Zadar zadara 2

6. - 13. 6. 2012
  • Do Zadara zadara vyrážím podruhé, tentokráte v pestřejším složení. Více netřeba...
  • Dopravu nám zajišťuje spolehlivá firma Zuzka & Feldička jejího Honzy, jimž patří náš velký dík.
  • Z Brna vyjíždíme navečer, přespáváme v Grazu (dík za pohostinnost patří Michalovi a Domči) a první oficiální zastávkou naší expedice je slovinské město Ptuj.
  • Ptuj (přejmenován na Tfuj) patří mezi nejstarší slovinská města a i v pošmourném počasí toho dne měl příjemnou atmosféru.
  • Všimli jste si, že mokré kameny vždy vypadají lépe, než suché? :)
  • Změna? K lepšímu! Po překonání horského řetězce Velebitu se počasí diametrálně změnilo. V Zadaru panuje krásné letní počasí.
  • Protože nám po dlouhé cestě pořádně vyhládlo, bereme zadarskou menzu útokem. Sice mám slevovou kartičku jen já, ale proč bych si na ni nemohl nabrat jídla pro celý regiment? A Chorvati jen nevěřícně sírali...
  • Zasloužený odpočinek. Ne však na dlouho; ještě musíme rozlousknout otázku bydlení - plán "koleje" se ukázal býti lichým a proto se musíme poohlédnout po alternativě.
  • Nakonec vše dobře dopadlo - sehnali jsme apartmán přímo v historickém jádru města, kousek od náměstí.
  • Náš první výjezd vedl - jak jinak - do národního parku Paklenica v pohoří Velebit.
  • U vstupu do NP nás přivítal tento milý mezek.
  • Za drobnou úplatu (mrkví) i ochotně zapózoval.
  • Na výlet vyrážíme z místa, kde jsme v březnu s Michalem skončili - v lezecké oblasti kaňonu Velika Paklenica.
  • Nyní údolím zurčí potok, který zde v březnu nebyl. Asi v horách zapršelo.
  • Opouštíme údolí a po příjemně klikatící se stezce se ubíráme Slunci vstříc. Až tam, kde nad údolím bdí jeskyně Manita Peč.
  • Tam už na nás čeká strážce jeskyně...ehm, průvodce, který nás vpouští dovnitř. Manita Peč nás na první pohled překvapila svou mohutností, kterou si nezadá s jeskyněmi slovinskými. 180m dlouhá prostora je rozdělena na tři síně vysoké desítky metrů. Teplota 10°C není ani tak překvapující, jako spíš příjemná.
  • Krasová výzdoba je zde nádherně zachovalá a tvary jsou nadmíru sugestivní. Zde "Přilba".
  • "Varhany".
  • A tuhle nechám na Vás ;)
  • Ukázkové krasové tvary najdeme i na povrchu. Tyto škrapy vznikly hloubkovou erozí vody v měkkém a poddajném vápenci.
  • Vertikální škrapy.
  • Bizarní škrapové útvary.
  • Jeskyně leží ve výšce 550 m n.m, my však míříme výše...
  • Míříme na vrchol Vidikov kuk.
  • 1000 metrů pod námi leží klidá hladina moře.
  • Na druhé straně se proti blankytné obloze tyčí hlavní hřeben Velebitu vsazený do bizarní vápencové krajiny roklí,
  • S nostalgií pohlížím na Sveto Brdo, které jsem navštívil před nedávnem. Po sněhu na něm není ani památky.
  • Z krajiny, kterou se ubíráme, ční množství rozeklaných skalisek roztodivných tvarů.
  • Ve vyhřátém vzduhu májového odpoledne se třepetají desítky otakárků fenyklových...
  • ...a otakárků ovocných. Jeden z nich přistál na Michalově klobouku.
  • Koník.
  • Krajník hnědý.
  • Ve stínu škrapových monolitů se scházíme nízkou doubravou z hřebínku.
  • Pod nohama nám zavoní divoké oregano, cestičku lemují nízké zídky, které zde stavěli pastýři, když měli dlouhou chvíli.
  • Osada Ramići je právě jednou z pastýřských usedlostí v lůně hor. Místo, dokonalého klidu. Místo, kde se zastavil čas.
  • JHUS2059
  • Starý pluh odpočívá pod přírodní skalkou.
  • Na starém pařezu se vyhřívá drobná ještěrka.
  • Na bohaté vápencové květeně se zase živí mnoho hmyzáků.
  • Štírovníky.
  • JHUS8308
  • Louky jsou plné orchidejí - vstavačů a prstnatců.
  • V podvečerním tichu se vracíme do kaňonu Velike Paklenice.
  • Jen 700 m vysoká stěna Anica Kuk nám dává tušit, jak vysoko jsme se dneska vyšplhali. Spokojeni odjíždíme.
  • Vracíme se do Zadaru a další den se věnujeme tomuto krásnému městu.
  • Na promenádě je blaze.
  • Windsurfeři se prohánějí po azurovém Jadranu...
  • Pán na vozíku nám předvedl, jak bravurně je soběstačný. Připomínal mi kapitána Dana z Foresta Gumpa a svůj handicap měl zřejmě také z války - vzhledem k svému věku.
  • Jiní využívají nábřeží k nejrůznějším sportům.
  • Zuzka s nadšením sobě vlastním připojuje ruku k dílu :)
  • Holub-šlechtic-mutant? Měl prostě opeřené pařátky!
  • Krásný kozlíček.
  • A krásní my :)
  • Vzdušných výhledů je v Zadaru pramálo. Město leží na rovinatém poloostrově a jen přístupné věže skýtají kýžený pohled.
  • Studna a věž.
  • Zabloudili jsme také do městských parků.
  • I dnešní Zadar nese výrazné znaky římského urbanistického řešení, ze které vychází i rozsáhlé a zachovalé fórum. Dnes se tu ovšem neobchoduje, ale prostranství skýtá možnost odpočinku i zábavy.
  • Nad ruinami fóra se tyčí prastarý předrománský kostel sv. Donáta a věž katedrály.
  • Na kampanilu se společně vydáváme.
  • Výhledy jsou fantastické!
  • Vrchol věže se zabodává do blankytné oblohy.
  • Nalevo od římského fóra vidíme kostel p. Marie, součást někdejšího kláštera benediktinek. Nejcennější památkou je však předrománský patrový kostel sv. Donáta (Sveti Donat) z 9. stol., nejvýznamnější a nejmonumentálnější stavba této epochy ve východním středomoří, pravděpodobně inspirovaná kaplí Karla Velikého v Cáchách.
  • Kostel svatého Donáta stojí na někdejším římském fóru...a to doslova. V základech kostela jsou použity staré antické sloupy.
  • Budova je 27 metrů vysoká a má dvě patra. Na svou dobu je to skutečný unikát!
  • JHUS8375
  • Vracíme se na promenádu sledovat mystický západ Slunce.
  • Za soumraku pozorujeme opravdu ojedinělý jev. V důsledku výškové inverze vzniká ve vyhřátém vzduchu nad studeným mořem fata morgana. Toto tzv. svrchní zrcadlení způsobuje převrácení vrcholků ostrovů do bizarních tvarů.
  • JHUS8526
  • Večerní kostel panny Marie.
  • Na Pozdravu Slunci (viz. galerka Zadar zadar 1).
  • JHUS8588
  • Následující den se naloďujeme na trajekt a vyjíždíme vstříc Slunci a ostrovu Dugi otok.
  • Cestou pozorujeme zajímavé pásy na mořské hladině. Jsou to pravděpodobně cesty mořských proudů, které jsou zde mezi ostrovy obzvláště intenzivní.
  • Výhodou je, že s sebou máme i svoje autíčko, které nás proveze po celém tomto zajímavém ostrově.
  • Začínáme specialitou. Schválně - uhádnete, k čemu toto zařízení slouži(lo)?
  • Nebudu vás napínat. Během studené války se zde, v utajeném vojenském prostoru, ukrývala Jugoslávská ponorka.
  • Další specialitou ostrovu Dugi otok je množství ztroskotaných lodí. Ostrov je totiž poslední výspou Dalmatského souostroví a jeho útesy jsou postrachem námořníků.
  • Na vrak jedné lodi jsme se dokonce podívali! Z komína čouhalo dřevo (asi pro výstrahu). Přestože se jednalo o malý vrak, chodit po jeho zrezivělé palubě bylo opravdu napínavé.
  • Záchranou a výstrahou před nebezpečnými útesy byly vždy majáky.
  • Maják Veli Rat patří bezesporu mezi ty nejmalebnější.
  • Za malou úplatu nás strážce majáku pustil vzhůru.
  • Pohled z vrcholku majáku je úchvatný! Dobrých 50 metrů pod námi leží útulná usedlost Veli Rat s kapličkou, malým políčkem a vlastní zásobárnou vody. A všude kolem azurové moře!
  • Dnes již nepaří povolání strážce majáku mezi ty nejosamělejší. Světlo se zapíná automaticky a tak se pan strážce může v klidu věnovat rodině.
  • JHUS8818
  • Dolů to jde lépe.
  • Ráj na zemi.
  • JHUS8747
  • JHUS8762
  • Opouštíme toto nádherné místo - už jsme se tu narelaxovali dost :)
  • Aby toho tento den nebylo málo, zažíváme další překvapení. V mém případě geografickou euforii...
  • Nad západním horizontem se z vod Jadranu noří vzdálené pohoří. Po konzultaci s GPS se ujišťujeme, že to je nejvyšší hora Apenin - Gran Sasso d´Italia (2 912 m n.m.) vzdálená odsud 220 km! S úžasem hledíme na vzdálenou Itálii...
  • Slunce zapadá nad záliv zvaný Jaderské moře.
  • Nocujeme pod širákem s nádherným výhledem na moře. Hrajeme Bang, popíjíme víno a sledujeme loďku lovců chobotnic na moři pod námi.
  • Budím se za úsvitu. Noc byla nebývale teplá, auto se nám zvnějšku orosilo. S Domčou vyrážím na východ Slunce.
  • Měsíc dosud jasně září na obloze, ale den se už blíží.
  • Žhavý paprsek dalmatského Slunce olizuje vrcholky Velebitu. Nejprve se dotýká pyramidy Sveto Brdo....
  • ...žhává koule se vynoří nad obzor...
  • ...a pak se její záře pomalu rozlévá po kraji.
  • JHUS8941
  • Blíží se šestá hodina a my pokračujeme na hlavní horský hřeben ostrova.
  • Mateřídoušky jsou zde celé lány.
  • Také cypřiše tu hojně rostou.
  • Vskutku nádherná orchidej.
  • Příbuzná sršně - žahalka.
  • Milostná póza zlatých zlatohlávků na všudypřítomné šalvěji.
  • Ani o větší zvířenu zde není nouze. Potkáváme stádo kamzíků...
  • ...a po chvíli i stádo muflonů s tímto impozantním samcem.
  • Vrchol Oštravice je pouhých 260 metrů nad mořskou hladinou. Přesto je výhled daleký: před námi pluje ostrov Rava a Veli Iž, za ním Ugljan a úplně v dáli hradba Velebitu na pevnině.
  • Sádky na ryby, nebo na raky?
  • A naši milí kamarádi všechno prospali :)
  • Přes městečko Sali pokračujeme do Parku prirode Telaščica.
  • Telaščica nás přivítala oslí společností.
  • Rak poustevníček se rád zabydlí v opuštěné mušli, kterou pak využívá jako mobilní domov, který může kdykoliv opustit.
  • Telaščica nabízí několik přírodních specialit. Slano jezero Mir vzniklo v krasovém údolí při zatopení mořem. Dnes už s mořem spojené není, voda se rychle odpařuje a jezero je proto velice slané.
  • Stometrové útesy vymlelo ve vápenci bouřlivé moře.
  • PP Telaščica je tvořena dvojitým poloostovem a dlouhým zálivem. Směrem na jih se rozkládá známý národní park Kornati, tvořený 89 výpencovými ostrůvky.
  • Náš pobyt na ostrově končí. Při výborném šálku kávy na trajektu vzpomínáme na všechny zážitky, které jsme za dva dny prožili.
  • V Zadaru nakupujeme zásoby na dlouhou cestu k domovu a takto obtěžkáni vyrážíme.
  • Vzhledem k tomu, že se od severu blíží studená fronta, opouštíme od plánu přespat v horách. Nocležiště zakládáme na březích Novigradského moře. To je s Jaderským mořem spojené úzkým Maslenickým průlivem, přes který se klenou dva velké silniční mosty.
  • Sedíme na břehu a hrajeme Bang. S postupující tmou se vlahý večerní vánek mění na čerstvý vítr a hrozí, že nám odnese karty do moře. Jdeme spát a ještě nevíme, co nás čeká...
  • V pět hodin dosáhl stále sílící vítr rychlosti vichřice a my jsme dostali strach, aby nás neodnesl i ve spacácích do moře. Proto jsme se honem nasoukali do Feldičky, vítr málem vykloubil dveře a tradá na dálnici.
  • Jenže ouha! Dálnice na celý den uzavřena. Vichr by mohl auto na horských mostech i převrátit!
  • Abych osvětlil situaci. Tento vichr je znám nako bóra, chorvatsky bura. Vzniká přetékáním studeného vzduchu přes horskou hradbu a jeho zrychlováním na úbočí. Projevuje se pak jako silný (až 200 km/h) , studený vítr na mořském pobřeží. V našem případě za boru mohla příchozí studená fronta, zaseknuvší se o Velebit. Rychlost větru mohla dosahovat 130km/h. A já jsem konečně splnil studijní cíl svého studia - prostudoval jsem bóru na vlastní kůži :)
  • Protože je dálnice zavřena, přes Velebit stoupáme starou silnicí na Obrovac, která je stranou hlavního náporu bóry. Jen co přejíždíme hřeben, vichr ustává a začíná vydatně pršet.
  • Poslední zastávkou na naší cestě je záchytná stanice medvědů v dědině Krasno Polje v severním Velebitu.
  • Na stanici žije ve dvou velkých výbězích 10 medvědů - sirotků, kterým zemřela matka a bez pomoci by v přírodě nepřežili.
  • Lije jak z konve, teplota těsně nad nulou, ale těmto mladým medvědům to vůbec nevadí a kočkují se ostošest.
  • Toto místo je bezesporu velmi zajímavé (obzláště když neprší), ale určitě by si zasloužilo více publicity. Nebýt doporučení profesorky v Zadaru, nikdy bych se o tomto místě nedozvěděl. A přitom osvětě ochrany medvědů by se tato stanice měla věnovat především.
  • A tak naše lehce švihlá, ale skvělá (jak vidno) partička dorazila nejprve do Grazu a následně do ČR. Bezvadné to bylo, díky vám všem!