Sicílie v listopadu

12. - 19. 11. 2013
Honza a Domi
Déšť halí přístavní město Trapani i bájnou horu Eryx na západním břehu ostrova Sicílie, ke kterému se právě snáší i naše letadlo. Listopadové putování po jihu Evropy, které jsme začali v Římě, pokračuje... U letiště si vypůjčujeme auto Fiat Punto, který se na 7 dní stane naším pojízdným domovem. Přes prvotní obtíže (nutnost pojištění až na místě+nedostatek financí na zálohu za auto na účtu=výdaje navíc) se nakonec vše povede a my vyrážíme vstříc zážitkům. Město Trapani je známé - kromě rybářství a letiště - také rozlehlými slanisky, kde se těží mořská sůl. Lžicovitě tvarovaným zobákem ryjí v bahýnku slaných jezer kolpíci bílí. Naše Punto se záhy škrabe úzkými serpentinami na bájnou horu Eryx. Hluboko pod námi se rozkládá sedmdesátitisícové město Trapani, slaniska i Egadské ostrovy.
Na vrcholu hory, ve výšce téměř 900 m nad hladinou Tyrhénského moře, rozkládá se město Erice. K moři to však vzdušnou čarou není dál, než 3 km. Místo se proslavilo chrámem Venuše, který antické době přežil všechny vládce města, až v 11. století jej nechal srovnat se zemí Normanský dobyvatel Roger I. a na jeho místě vystavěl hrad, který je možné vidět dodnes. Erice je kouzelné místo. Jde zde cítit propojení dávných kultur - elymských, helénských, arabských, normanských i křesťanských. A vše z kamene. Místo je jako stvořené pro bloudění v kamenných uličkách, skýtajícíh vítaný úkryt před silným větrem, který na vrcholu hory duje téměř neustále. K Sicílii neodmyslitelně patří i zdejší zdobená keramika, jejíž tvorbu jsme měli možnost sledovat v jedné uličce.
Ve městě najdeme i několik krásných kostelů, z nichž nejvýstavnější je Duomo Nuovo. Z vrcholu hory Eryx je nádherný výhled do okolí. Třeba na drobné usedlosti, pole a vinice na úbočích... ...nebo na poloostrov San Capo lo Vito a horu Monte Cofano. Tímto směrem se následně vydává i naše dvoučlenná výprava a jedno auto. Objíždíme horu Monte Cofano a nemůžeme nezastavit na pláži Macari, na kterou za mystického západu Slunce dorážejí vlny. Tlaková níže nad Tyrhénským mořem způsobila nádherné vlnobití, které si sem přijel vyfotit nejeden fotograf. A že to stálo za to!
Z pláže Macari se vydáváme do národního parku Zingaro. Překvapila nás však tma, která přišla už v 5 hodin. Kdo by to čekal, v půlce listopadu... Říkáme si, že se sem ještě musíme vrátit (NP Zingaro je vyhlášenou trekovou oblastí), máváme horám Monte Cofano a Eryx se zářícím Erice na vrcholu. Ve městě Alcamo nás laskavě přijímá couchsurferka Alessia, která nás nejenže u sebe nechává přespat, ale také nás druhý den dopoledne seznámuje s místní kuchyní, zvyky i lidmi. (CouchSurfing je největší internetová sociální síť bezplatného ubytování.) Alcamo je město na severozápadě Sicílie a má téměř 50 tis. obyvatel. Přesto zde mnoho turistů nepotkáte a život tu plyne sicilsky poklidně. V pekárně si vybíráme z nepřeberné nabídky pečiva- arancino, tavola calda či cannoli. A k tomu samozřejmě vynikající sicilské cappuccino!
Pulty zdejší tržnice hrají všemi barvami - exotické plody opuncií a dalšího ovoce, maso, spousta oříšků, sladkosti a mnoho dalšího. A jedeme dál. V rozsáhlé zavlažované nížině Conca ďOro (Zlatá mušle) se rozkládá páté největší město Itálie a hlavní město Sicílie, slavné Palermo. Nad Palermem, na svahu hory Monte Caputo, trůní městečko Monreale se slavnou normanskou katedrálou, největší svého druhu v Evropě. Dovnitř jsme se bohužel nedostali, protože jsme se trefili přesně do dvouhodinové polední siesty, která je na Sicílii nutností i v kulturních památkách. Nevadí, normanské chrámy zevnitř ještě uvidíme. Přesouváme se do milionového Palerma. Metropole je to rušná, plná troubících aut a činorodého ruchu. Promotat se do centra zabere poměrně dost času, najít parkování taktéž. Nedivím se proto, že nejčastějším dopravním prostředkem jsou zde obratné a skladné skútry.
Multikulturalita v Palermu čiší na každém rohu. Vždyť jak pestrá byla samotná historie města. Palermo bylo založeno Féničany v 8. století před n.l. a původní název města Ziz (v překladu "Květina") pocházel z punštiny. Později ho ovládli Řekové a pojmenovali přístav Panormos, v překladu tedy „všepřístav“. Řekové bojovali o Panormos a o Sicílii s Kartaginci, nakonec však v důsledku punských válek ovládli v polovině 3. století př. n. l. celý ostrov Římané. Po pádu Římské říše přišli Ostrogóti a po nich Byzantinci. Dlouhá řada dobyvatelů, jejichž zájem souvisel se strategickou polohou Sicílie ve Středomoří, pokračovala po vpádu Arabů (831), díky kterým se Palermo stalo centrem Sicílie a celého Středomoří. Muslimové byli zdatní obchodníci a město bohatlo. Za arabské vlády soupeřilo nové hlavní město Sicílie (Palermo v této roli vystřídalo Syrakusy) v důležitosti a nádheře staveb s Káhirou a Córdobou. S 300 000 obyvateli bylo druhým největším městem Evropy po Córdobě. Křesťané se na Sicílii vrátili pod vedením normanského krále Rogera I. v roce 1072 a tomuto normanskému království existujícímu do 12. století se také velmi dařilo. Muslimové obchodovali, Řekové obstarávali lodní spojení a Normani byli vynikající válečníci. Palermo patřilo k nejbohatším, největším a nejvzdělanějším městům tehdejší Evropy. K významným stavbám té doby patří katedrála a další krásné církevní i světské stavby.
Normani nepotlačovali původní kultury silou a tak se Palermo stalo místem, kde se v míru setkávali muslimové, židé a křesťané. Vznikala nádherná architektonická díla, jako tato kaple Chiesa di San Cataldo. Nebo o kousek dál stojící, nádhernými mozaikami zdobená kaple Chiesa della Martorana. Palazzo dei Normanni aneb Královský palác byl sídlem normanských králů a i dnes slouží jako sídlo sicilského regionálního parlamentu. Šperkem na architektuře normanské kultury je kaple Cappella Palatina v Královském paláci. Normanskou stavbu doplnili nejzručnější umělci Byzance nádhernými mozaikami a zářnost kaple posílili arabští mistři nevšední intarzí stropu kombinací ebenového dřeva, slonoviny a sintru, tedy krápníků! Smrtí Viléma II. v roce 1189 normanská vláda skončila a nastala doba úpadku. V Palermu postupně vládli Němci, Francouzi, Španělé, Savojská dynastie, Habsburkové, Bourboni… V roce 1860 vstoupil do Palerma sjednotitel Itálie Giuseppe Garibaldi se svojí armádou a v roce 1861 se město stalo součástí Italského království. Za druhé světové války bylo město katastrofálně poškozeno spojeneckým bombardováním při invazi na Sicílii v roce 1943.
Poválečnou obnovu pak silně brzdila kriminální činnost mafie, neschopnost a korupce v nejvyšších patrech městské správy. V 80. letech bylo Palermo nechvalně známé častými vraždami, jejichž oběťmi se až do let 90. často stávali i vyšetřovatelé a soudci, kteří se rozhodli proti mafii bojovat. Teprve od 90. let je situace mnohem klidnější. Mafiáni však určitě nevymřeli...co myslíte, není to Padre? :o) Pohledem na slavnou palermskou Operu se rozloučíme s pohnutou historií města, která jde ruku v ruce s historií celé Sicílie. Z Palerma vede naše cesta až do průmyslového města Milazzo, odkud odplouvá pravidelná lodní doprava na Liparské ostrovy. Cesta z Milazza na Stromboli trvá téměř 3 hodiny a stojí 40EUR (tam i zpět). Vulcano je nejjižnějším ostrovem Liparského souostroví a jeho název vypovídá o způsobu vzniku ostrova i celého Liparského souostroví. Liparské neboli Eolské ostrovy jsou podle řecké mytologie sídlem boha větrů, Aiolose. I dnes mají zdejší ostrované punc ošlehaných mořských vlků oproti "vystylovaným" Taliánům.
Největším lákadlem ostrova Vulcano je Gran Cratere, nejmladší ze série sopek na Vulcanu. Na jeho jižním okraji je velké fumarolové poles výrony sopečných plynůo teplotě mezi 350 a 500 °C, a celá oblast je pokryta vrstvou jasně žluté usazené síry. Sopečná činnost na Vulcanu se udržela až do r. 1890 a od té doby sopka spí. Ve slavných bahenních lázních jsme se nevykoupali, neb trajekt po krátké zastávce pokračoval na ostrovy Isola Lipari, Isola Salina, Panarea... ...až k dominatnímu "majáku" Tyrhénského moře - 930 metrů vysoké pyramidě ostrova Stromboli. Stromboli, toť subtropický ráj na zemi - pomeranče a mandarinky zde zrají pod blankytným nebem a ve vesničce San Vicenzo vládne dokonalá pohoda. Nad tím vším však dřímá drak-sopka. Na vrchol Stromboli vede trasa, po které se můžete vydat jen s průvodcem a ten není levný. My jsme se rozhodli, že zkusíme štěstí a půjdeme vzhůru boční trasou a bez průvodce. Ze zeleného ráje přecházíme do sopečné pustiny, kterou obývají jen zajímavé rohaté kozy.
Severozápadní úbočí sopky tvoří svah Sciara del fuoco. Vrchol hory korunuje tmavý mrak a my zjišťujeme, že je vulkanického původu. Černý svah vypadá neklidně a nehostinně. Vždyť je téměř 50° strmý a ze strusky uniká dým a prach. Nepříjemné místo, tam bych nechtěl skončit. Ve 400 metrech nad mořem narážíme na výstražnou ceduli která upozorňuje, že dál již se nesmí pod pohrůžkou 500EUR. My však nedbáme a stoupáme dál. Dostáváme do výšky cca 700 m n.m. a před námi se v celé své kráse objevují aktivní krátery sopky Stromboli. Vydatný dým dokazuje, že drak nespí. Jaké je však naše překvapení, když najednou z kráteru za hromové rány vylétne černý oblak a spousta sopečných pum. S úžasem pozorujeme tuto přírodní podívanou. Sopka vybuchla ještě několikrát, blíže k ní jsme se však už neodvážili.
Stromboli patří k nejaktivnějším sopkám světa a dala jméno strombolskému typu vulkanické erupce. Nádherná jsou noční pozorování sopky, kdy jde opravdu vidět rozžhavená láva. Vulkanická minulost je zřejmá i z rozeklaného ostrůvku Stombolicchio, tedy "malého Stromboli". Vracíme se zpět k moři na černé sopečné pláže omílané mořem. Ani zde však není bezpečno -cedule varující před vlnou tsunami jsou tu na každém rohu. Poslední takováto událost se zde stala v r. 2002. Navečer nasedáme zpět do trajektu a opouštíme Stromboli. Na ostrově by stálo za to strávit delší dobu, my však máme omezený čas a tak nás po 3 hodinách plavby znova vítá rafinerie ve městě Milazzo a samozřejmě náš dočasný pojízdný domov-auto. Přestože Fiat Punto není nijak rozměrný, 2 lidé se v něm vyspí. Domi neměla problém vůbec, já se svými 183 cm jsem se musel trošku skrčit. Ale šlo to :)
Pro spaní jsme vybírali lokality na opuštěných parkovištích dále od lidí a pokud možno na pěkných místech. Další den nám počasí nepřeje - vydatné přeháňky se mění v trvalý déšť. Nejprve navštěvujeme město Messina, kde platíme drobnou pokutu za dopravní přestupek - jaksi jsme dokázali projet mýtnou bránou na dálnici bez placení :) Další zastávka je na sicilské riviéře na východním pobřeží ve městě Taormina. Ze zdejšího velkého amfiteátru Teatro Greco je za pěkného počasí vidět Etna. To bohužel ten den nepanovalo a tak jsme poměrně mastný vstup do řeckého divadla oželeli a vyfotili jsme jej z blízkého kopce. V Taormině také potkáváme psa "umělce", který prodával své obrazy :) Další zastávka je v čedičové soutěsce Alcantara na úbočí Etny. Vzhledem ke špatnému počasí nás však do soutěsky nevpustili (stejně bylo vstupné nesmyslně přemrštěné) a tak si alespoň natruc v blízkém sadu sbíráme plnou tašku čerstvých pomerančů.
Déšť ustupuje a my přijíždíme do Catanie - druhého největšího města Sicilie (300 000 obyv.) na úpatí sopky Etny. Jestliže v Palermu byla hustá doprava a čilý ruch, tady vládl dopravní chaos a jen zázrakem jsme neutrpěli žádný dopravní šrám. Není divu, že jsme si oddechli, když jsme konečně našli místo k zaparkování. Catania je starobylé město, založené již v 8. století př. n. l. Bylo ve své historii několikrát poničeno zemětřeseními a výbuchy sopky a právě díky rekonstrukcím vznikl jednotný styl budov centru, který se nazývá "temné baroko". Mezi významné památky se řadí katedrála, hrad Castello Ursino (pozor ursusáci! :), sloní fontána i římský amfiteátr. Některé památky působily opravdu ponuře, jako třeba tento nedostavěný kostel.
Největším zážitkem z Catanie však byla bezesporu ulice "rakváren", tedy obchodů s rakvemi. A tam vznikla i tato fotka...veskrze mafiánská. Kdoví, co obsahovala rakev, nad kterou se skláněli tito tři chlapíci velmi podezřelého vzezření. Zajímavé bylo, že hned za rohem "ulice rakváren" se prodávaly samé svatební šaty. Inu, život a smrt zde jde ruku v ruce. Večeři jsme tento den moc nevychytali - nechali jsme se zlanařit do fastfoodu na hlavním náměstí a měl jsem tak možnost okusit ty nejhnusnější lasagne, co jsem kdy jedl. Na Sicílii! Ale jinak teda místní jídlo musíme pochválit :o) Z Catanie odjíždíme s rozporuplnými, ale silnými zážitky. Na příští den hlásí pěkné počasí a tak se vydáváme vzhůru táhlým svahem Etny.
Nocujeme u kapličky Tre altarelli nad městem Nicolosi- poutního místa. V roce 1886 lávový proud z Etny doputoval až na předměstí Nicolosi a tam se zázrakem zastavil. Kaple byla postavena jako dík za záchranu města. Druhý den je nebe jako vymetené a my s údivem zjišťujeme, že jsme spali na starém lávovém proudu. Nejvyšší evropská činná sopka Etna (3 350 m n.m.) se před námi tyčí v celé své kráse. Mohutnější je už jen sopka Pico de Teide (3 718 m) na Kanárských ostrovech, ale ta není aktivní. Cesta na Etnu se vine lávovými poli kolem starých kráterů. Svah je mírný, ale vytrvalý. Pod blankytně modrou oblohou v ostrém kontrastu proti sobě stojí běloba sněhu, čerň lávy a barevné koruny podzimních stromů.
Autem se dostáváme až do 1900 metrů nad mořem. Zde stojí východiště na jižní svah Etny - Rifugio Sapienza. Staré lávové proudy jej svírají ze všech stran. Odtud vede lanovka do 2500 m n.m. Zpáteční jízdenka stojí 30 EUR. Během čekání na lanovku Domi zpozoruje prapodivný úkaz - nad předvrcholem Etny se objevuje oblačný kruh a vytváří tak zvláštní geometrickou kompozici. Neváhám, vybíhám na parkoviště a fotím ostošest. Vybavuji si, že jsem někde četl o vzácných kouřových prstencích, které "Svatá Etna" umí za ideálních podmínek vytvářet. Je mi jasné, že tohle bude ono! Od horní stanice lanovky jezdí turistický minibus až k Torre del Filosofo - vyhlídkovému místu na hlavní vrcholy. My však jdeme po svých - vždyť i blízké okolí Etny je svým charakterem jedinečné! A Etna je v dobré formě a každých pár minut vysílá k nebi oblaky sopečného prachu.
Zde, ve výšce 2 500 metrů, je spousta čerstvého sněhu. Kdo by teď věřil, že jsme na samotném jihu Evropy? Jižním směrem, za stovkami kilometrů Středozemního moře, leží Afrika. Ani vysoká nadmořská výška nebrání živočichům obstát v drsných podmínkách. Nacházíme babočku kopřivovou i slunéčko sedmitečné. Po 3 km chůze přicházíme k místu, kde evidentně čerstvá láva přehradila asfaltku. Vyhlídka z Torre del Filosofo je nedostupná. Láva sem doputovala před několika týdny po náhlé erupci. Od té doby je vulkanická aktivita Etny silně zvýšená a platí vysoká bezpečnostní opatření týkající se přístupu blíže k vrcholu.
Sopka se nám předvádí v celé své kráse. Exploze, doprovázené hromovým rachotem a létajícími sopečnými pumami, pozorujeme s nadšením. Přestože je tu celkem chaldno a větrno, čerstvá láva hřeje a tak tohle přírodní divadlo pozorujeme déle než hodinu. Etna k nebi znova vysílá i kouřové prstence. Vznikají zřejmě tak, že pára pod tlakem proniká kruhovitě tvarovaným otvorem sopky. Jedná se opravdu o vzácnost, naposledy pozorovanou v roce 2000 a pak v r. 1970. Protože nejsme limitováni průvodci, vydáváme se na průzkum blízkého kráteru z roku 2003. Dostáváme se tak na dosah nejvyšším vrcholům Etny. Dáváme si však dobrý pozor na to, aby nás nikdo neviděl :) Vracíme se dolů a krk si můžeme ukroutit - každou chvíli nás sopka překvapí novým výbuchem. Nejaktivnější sopka Evropy nezklamala :)
Posledním naším cílem je kráter Escriva z roku 2001. Z něj se nám odkrývá krásný výhled na celé sopečné plató v okolí hlavních kráterů Etny. Týden nato, co jsme Etnu opustili, došlo k velkému výbuchu a efuzi lávy do širokého okolí. Potěšeni a nadšeni ze sopečného divadla, odjíždíme na jih do antického města Syracusy. Syrakusy byly založeny kolem roku 730 př. n. l. kolonisty z Korintu. Dlouhou dobu bylo město kulturním a námořním centrem celé oblasti, vzkvétalo a i přes občasné vojenské konflikty zůstávalo nedobyto. Hlavní část města totiž leží na zdmi obehnaném ostrově Isola di Ortigia. Během druhé punské války byly Syrakusy obléhány Římany. Traduje se, že během této doby rodák ze Syrakús Archimédés vymyslel proti nepřátelským lodím taktiku, která dokázala zapalovat lodě na dálku. Nicméně, roku 211 př. n. l. bylo město vypleněno a připojeno k římské provincii Sicílie.
Dodnes mají Syracusy kouzelného genia loci. Bloudění v úzkých uličkách z bílého mramoru, okázalé hlavní náměstí... ...či mystický háj u pramene sladké vody Fonte Aretusa, díky kterému zde rostou nádherné mangrovové porosty. 272 Procházka večerními Syrakusami byla moc příjemná, méně příjemná byla pokuta, kterou jsme vyfásli za špatné parkování :) Přespáváme na mořském břehu kousek od Syracus.
Včera jsme se procházeli po sněhu na Etně a dnes ráno se koupeme v Iónském moři. Paráda! Ale největší a nekrásnější památky Syracus leží ve čtvrti Neapolis v archeologickém parku na vrchu Terminite. Velká těžební jáma zvaná Latomia del Paradiso sloužila dříve jako lom stavebního kamene, dnes je něj nádherná zahrada s citrusovníky a oleandry. Slavná uměle vyhloubená jeskyně "Dionýsovo ucho" je 60 m dlouhá a 23 m vysoká. Říká se, že ji nechal vyhloubit tyran Dionýsius jako věznici a díky skvělé akustice mohl slyšet, co si vězni povídají. Akustika je fakt skvělá, můžeme potvrdit. Nejimpozantnější památkou Syrakus je řecké divadlo. Se stavbou se začalo v 5. stol.př.n.l., ale kompletně bylo divadlo dostavěno v letech 238 – 215 př.n.l. Sedadla jsou vysekána do skály. Kapacita hlediště je 16 000 diváků. Za římské nadvlády bylo divadlo uzpůsobeno i k námořním hrám. Nad hledištěm se nachází i několik umělých jeskyní.
Kousek od divadla jsme objevili kouzelné létající koště. Nedalo nám to a koště jsme ihned vyzkoušeli :) Následně jsme po dálnici přejeli vnitrozemím na severní pobřeží. Vnitrozemská oblast Sicílie je mnohem sušší a vyprahlejší, než přímořské oblasti. Za návštěvu určitě stojí stará města na kopcích (např. Enna). Severní pobřeží Sicílie je lemováno horskými pásmy Madonie a Nebrodi, kde jsou rozsáhlé přírodní parky vhodné k trekování. Náš pobyt na Sicílii se však již blížil ke konci a tak jsme si na horské výlety museli nechat zajít chuť. Zato jsme se perfektně vykoupali v Tyrhénském moři, na jehož břehu jsem našel přírodní asfalt - zřejmě doplaval z nedalekého Liparského souostroví. U moře, pod skálou La Rocca stojí na krásném místě městečko Cefalú. Nejvýraznější stavbou města je normanský Dóm, vystavěný králem Rogerem II.
Dóm je (podobně jako katedrála v Monreale) šperkem normanského umění na Sicílii. Průčelí lemují dvě věže a mezi nimi se nachází hlavní portál Porta dei Re – královská brána. Když návštěvník vstoupí dovnitř, ohromí ho vnitřní výzdoba zlatých mozaik a normansky tvarovaný strop. Nejznámější mozaikou je Kristus Pantokrator (Kristus Vševládce) v apsidě kostela. Pohledem na místní keramické schody se s městem Cefalú rozloučíme a přes Palermo se vracíme na západ. Naší poslední zastávkou je okolí města Segesta, bývalého politického centra elymského národa. Na oblém vrchu stojí neobvykle zachovaný dórský chrám. Byl postaven někdy ke konci 5. století př. n. l., má šest sloupů na šířku a čtrnáct sloupů na délku s třístupňovým podkladem měřícím 21x56m.
Mnoho důkazů naznačuje, že chrám nebyl nikdy úplně dokončen. Sloupy nebyly vlnité a také nikdy nebyl zastřešen. Tento řecký chrám je sám o sobě dost netradiční, protože byl postaven v oblasti, které z větší části tvořilo neřecké etnikum. Poblíž dórského chrámu je umístěno také řecké divadlo. Celá oblast je velice malebná a mít více času, zdrželi bychom se zde déle. Pohled na chrám z kopce nad Segestou za soumraku a v noci. Starobylé a tajemné je i samotné město Catalfimi-Segesta s hradem Castello Eufemio. Když jsme ve zdejším obchodě kupovali tradiční sušené maso prosciutto, dostali jsme od prodavače několik plátků masa darem, jen tak - na ochutnání. Dobrý to národ :) Na doporučení naší sicilské kamarádky Allesii vyhledáváme kousek od Segesty přírodní lázně s horkou termální vodou. Místo bylo skryto kousek od placeného aquaparku a evidentně o něm věděli jen místní. Po 2 hodinách čvachtání v 38°C horké vodě a debužírování zakoupeného jídla nás vyhání bouřka.
Odjíždíme spokojeni zpět na letiště Trapani, kde přespáváme a v časných ranních hodinách vracíme auto. Letadlo už čeká. Zpáteční cesta je opravdu adrenalinová. V den návratu mám totiž na Vsetíně naplánovanou přednášku o Albánii a jsem rozhodnut, že ji stihnu. Spoléhám na jistou dochvilnost dopravních prostředků. Cesta do Říma proběhla bez problémů. Když jsme však přesedli do letadla Řím-Bratislava, situace se změnila. Prvním znamením, že něco není v pořádku, byl výpadek elektřiny v letadle. Když se stroj odlepoval od země, silně poskočil a uvnitř byla cítit spálenina. Letadlo nenabíralo obvyklou výšku a po několika minutách letu nám pilot oznámil, že letadlo má poruchu a musíme nouzově přistát - zpátky v Římě. To se ví, že jsme z toho byli nesví a doufali jsme, že se naše letadlo nezapíchne čumákem do nějaké z římských památek a bezpečně přistane. Naštěstí se žádné ztroskotání nekonalo, ale zřejmě moc nechybělo - u přistávací dráhy čekala hasičská auta, záchranky, policie i servisní technici. Ti po krátké prohlídce letadla řekli, že stroj zpět do vzduchu nesmí a nám že bude přidělen jiný. Následovalo hodinové čekání a opětovný start. Do zamlžené listopadové střední Evropy přilítáme s 2 hodinovým zpožděním. Do odjezdu vlaku Bratislava-Púchov zbývá 30 min. Protože jsme odhodlaní jej stihnout, bereme předražený taxík. A tak na minutu přesně vlak stíháme...sláva, oddechli jsme si.
Jenže ouha - Slovenské dráhy nezklamaly. V Leopoldově vlak zastavil a čekal. Půl hodiny...hodinu. A tak dle slov vlakvedoucí "z důvodu ošoupání koleček jednoho z vagónů" (!!!) stouplo zpoždění celé soupravy na ošklivých 80 minut. A proto nám také ujel spoj na Vsetín a já nestihl svou přednášku. A nejen to. Z Púchova do Valmezu totiž po sedmé hodině nejede už žádný pořádný spoj. Ale jak se říká, všechno zlé je i k něčemu dobré - na pěší návrat do vlasti budeme ještě dlouho vzpomínat :)) A vzpomínat budeme hlavně na krásné chvíle strávené na Sicílii a v Římě. Na 2 úžasné sopky, mafiány, listopadové koupání v moři, antické, normanské a mnohé další památky. Na veselé i dobrodružné chvíle na jihu Evropy :o)