Vítejte! V této fotogalerii procestujeme v osmi kapitolách nejzajímavější místa, která jsem navštívil během zimy při studijním pobytu Erasmus ve Slovinsku.
|
I. Kamnické Alpy se s podzimem loučí už začátkem listopadu. Barvy zlatých modřínů ostře kontrastují s modří podzimní oblohy...zima přichází. (22.10.2010)
|
Horní partie hor jsou tou dobou již královstvím zimy.
|
Mohutná Ojstrica (2 350 m) se tyčí nad kotličem Korošica.
|
Soumrak padá na Korošici.
|
|
Salaše na Veliké Planině (1 500 m) sněhová nadílka teprve čeká.
|
Ale zima je již na pochodu...
|
II. Pořádná sněhová nadílka přichází do Slovinska již koncem listopadu (27.11.2010, Kamniški vrh, 1 259 m).
|
|
Sněhu je tolik, že i po Lublani několik týdnů jezdím na běžkách.
|
III. V půli prosince však znenadání přichází silná obleva.
|
Podzemní prostory krasu nejsou s to pojmout taková kvanta tajícího sněhu (10.12.2010; rozbouřená vyvěračka řeky Lublaňky u Vrhniky).
|
Propadání=vpustě vody do podzemí jsou plné a krasová polje se plní vodou (zatopené Planinsko polje).
|
|
Zima je však stále pořádná, jak dokládá tento krásný permafrost (zmrzlá půda).
|
Zvířatům je to však srdečně jedno:-)
|
|
Kdoví, kolik let hloubí řeka Rak krasový kaňon, nad kterým se tyčí do výše 50m krásná skalní brána. (lokalita Rakov-Škocjan, 10.12.2010)
|
Průhled z propasti Zelška jama.
|
Ke známému Predjamskému hradu se dostávám na exkurzi z geografie krasu. Naším cílem je sestoupit do jeskyní pod hradem. (10.12.2010)
|
A je tma! Stovky metrů Predjamské jeskyně máme před sebou.
|
Vápencové kaskády na dně chodeb vznikají neustálým prouděním vody obohacené o CaCO3.
|
|
A tak vypadá speleologická skupinka po vynoření z podzemí.
|
IV. Do jeskyní zavítáme ještě jednou- totiž do známých Škocjanských jeskyní, které jsou chráněny UNESCO. (8.1.2011)
|
Raritou těchto jeskyní je kaňon řeky Reka, která protéká podzemím o délce 34km. Kaňon je místy hluboký více než 200m! Skutečně zážitek na celý život!
|
Můstek přes Reku, která burácí 60m pod námi.
|
|
Hle, světlo denní!
|
Škocjan je impozantní i na povrchu. Pohled do 200m hluboké propasti bere dech.
|
Typická středomořská architektura kostelíku v obci Matavun říká, že k moři je to, co by kamenem dohodil.
|
Ano- tam, ve vlahé mlze leží Terstský záliv Jaderského moře.
|
Pohled z kopce Vremščica směrem na Istrijský poloostrov. (8.1.2011)
|
Mohutný vápencový Nanos (1 313 m) vévodí vstupu do Krasu.
|
A tam v dálce na svém trůnu Triglav (2 865 m), král slovinských hor.
|
Z vrcholu Vremšcice (1 027 m) je za dobrého počasí vidět moře, Kras, Julské i Kamnické Alpy, masiv Velikého Sněžníku i poloostrov Istria. Slovinsko jako na dlani!
|
Mlžné moře halí moře Jaderské. Ptáte se, jak k tomu došlo? Nad studeným mořem leží teplejší vzduch prohřátý lednovým sluncem. Ideální podmínky pro vznik mlhy.
|
Veliký slovinský Měsíc.
|
Západ Slunce nad mlžným mořem a modrý záblesk.
|
V dálce se tyčí rozeklané štíty italských Dolomit.
|
Na zpáteční cestě...
|
Stínování.
|
Noční Lublaňské proudy. (Šmarna gora, 22.1.2011)
|
V. Na skok se vypravíme do Julských Alp k Bohinskému jezeru (6.1.2011)
|
Pohled na kostelík sv. Jana Křtitele v obci Ribčev Laz patří těm nejkrásnějším v okolí jezera.
|
V lednu se sníh drží už jen vysoko v horách. Ale tam je ho opravdu požehnaně!
|
Bohinjské jezero, zrcadlo v srdci Julských Alp.
|
Jezero vzniklo činností Bohinjského ledovce a se svými 3,3 km2 je největší slovinským jezerem. Je 45m hluboké .
|
Dobrou noc, Triglave!
|
V. Další výprava směřuje přes město Ilirska Bistrica (foto) do masivu Velikého Sněžníku. (23.1.2011)
|
Tady, na severní výspě Dinárských hor, má zima stále hlavní slovo.
|
Mali Snežnik (1 694 m) a jeho skalní stěna.
|
Jeho velký bratr, Veliki Snežnik (1 796 m).
|
Pohled na sněhové hvozdy masivu Snežnik a Risnjak.
|
Na vrcholu stojí horská chata, kde nabízejí vynikající jotu (zelňačka s cibulí a sušeným masem, tradiční to pokrm Primorců).
|
Ke Slunci!
|
Na vrcholu Snežniku duje mocná burja, která má v nárazech až 150km/h! video
|
A my máme co dělat, abychom se udrželi na nohou.
|
Vrchol Snežniku odmění nádhernými výhledy.
|
Pohled na sever: Dolomity a Julské Alpy.
|
Pohled na jih: Dinárské hory a Istria.
|
Burja (chorvatsky bura, česky bóra) je suchý a studený vítr, vyskytující se na Jadranu. Vzniká v situaci, kdy se studený vzduch z vnitrozemí přelévá přes horské hřebeny k moři.
|
Námraza na větvičkách svědčí o tom, že vítr fouká ze severu.
|
|
Ze Snežniku sjíždíme po svých.
|
Chachá!
|
Tak ahoj, Snežníku, my letíme zpátky, dolů, do rovin...
|
Okno do světa.
|
V objetí zimního království.
|
|
|
VII. Netrvá dlouho a vyrážíme na další kopec slovinský, tentokrát na Nanos- výrazný masiv, který odděluje oblast Krasu a přímořských vrchovin. (6.2.2011)
|
Stupák je to solidní!
|
Vrcholu Nanosu dominuje mohutná zvuková aparatura. Přemýšlím, jak asi musí být velký bubeník, který hraje na tyhle tympány...
|
Nejvyšší bod Nanosu, Suhi vrh (1313 m).
|
Jak jsme zjistili, výlet na hřeben Nanosu je lákadlem pro mnohé Slovince. Ani se nedivím...
|
Také paraglidisti si letů nad Vipavskou dolinou užijí dosyta.
|
Julské Alpy na dosah.
|
Na úbočí Nanosu se krčí kamenný kostelík sv.Jeronýma. Tady jsme uspořádali menší hudební vystopení:-) video.
|
Další z krásných západů Slunce.
|
|
Cesta podvečerním lesem.
|
VIII. Poslední, zato však nejdelší výlet, podnikáme do oblasti jižních Julských Alp, skupiny Krnu a řeky Soča. (24.-26.2.2011)
|
První zastávka je v Kobaridu, kde stojí kostnice, uchovávající ostatky tisíců italských vojáků, kteří zde padli za první světové války.
|
V Kobaridu najdete i muzeum Bitvy na Soči. Zajímavá, ale smutná expozice znovu ukazuje zbytečnost válečného šílenství.
|
Možná i pro tisíce padlých vojáků kvetou tihle poslové jara (sněženka podsněžník, Galanthus nivalis).
|
Ze země vystrukují hlavičky i šafrány (Crocus vernus) a další jarní květiny.
|
Sama tyrkysová Soča je královnou slovinských řek. Teď v zimě je v ní málo vody, ale v létě je rájem vodáků.
|
Často přemýšlím, jestli se to těm Slovincům vyplatí- cpát do řek modrou skalici...jo turistický ruch.
|
Romantické zákoutí s vodopádem Veliki Kozjak.
|
|
Údolí Soče je lemováno téměř 2000m vysokou hradbou hor.
|
Ovšem nejmohutnější z nich je krásný Krn (2 245 m). I na jeho vrcholu probíhaly za války těžké boje.
|
Rudé vrcholky Julských velikánů: Jalovec, Bavški Grintavec a Triglav.
|
Zima byla slabá a vody je málo. Proto je i jinak vodnatý (foto vlevo) slap Boka téměř vyschlý (foto vpravo). S úctyhodnou výškou 106 m a šířkou 18 m je nejvyšším a nejmohutnějším slovinským vodopádem.
|
Tolminské soutěsky- další velezajímavé místo v oblasti.
|
Tady v hluboce zařízlém kaňonu ještě zimní dekorace nezmizela.
|
Kámen uprostřed se jmenuje "medvědí hlava". Hádejte proč...
|
Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) ve volně přístupné Dantově jeskyni.
|
Takové dobře živené zvěře potkáte na ekofarmách pod Julkama mraky.
|
Jako stezka ze starých časů se vine do hor malá asfaltka. Přivádí nás ke dřevěnému kostelíku Javorca.
|
Kostel byl postaven na památku padlých rakouským vojákům. Právě v těchto oblastech panenské přírody se odehrávaly ty nejtěžší boje.
|
Interiér kostela je unikátní. Na světě nenajdete mnoho secesních kostelů a tento je jedním z nich.
|
Na dřevěných deskách jsou vyryté jména padlých vojáků. Nemálo jich bylo českého původu.
|
|
Drobný dřevěný kostelík působí, jako by byl v této krajině odjakživa.
|
A nad ním zasněžené štíty (Tolminski Kuk, 2085 m).
|
Rdeči rob (1 913 m).
|
Krn (2 245 m).
|
Dolomity.
|
A celkový pohled.
|
Údolí Javorca opouštím až za noci. Korunován hvězdami se zdá kostelík ještě zajímavější.
|
Krásné městečko Kanal ob Soči.
|
Známý Solkanski most u Nové Gorice má nejdelší kamenný oblouk na světě (220m, 85m volného oblouku).
|
|
