Naše týdenní putování začínáme jízdou z Lublaně do Turína. Dlouhou cestu si zpříjemňujeme výhledy na alpské velikány, kteří se v průzračném vzduchu tyčí nad Pádskou nížinou. Na obrázku masiv Monte Rosy, druhé nejvyšší hory Evropy.

Překvapilo mně, kolik rýžových polí tady je. V Itálii se totiž pěstuje větší množství rýže a více odrůd než v celém zbytku Evropy dohromady!

Přijíždíme do Turína, milionové metropole oblasti Piemont. Turín je známý automobilkou Fiat a vůbec rozvinutým průmyslem...

...a taky se zde v roce 2006 konaly 20.Zimní olympijské hry.

Možná je to pozůstatek OH, ale v Turíně všichni běhají, jak o závod.

Před budovou Palazzo Madama Torino cvičí mamina s malým dítětem, které si přehazuje z ruky do ruky.

To, že tu každý jezdí na kole, je samozřejmostí.

Na náměstí Piazza san Carlo si zase užívá sportovní jízdy na koni jistý rytíř a řádně se přitom ohání mečem.

Jo, asi bych Vám měl říci, jak jsem se na tuto cestu po Evropě dostal. Zkrátka jsem spojil příjemné s užitečným a v rámci předmětu Geografija Evrope jsem se zůčastnil exkurze se svými slovinskými kolegy geografy.

Hlavní kápo celé exkurze- profesor Dejan Rebernik při výkladu.

Míša, moje česká spolužačka při zkoumání mapy.

Domča a moje maličkost dotváříme československé složení exkurze.

Nyní se pojďme porozhlídnout po památkách tohoto starobylého a zajímavého města.

Piazza Castello- historické jádro města.

Před radnicí je velké množství vlajek a my zjišťujeme, že právě dnes probíhá volba turínského primátora.

Ovšem to, že novým primátorem je Vaškův taťka Jarek Kubeček, to jsem fakt netušil. Strejdo, nepřestáváš mne překvapovat :-)

Překvapily nás i tyto automatizované záchody. Jediný problém byl, že nefungovaly a tak jsme se museli klasicky nasockovat do restaurace.

Automat na cigarety fungoval, ale o ty jsme zas neměli zájem my.

Turínská katedrála, ve které je uloženo slavný Turinski prt...ehm pardon, Turinské plátno. Když ona je ta slovinština tak kouzelná.

Hlavní turínský orientační bod- Mole Antonelliana. Původně židovská synagoga, dnes muzeum kinematografie měří 167m a svého času byla nejvyšší cihlovou budovou světa.

Zajímavá skulptura na ulici.

Kuloáry a obchodní podchody v Turíně jsou jedny z nejdelších na světě.

S plochou 40.000 m² patří Piazza Vittorio Veneto mezi největší evropské náměstí.

Kostel Gran Madre di Dio a most přes řeku Pád jsou symbolem města Turín.

Na kopci nad městem stojí v blízkosti kapucínského kláštera Národní muzeum hor, které shromažďuje dokumenty z horských výprav po celém světě. Určitě by stálo za návštěvu!

Dost bylo Turína. Další den vyrážíme do nejvyšších partií italských a francouzských Alp. První zastávka je ve sportovním středisku a olympijském městečku Sestriere.

Olympijským vítězem tu může být každý, stačí trošku chtít :-)

Jaro se tady ve vysokých Alpách hlásí jen pozvolna.

Domča a italská vojákopolicie- Carabinieri.

Přes průsmyk a hraniční přechod Claviere se dostáváme do Francie.

Městečko Briançon (zařazené na seznam UNESCO) zaujme starobylými uličkami...

...mohutným opevněním, které sloužilo na obranu před Rakušany...

...rozlehlou pevností Fort Janus na protějším vrchu...

...hlubokým kaňonem a mostem Pont d'Asfeld nad ním...

...ale hlavně svou vysokohorskou polohou. Briançon je nejvýše položeným městem Evropské unie (1 326 m n.m.).

Asi kvůli vysoké nadmořské výšce a horské nemoci vykazovali francouzští dělníci nulovou aktivitu.

Národní park Écrins (francouzsky: Parc national des Écrins) je jedním z devítí francouzských národních parků a leží v horském masivu Dauphinských Alp.

Dauphinské Alpy jsou po Mont Blancu druhé nejvyšší hory Francie. Barre des Écrins měří 4102 m n.m.

Národní park se rozkládá na ploše 918 km² ve vysokohorské oblasti, s ledovcovými poli, ledovcovými údolími, alpskými pastvinami, lesy a jezery.

Flóra je samozřejmě bohatá- hořec Clusiův(Gentiana clusii).

Přijíždíme do alpské metropole Grenoble a abychom se (slabí a ubozí študentíci) neucapkali, vyjíždíme lanovkou na viewpoint, pevnost Bastilla.

Z vyhlídky je ovšem krásný výhled na město a nebýt oblačnosti, vidíme i Mont Blanc. Grenoble je město univerzitní, je základnou pro zimní lyžován i letní turistiku a také je jedním z hlavních center high-tech výzkumu v Evropě. Má 156 793 obyvatel (2007).

Jako všude jinde v západní Evropě vás upoutá multikulturní složení obyvatelstva.

Lanovka údajně patří mezi nejstarší na světě (i když tak nevypadá:)

Co říci jinak o Grenoblu? Město dynamické, poměrně moderní a drahé (kopeček nechutné zmrzky za 5E je po Balkánských cestách šok).

Zajímavou budovu městského parkoviště jsme objevili při Geocachingu.

Výhled z okna našeho hotelu. Spali jsme na naše poměry celkem luxusně a draze, ale zase jsme měli švédské stoly na snídani a tak jsme se po česku "najedli" na celý den:-)

Vydatné a chutné večeře jsme si pak vyráběli svépomocí a zapíjeli vynikajícím francouzským vínkem.

Další den se přesunujeme do regionu Massif Central (Francouzské středohoří), který je známý vulkanismem. Sopečná aktivita zde ustala před pouhými 10000lety. A na lávový kužel sopky Puy de Dôme (1 464 m) vystoupáme.

Krajina má vrchovinný charakter z něhož se tyčí kužely sopek. Lézt na sopku v létě v pravé poledne není procházka růžovou zahradou...

...a tak plechovka piva bodne.

Pan profesor vykládá o geologické podstatě území. Bohužel moje odborná slovinština má stále velké mezery a proto vám z toho nic nepovím:-P

Krajina vykazuje silné známky dřívějšího vulkanismu, sopečné kaldery jsou tu na každém kroku.

Pohled směrem k městu Clermont-Ferrand: bez filtru / +polarizační filtr / +přechodový filtr

Evropský park sopek Vulcania funguje od roku 2002 a je jedním z nejmodernějších vzdělávacích center na světě.

Atrakcí je tu požehnaně, uvedu například simulaci výbuchu supervulkánu v Africe...

...nebo 4D film "Probuzení obrů v Auvergne", kde na vás při výbuchu gejzíru stříká voda, z lávy jde horko a kolem nohou se vám otírají opravdoví hadi.

Celkový dojem z prohlídky mám však rozporuplný. Najdete tu spoustu zbytečností, které s vulkanismem nemají nic společného (jízda na dračím hřbetu), ale například něco o významných světových sopkách jsem tady nenašel.

Podvečer trávíme ve městě Clermont-Ferrand.

O Clermontu se říká, že byl zrozen z ohně, vody a vzduchu z toho důvodu, že je obklopen 80 sopkami, nejznámější z nich je Puy de Dome, který ční nad městem.

Krásná gotická bazilika...

...o jejíž údržbu se Francouzi moc nestarají. Smutné.

Další den se kolem velkého železničního mostu přesunujeme do Francouzského krasu v Provence.

Vápencovou planinu Causses protéká řeka Tarn a vytváří tak 500m hluboký a 50km dlouhý kaňon.

Na dně kaňonu leží středověké městečko Saint-Enimie.

Idyla starých dob tu na nás dýchá ve velkém.

Kostel svaté Enimie, která byla sestrou franckého krále Dagoberta. A možná si z hodin dějepisu vzpomínáte, že právě tento král vyslal kupce Sáma do Čech a ten tam založil první státní útvar na našem území, tzv. Sámovu říši. Jo, svět je malý a o náhody tu není nouze.

Skalní město Montpellier le-Vieux, takové francouzské Sůlovky.

Skalní útvary jsou tu skutečně originální. Zkuste uhodnout, co znázorňují (řešení je na dalším obrázku).

Řešení hádanky z předchozího obrázku: 1. Hlava medvěda, 2. Velbloud, 3. Hlava královny Viktorie, 4. Harlekýn (šašek). Tak co, uhodli jste?

Co že to dělám? Chytám blesky!

Ještěrka zelená (Lacerta viridis) odborně nadehnaná Domčou až před objektiv:-)

Další francouzský skvost- Viaduc de Millau je nejvyšším mostem na světě.

Rozměry jsou skutečně gigantické (všimněte si tiráku uprostřed snímku).

Viadukt Millau je zavěšený most se sedmi betonovými pilíři a osmi mostními poli; mostovka je ocelová a váží 36 000 tun. Délka mostu činí 2 460 m. Mostní pole nemají všechna stejnou délku; šest centrálních měří 342 m a dvě okrajová pak 204 m.

Poslední zastávkou této galerky je zachovalé středověké město La Couvertoirade.

Město jako vystřižené ze středověkého filmu o středověkých rytířích.

A skutečně- La Couvertoirade postavili ve 12.století Templáři, významný to rytířský řád. S jeho mocí a velikostí se mohl rovnat už jen pouze řád maltézských rytířů nebo řád německých rytířů.

Město pod správou templářů rostlo do krásy, až...

Ráno v pátek 13. října 1307 (odtud nešťastný pátek třináctého) začalo rozsáhlé zatýkání a zabíjení templářů, kteří byli papežem nařčeni z kacířství. Dosud není jednoznačně dořešeno, zda bylo obvinění templářů z hereze oprávněné a nakolik bylo zničení řádu politickou intikou.

Faktem je, že řád Templářů zanikl, mnoho templářských pokladů bylo vyrabováno, ale možná ještě víc se jich uchovalo v pověstech.

Naštěstí La Couvertoirade odolal zubu času i válečnému běsnění a tak si jeho úžasnou atmosféru můžeme vychutnat i ve 21. století.

V druhé části francouzské fotogalerie navštívíme Marseille a další města a hrady na pobřeží Francie, ale také krásnou oblast delty Rhony- NP Camargue, domov plameňáků a mnohé další. Au revoir!