Což takhle Kraličák, ptám se onehdá sám sebe. Příjemné věci se většinou realizují rychle a tak hned druhý den ráno mně vítá Staré město pod Sněžníkem.

Mrzne až praští- teplotní inverze už na Moravě straší několik týdnů a nedovolí slunečním paprskům prohřát ani píď země.

Vzniknuvší námraza je vskutku nádherná!

Jeřabiny mražené.

Maringotka žlutá obecná.

Houpačka zamrzlá.

Nejkrásněji zapracovala námraza na jehličnatých stromech.

Ale i listnaté břízy si tu dekoraci nemůžou vynachválit.

Ledovým královstvím pokračuji přes Stříbrnice po modré značce.

U seníku, ve kterém možno za nepřízně počasí i přespat, se dostávám na horní hranici inverze a nad hlavou mi probleskuje vytoužené modré nebe.

Námraza mizí během několika kroků.

Lesní kaple Panny Marie, někdy uváděna také jako Kaple na Hřebeni. Původně zakončení křížové cesty, vedoucí z Nového Rumburka u Stříbrnic. Některá zastavení jsou zachovaná, jiné v rozvalinách. Kapličku postavili obyvatelé Nového Rumburka r. 1887, měla připomínat zázračné znovunalezení cesty ztracenou ženou. Kaple byla obnovena SP Lesy ČR v roce 2004.

Cesta pokračuje lesem, který prozařují paprsky dopoledního Slunce.

Další zastávkou je Adélin pramen, přístřešek kryjící pramen vynikající chuti.

Inverze zůstává hluboko pode mnou...

...ale ouha, na Kraličáku sedí mrak. No nevadí, pochmurné horské počasí má taky své hluboké kouzlo.

Kousek pod vrcholem mně dohání Habík, který ráno zaspal, vyjel o hodinu po mně a na vrchol to vybušil v rekordním čase :)

Na vrcholu se ještě scházíme s třetím členem výpravy, Pavlem, který zase vyběhl z Malé Moravy.

Vrchol Kralického Sněžníku halí mrak, který jen pozvolna ustupuje. Fičí studený vítr a tak se stahujeme z vrcholu do Polska na severovýchodní úbočí, kde máme v plánu najít loveckou chatu.

A dobře děláme. Sotva se dostáváme do závětří, mrak ustupuje a začínají se odkrývat výhledy.

Přímo před námi trůní mohutný Keprník (1423 m n. m.) a jeho menší, ale známější brácha Šerák (1351 m n. m.).

Z mraku halícího vršky Hrubého Jeseníku ční TV vysílač na Pradědu, jehož vrchol se může pyšnit nejvyšší nadmořskou výškou v ČR (1 654 m n.m.).

Celkové panorama na Hrubý Jeseník a Rychlebské hory.

Po vydatném sestupu nacházíme uprostřed hvozdu dřevěný, prostorný, ale hlavně otevřený Domek Myśliwski. A co že skrývá?

Luxusní kuchyň s kachláky...

...a prostorné ubytovací zázemí.

Takovou parádu jsem nečekal. Jasná výzva pro příští akci!

Pralesem a rezervací se vracíme zpátky na vrchol, který slibuje krásné výhledy.

Masiv Kralického Sněžníku s nejvyšším bodem ve výšce 1424 m n. m. je třetí nejvyšší hornatinou v České republice. Po hřebeni vede státní hranice s Polskem.

Vrcholové partie Kralického Sněžníku jsou ploché a zarovnané.

Dříve plochý vrchol zdobila kamenná rozhledna vysoká 34m ze které musel být nádherný výhled. Po II.světové válce bohužel nebyla udržována, a tak musela být v roce 1973 odstřelena.

Dneska tedy na vrcholu najdete pouze smutné rozvaliny rozhledny.

Ale i rozvaliny skýtají širší výhled do širokého okolí.

Při pohledu na západ vidíme moře inverze v České kotlině, Orlické hory a v dáli Krkonoše a Góry Sowie. Nad Polskem inverze nesedí.

Krkonoše na dosah ruky! Výrazné vrcholy Luční a Studniční hory převyšuje pouze Sněžka (1 602 m n.m.).

Na východě se táhnou hřebeny Rychlebských hor a Hrubého Jeseníku.

Praděd, nyní již bezmračný, odkrytý.

Na co jsme zapomněli? Přece zapózovat si před objektivem :))

Posezení nad mraky.

Kralický Sněžník je pozoruhodný i z dalšího důvodu. Zde se totiž stýkají tři hlavní evropská úmoří, voda z hory odtéká do Severního, Baltského i Černého moře.

Voda naší dobré řeky Moravy tryská z vydatného pramene, utíká po svazích Sněžníku do moravských úvalů, aby se mohla u Děvína spojit s mohutným Dunajem. Společně pak tečou až do moře Černého.

Maskotem a neoficiálním symbolem Kralického Sněžníku je socha slona, jediný zbytek po turistické chatě. I ta byla pro nedostatečnou údržbu v r. 1971 stržena.

Ale sloník, symbol německého uměleckého spolku Jescher, odolává zubu času dodnes...

...a každé ráno odtud vyhlíží východ Slunce.

Slunce se pomalu kloní za obzor a my se loučíme s lysým temenem Kraličáku.

Směrem na Malou Moravu odchází kamarád Pavel.

A my se podvečerními hvozdy ubíráme zpátky do Starého města pod Sněžníkem.

Nad zapadajícím Sluncem pozorujeme pozoruhodný sluneční sloup, další z optických hrátek atmosféry.

Naše mateřská Hvězda mizí, den odchází...

...noc objímá torza stromů na hřbetu Sušiny...

...a my se vracíme zpět do mlh inverze s pocitem dobře prožitého dne.

Třešničkou na dortu je zakončení ve Staráku, které jsme vyplnili vynikajícím jelením gulášem, Holbou a následným muzicírováním se staroměstskými starousedlíky. Tož hore Sněžník zdar a pamatujte přátelé- Domek Myśliwski čeká;)