Rumunsko: Godeanu a Banát

16. - 21. 8. 2012
  • Pokračujeme v rumunské krasojízdě! Přechod pohoří Godeanu jsme zahájili výstupem na Vf. Paltina (2 152 m) s charakteristickým vrcholovým skaliskem.
  • Ohlédnutí za bílými vápenci malého Retezatu, odkud jsme přišli.
  • Stejně jako v Retezatu, i tady je možné potkat volně pobíhající koně. Tihle byli více nedůtkliví - holt jsou zvyklí na samotu Godeanu.
  • Bača dohlíží na své ovce z vrcholu Vf. Paltina.
  • Má, stejně jako my, výhled na táhlé hřebeny pohoří Godeanu.
  • Ke každému stádu neodmyslitelně patří psi - velcí na zahánění medvědů, střední na opruzování lidí a malí na nahánění stáda.
  • Bača pěkně shora kontroluje, jak psi posunují ovčí karavanu suťoviskem.
  • Je libo cigárko? Jeden po něm neprodleně sáhne, druhý k našemu překvapení nekouří. Je mezi zdejšími bači jistě výjimkou.
  • Je na čase posunout stádo zas o kus dál.
  • JHUS2958
  • Ačkoliv jsme již dnes ušli pořádný kus cesty, silný dech nás neopouští.
  • Z Vf. Galbena (2 194 m) máme obrovské plato planiny Borascu jako na dlani.
  • Nahoru a dolů, přes široké pláně... v pozadí skalisko ve tvaru hlavy na Vf. Paltina.
  • Dnešní dávka kilometrů je nekonečná, nádherná okolní krajina však stojí za to!
  • Poměrně dobrá viditelnost umožňuje po několika dnech spatřit města v údolí. Tohle by měla být tepelná elektrárna Rovinari.
  • Na druhé straně, v lůně hor, kreslí krajina zajímavé abstrakce.
  • Máme toho dneska opravdu dost a tak kempíme v bezejmenném sedle nedaleko před jezerem Scarisoara.
  • Honzovo vítání nového dne.
  • Toto sedlo bylo velmi větrné. Aničce s Domi se vlivem větru prostor ve stanu značně zmenšil, Zuzce s Odym se dokonce o kameny potrhalo na několika místech tropiko stanu. Bez kamenů by však stan uletěl celý...
  • Ráno jsme seběhli k prameništi, doplnili zásoby vody a dle libosti se více či méně vykoupali. Došel si nás prohlédnout bača. Na dotaz zda má brynzu se nám bohužel již po několikáté dostalo zamítavého pokývaní. Tak jsme jej aspoň podarovali cigaretou a šli jsme zase dál.
  • Lacul Scarisoara, kus modré oblohy shůry spadlý do zelených plání.
  • A opět nekonečné travnaté pláně. Příliš daleko je civilizace, zde si člověk užije ticho a nezvykle velký prostor k rozjímání.
  • Samozřejmě je potřeba odpočívat kvalitně!
  • Vrchol Piatra Scarisoarei (2 245 m) - nejvyšší místo kterého jsme v rámci Godeanu dosáhli. A proč se schováváme? Aby nás vítr neodfoukl!
  • Je odtud parádní výhled na celý Retezat.
  • Podobni mravencům scházíme do dalšího sedla.
  • Zde je možné odbočit na boční hřeben a přes Vf. Morarul dojít na Vf. Gugu (2 291 m), nejvyšší vrchol pohoří Godeanu. My však nemáme času nazbyt a tak pokračujeme v původním směru.
  • Ostrá hranice pastviny a lesa - jasná známka toho, že tady všude se pase..
  • Vlevo pod námi zahlédneme jezero Godeanu. Na to, že nese jméno celého pohoří, však moc krásy nepobralo.
  • Vyběhli jsme si ze sedla nalehko na Vf. Godeanu (2 229 m). Úžasné výhledy nás samozřejmě čekaly i tady.
  • Místy nám výhled připomínal vzdálenou krajinu Tibetu.
  • Zakempili jsme v dolíku pod vrcholem, kde jsme byli alespoň částečně kryti proti svižnému větru.
  • IMG 1671
  • Den se pomalu chýlí ke konci.
  • Hus si opět vyběhl na vrchol Godeanu, aby zachytil scenérii nadcházející noci.
  • Ráno, někteří již potřetí, vybíháme na vrchol shlédnout východ Slunce.
  • Ti, kteří překonali nechuť opustit vyhřátý spacák, byli odměněni nádhernou podívanou.
  • Hřebeny, které jsme za poslední dny prošli, se zardívají s přicházejícím dnem.
  • První paprsky pomalu prohřívají zmrzlé ruce.
  • Úplně vzadu na východě pozorujeme Paring, druhé nejvyšší pohoří Rumunska.
  • Hřej, hřej!
  • Na severu se slunce pomalu zakusuje do kopců pohoříi Tarcu.
  • Na západě pak sluneční paprsky olizují hřbet Cornei, jímž Godeanu pokračuje až k Železným vratům Dunaje.
  • Vody jezera Godeanu se před sluncem zatím schovávají.
  • Je vůbec možné spočítat všechny ty hřebeny?
  • Balíme stany, dnes nás čeká poslední úsek hřebene a sestup dolů do údolí. Proplétáme se stádem ovcí.
  • Patří tomuto bačovi, který nás požádal o něco na spálené rty. Vytáhli jsme opalovací krém, kterým bača na sobě rozhodně nešetřil :)
  • Sestupujeme k říčce Raul Ses.
  • Křišťálově čistá voda poskytuje dokonalé osvěžení.
  • Orel skalní (Aquila chrysaetos).
  • Nadržený osel.
  • Nadržená ovce?
  • Sestupový hřeben Plaiul Oslei, který jsme si vybrali k návratu do civilizace.
  • Ns strmých svazích opět potkáváme baču se svým stádem a věrným psem nadháněčem.
  • Své pohledy směřujeme na širé pláně Godeanu a hřbety Retezatu, po kterých jsme v uplynulých dnech urazili asi 70 km.
  • Poslední rovný úsek před sestupem.
  • Opouštíme louky a noříme se do krásně rostlého bukového lesa.
  • S ubývající nadmořskou výškou stoupá teplota.
  • V závěru jsme ztratili značku a tak trochu bloudíme místní "junglí".
  • Od chalup bačovských žen a dětí již scházíme do vesnice Crna Sat.
  • Že jsme si mysleli, že jsme se vrátili do civilizace? Omyl- byli jsme pouze v půlce cesty. Crna Sat leží na konci opuštěného údolí dlouhého 40km, protkaného divokou horskou řekou a zcela rozbitou polňačkou. Podle toho to zde také vypadá :)
  • Hospoda však je! První pivo po několikadenním putování. Jen to zasyčelo!
  • Před hospodou nás přivítal tento tesařík Morimus funereus, který neslavně skončil ve Fenkově lihu. A vědecký cíl naší expedice byl tímto naplněn :)
  • Zatímco odpočíváme na verandě místní hospůdky, u vedlejšího domu se tvrdě pracuje na stavbě plotu. A jak to bývá, velení je samozřejmě v rukou ženy!
  • Rumunská klasika.
  • Družba. Lidé ve vesnici se živí převážně těžbou dřeva v okolních lesích a lámáním vápence v blízkém lomu. Po šichtě je pak potřeba doplnit tekutiny pivem a pálenkou.
  • Čím více se blížil večer, tím více byly holky unavené.
  • Oproti tomu pánské osazenstvo ožívalo čím dál víc! Domluvit odvoz do Baile Herculane byl totiž nadlidský úkol. Z několikahodinového domlouvání vyplynul jednoduchý závěr - dneska se všichni ve vesnici opijí, takže zítra nás nikdo neodveze. Leda až večer se možná někdo najde...
  • Vyprahlí z širých plání Godeanu, zásobili jsme ten večer tělo nejen množstvím lahváčů Timisoreana, ale především nekonečnou smrští panáků výborné domácí pálenky. Holt lahodná chuť a příznivá cena (deci v přepočtu za 6 Kč) ani nedovolily jinak.
  • Pan hostinský nás nechal přespat v zarostlé zahradě za hospodou. Ráno bylo dosti krušné, ne všem sedla včerejší "večeře"... :)
  • Včerejší slova o problematickém odvozu se potvrdila, ve vesnici nebylo střízlivého řidiče. Volný čas jsme využili k návštěvě nedalekého kaňonu.
  • Zuzka s Husem se vydali vesnicí shánět odvoz a cestou narazili na oslavu narozenin. Díky pohostinnosti místních jsme byli přizváni, nakrmeni a napojeni.
  • Opravdu jsme poznali rumunskou pohostinnost.
  • Neskutečně pozitivně charizmatický člověk, tenhle kuchař!
  • Příjemné prostředí, jen občas typicky rumunsky kýčovité.
  • Nemohli jsme si nevšimnout zájmů, jež má v Rumunsku v současné době český energetický gigant ČEZ.
  • Vesnická idylka!
  • Užovka podplamatá (Natrix tessellata).
  • V pozdním odpoledni se nám konečně podařilo domluvit odvoz a tak jsme se v 8 lidech naskládali do nákladního prostoru dodávky, kde mezi uskladněnými kanystry s benzínem a pneumatikami pokuřovali další 3 rumunští dělníci. Cesta po prašné silnici plné děr trvala neskutečně dlouho, byli jsme všichni zaprášení a řádně natřesení.
  • Na křižovatce 25 km od Baile Herculane nás chlápci vyhodili. Podarovali jsme je krabičkou cigaret a začli vyhlížet další odvoz. Jelikož frekvence zdejšího provozu čítala 1 auto za 10 minut, vyrazili jsme po dvojicích pěšky.
  • Ale měli jsme kliku! Po chvíli chůze se nám podařilo stopnout dodávku, kterou jsme postupně zaplnili a jako sardinky jsme se za pár peněz a další krabičku cigaret dopravili do lázeňského města Baile Herculane.
  • Herkulovy lázně nás dostaly. Historické stavby v různém stupni zchátralosti umístěné u řeky Cernei v hluboko zaříznutém kaňonu měly neotřelou atmosféru.
  • Na každém rohu byly patrné kontrasty. Zatímco z venčí se budova rozpadala...
  • ... uvnitř vypadala značně přepychově.
  • JHUS3689
  • Baile Herculane je lázeňským městem. Celé dny jsme plánovali jak si užijeme koupel v léčivých vodách, nicméně nakonec jsme natrefili jen na tento pramen. Ani nevím proč, asi jsme byli až příliž unaveni dnešním přesunem.
  • Půlnočním busem jsme se z lázní přesunuli na vlakové nádraží, kde jsme se na zemi pokusili o pár hodin spánku. Díky pracovním povinnostem jsme já, Iva, Ondřej a Hus časně ráno zahájili cestu domů, zbytek osazentva si výpravu prodloužil o 3 dny s touhou navštívit ještě oblast Banátu.
  • Ondřej poněkud zčernal, poté co stále vystrkoval hlavu z okna.
  • Po dlouhé cestě jsme ve výborné kapří náladě zdárně dorazili do Olomouce a objednali si kapří pizzu, mňam!
  • Zbylá část výpravy dorazila až k širokým vodám Dunaje, do města Orsova. Odtud se taxíkem přepravují podél Železných vrat do vesničky Eibental.
  • Železná vrata je průlomové údolí Dunaje na hranicích Srbska a Rumunska. Jeho délka je 130 km a v nejužším místě měří pouhých 150 m! V roce 1896 byly odstraněny skalní prahy na dně řeky, které bránily lodní dopravě. V roce 1972 byla dokončena výstavba vodní nádrže (hráz má 63 m a výkon hydroelektrárny je 2 100 MW).
  • Při návštěvě oršovského supermarketu jsme ve frontě u pokladny potkali místní Čechy, kteří nám sehnali odvoz do nejbližší české vesnice, Eibentálu (Tisového údolí). Po místních ne vždy kvalitních cestách jsme po zhruba padesáti kilometrech jízdy nakonec zdárně dorazili do cíle.
  • Eibentál je upravená vesnice, ve které den před naším příjezdem skončil velký folklorní festival - hostovaly kapely jako Divokej Bill i Mňága a Žďorp. A protože měli úspěch jak u místních, tak u návštěvníků, bude se festival pořádat každoročně.
  • Nechtěně jsme se stali svědky jedné výjimečné události - ve vesnici se konaly čtyři pohřby najednou, což podle místních pamětníků nemá obdoby
  • Společenským centrem Eibentálu je Hospoda u medvěda. Prodává se tu Kofola, české i rumunské pivo a utopenci. My jsme zde strávili dlouhou dobu čtením místních krajanských časopisů.
  • Zatímco se čeští turisté se pídí po informacích o české menšině, neznámé dítě z lesa jim prohrabává batohy.
  • I v období velkého sucha je možné si nabrat vodu ze studní, které jsou u každého stavení.
  • K mytí poslouží i tato mobilní sprcha.
  • Eibentál je položený v hluboce zaříznutém údolí a v jeho okolí se nacházejí pozůstatky po těžbě antracitu. Ty jsme ale nestihli prozkoumat. Zato se nám podařilo zjistit, že materiál na střechu kostela pochází z Německa a vodorovné čáry na svazích mají na svědomí krávy.
  • Za posledních pár lei a české cigarety jsme se dostali na nádraží v Orsove, odkud nás čekala dlouhá cesta zpestřená noční jízdou taxíkem po Aradu. Až jsme se všichni šťastně navrátili domů...
  • ...ale nikdo z nás už nebude tím, kým býval před Rumunskem...:)