních Beskyd.

Krásná to kaplička pod Muřínkovým vrchem.

A hlavně- polední pauza a oběěd!

Ano, život je bohudík hořký! Tak praví Radegast a Gore-tex.

Posilněni vyrážíme na další etapu směr Malý Polom. Cestou nás několikrát překvapily zavádějící vzdálenosti na rozcestnících...inu Klub českých turistů není neomylný.

Od masivu Velkého Polomu je cesta hustě zalesněná, zkrátka divočina jak má být.

V jednu chvíli se nám mezi horami zjevuje jako přízrak výhled na Západní Tatry.

Slunce zapadá, síly kvapem ubývají (běžkaři, promiňte nám tu stopu), ale my stále vytrvale pochodujeme za vidinou ideálního místečka pro stan.

Nakonec kempíme v závětří lesa kousek od Bílého kříže. Za dnešní výsledek- 23km za 7hod- se skutečně nemusíme stydět. Vyčerpaní do sebe ládujeme brkaši a hurá do tepla spacáku!

Stan jsme rychle vytopili svými metabolickými pochody po vydatné večeři, nálada stoupla a tak jsme do noci mastili karty, až se hory zelenaly:-)

Ráno vstáváme v půlhodinových intervalech: Martin-Štěpa-já a tak když vylezu, je ranní čaj na stole....ehm, na sněhu.

Kterak se vyrábí v zimě voda.

Vybíhám na vyhlídku nad tábořištěm a s potěšením hledím na naše v mracích zahalené beskydské velikány (zleva: Smrk, Lysá hora, Travný a Ropice)..

Království Zimy.

Dole v údolích objevuji několik romantických horských usedlostí.

Tato kouzelná chaloupka nám říká, že osada Bílý kříž je nedaleko.

A taky že jo! Od kapličky pod Muřínkovým vrchem ke kapličce na Bílém kříži je to rovných 12km.

Meditatace u svatého obrázku...

...a meditace nad zlatavým mokem. Na chatě Sulov nás pohostili také výbornou česnečkou a domácími jelity. Ještě teď se mi sbíhají sliny!

Ursus want beer:-)

Osada je pojmenována po skutečně bílém kříži, který je vystavěn (jak jsem se dočetl) na památku hraničáře "Jagera" usmrceném pašeráky.

Na Bílém kříži se rozhodujeme, zdali pokračovat hřebenem směrem na Bumbálku, vylézt na Lysou horu a nebo navštívit Gruň. Vyhrává třetí varianta.

Královna Beskyd, Lysá hora, ve své zimní vznešenosti.

Pohled z Kozleny na hřeben Gruně.

Přátelé v Domě svatého Josefa na Gruni nás přijali s otevřenou náručí, my jsme však nepodlehli svodům civilizace a dále jsme žili své mrazivé dobrodružství:-)

Ne, teď smrtelně vážně: na chatě jsme jen osušili oblečení a po menším incidentu se zaseknutým zámkem jsme vyrazili na průzkum terénu pro stavbu stanu.

Protože ten den (přes příznivou předpověď našich slavných meteorologů) vál silný jižní vítr, rozhodli jsme se vybudovat pro náš stan závětří.

Po hodinové dřině bylo dokonáno a výsledek byl víc než uspokojivý. Přestože smrčky nad námi neustále zmítal vítr, kolem stanu vládlo bezvětří.

Ptáte se, co bude na večeři? Guláš se salámem, sýrem, česnekem, chlebem a řádně vychlazeným Radegastem.

Ach ta dobrota!

Ráno obdivujeme tajemný východ slunce...

...pestrou krajku sněhové vločky...

...ale hlavně překrásné panorama Malé Fatry, která se před námi tyčí jako na dlani!

Tři mušketýři u svého brlohu:-)

Z Gruně jsme se rozhodli sejít do údolí Černé Ostravice. Cestou míjíme místo, kde rys strhl srnu. Ta však již byla zasypána novou vrstvou sněhu.

Tři exoti se loučí s krásnou divočinou po svém:-)

Naše stopy zůstanou ve sněhu vryty jen krátkou chvíli, zato tento příjemný zimní přechod zůstane v našich vzpomínkách navždy.

Z Bílé nás odváží poloprázdný bus ku domovu...

...kde (některé) z nás čeká vysněný řízek a hranolky:-) Tak dobrou chuť a sněžnicím a zimním horám zdar!