Triglavský trek

Ve Slovinsku jsem strávil rok na Erasmu. Během celého studia se mi však nepodařilo vystoupit na nejvyšší horu Julských Alp i celé země slovinské, symbol a slavný národní znak, na TRIGLAV! Tomu jsem se spolu s kamarádem, kolegou a dávným slovinským spolubydlícím Michalem Lehnertem rozhodl učinit přítrž. Moravu zásoboval vydatný skoropodzimní déšť, ale předpověď pro Slovinsko byla příznivá. A tak jsme v pátek večer sbalili svých pět švestek, přefrčeli do Slovinska (6 hodin) a tam ve stínu hor přespali, abychom mohli další den vyrazit. Auto parkujeme ve vesničce Stará Fužina na snad jediném neplaceném místě v obci. 12 euro za den na parkovišti je opravdu dost :) Předpověď nelhala a sobotní obloha slibuje krásný den. Toho ovšem využily i davy turistů, kteří stejně jako my, vyrazili od Bohinjského jezera do hor. Naštěstí volíme trasu obtížnější a tudíž turisty zřídka využívanou. Naše kroky vedou nad kaňonem s názvem Korita Mostnice.
Modrozelená říčka zde vymílá ve vápenci krásné obří hrnce... ...ale i alabastrového slona, který se pod zbarveným listím vyjímá vskutku překrásně. Vlhko v okolí říčky svědčí nejrůznějším druhům hub. Ocúny jesenní (Colchicum autumnale) se už klubou ze země a ohlašují blížící se podzim. Zato blankytné hořce tolitovité (Gentiana asclepiadea) vzpomínají na odcházející léto.
Alpský hořeček. Staré hvozdy na úpatí Julských Alp skrývají nejrůznější tvory... Ve stínu stromů si na mase uloveného plže hoduje dravý střevlík fialový (Carabus violaceus). Můj batoh si důkladně prohlíží rezavý mravenec lesní... Při focení se choval agresivně až vulgárně.
Po dlouhém výšvihu, na kterém jsme zdolali 1200 výškových metrů, prošli bukovým, smrkovým i modřínovým lesem a Michal zcela propotil své oblečení, se dostáváme nad hranici lesa. A že je na co se dívat! Nad travnatými krasovými polanami se šplhá nízký porost až do závratných výšin. V subalpinském pásmu roste spousta vápnomilných skalniček... ...a nad tím vším se vypíná veliký Triglav! (ta malá tečka na předvrcholu je náš dnešní cíl- chata Planika). My však zastavujeme a nabíráme vodu na Vodnikovem domu na Velem polju. Výše v horách už je totiž voda velmi vzácná. A Vodnik není hastrman, ale slovinský národní obrozenec :)
Vzůru na Planiku! Na závěrečné stoupání je třeba se posilnit. A jsme tady! Dom Planika stojí ve výšce 2400 metrů a my k němu přicházíme za padající večerní mlhy. Na chatě vyplázneme 21 eur za hromadné nocležiště. Není to málo (zde doporučuji mít pojištění Alpenverein, které cenu sníží na polovinu), přesto jsme za něj rádi - mlha v průběhu večera ještě víc houstne a ukrutánsky fouká. A tak jako správné socky vaříme večeři v kumbále a těšíme se na zítřek. Vstáváme v šest a hned při prvním pohledu na oblohu je nám jasné, že nás čeká nádherný den.
Dole pod námi se vaří mraky, prosvícené ranním přísvitem. Nad východním obzorem se objevuje pozoruhodný světelný sloup, který zdá se spojuje mračna na obloze se Sluncem pod obzorem. Svítivý pilíř je znám jako sluneční (halový) sloup a vzniká odrazem slunečního světla od plochých, šestibokých ledových krystalků, které vznikají v atmosféře a snášejí se k zemi. Moje meteorologická duše jásá! Ale není čas na kochání...zbaštit pár sušenek a vzhůru na Triglav! Volíme cestu přes Triglavskou škrbinu. Je to nejkratší, ale také jedna z nejstrmějších výstupových cest na vrchol.
Od Domu Planika jdeme po vyšlapané cestě suťoviskem se zbytky ledovatého sněhu až pod stěnu k nástupu do zajištěné cesty. Následuje výstup strmou stěnou zajištěný jen několika kolíky. Poté cesta vede po malém pilíři, který se poté obejde a následuje výstup zajištěným komínem. Nahoře cesta ústí do suťoviska, po kterém se vyšplhá až do sedla-Triglavské škrbiny. Vzhledem k tomu, že jsme na zádech táhli poměrně rozměrné batohy, jsme se na několika úsecích poměrně zapotili. Ale po půlhodině snažení jsme stáli v sedle a vycházející Slunce kreslilo na oblohu další halový jev - tzv. "boční Slunce", paranthelium. Na vrchol už zbývá jen pár set metrů!
Stoupáme mezi sutí a kameny, nechávajíc mraky hluboko pod námi. Vrchol na dosah! A tak konečně stojíme na vysněném vrcholu Triglavu (2 864 m n.m.), který o 200 metrů převyšuje všechny okolní štíty. Možná si říkáte, proč mají Slovinci na vrcholu místo kříže raketu...tento Aljažev stolp však slouží jako jediná ochrana proti bleskům (Faradayova klec). Triglav má totiž mezi horami smutné prvenství nejvíce smrtelných neštěstí zásahem blesku. Je to pochopitelné - hora je opravdu široko daleko nejvyšší, chodí sem hodně lidí a cesta vzhůru je díky železnému jištění dokonalým hromosvodem. Vnitřek Aljaževa stolpu skrývá pěkně vypracovanou panoramatickou kresbu okolních hor. A co je opravdu vidět venku?
Pohled na sever nabízí impozantní pohled do údolí Vrata a vlevo od něj na skupinu druhého nejvyššího vrcholu Julských Alp - Škrlatice (2 740 m). Při pohledu na východ vidíme Lublaňskou kotlinu plnou mraků, údolí Krma a také horu s podivným názvem Rž (2 538 m) a za ním výrazný štít Rjavina (2532 m). Při bližším pohledu si všímáme velké horské chaty "Triglavský dom na Kredarici", pod horami Rž a Rjavina, hřebene Debele Peče a Karavanek v pozadí. Úplně vzadu se z mraků tyčí druhé nejvyšší pohoří Slovinska, Kamnicko-Savinjské Alpy. Směrem na jih se táhnou rozlehlé pláně vápencových tabulí. V údolí Bohinjského jezera se ještě válí mlhy, z nichž vystupují Bohinjské hory a masiv Krnu.
Směrem na západ je obloha vymetená. Za masivy Jalovce, Mangartu (vlevo), Stenaru a Razoru (vpravo) se v dáli táhne dlouhý hřbet Vysokých Taur. Z nich nejvyšší - Velký zvoník Grossglockner (3 798 m) - si pomocí teleobjektivu přibližuji na dosah ruky. Za italskou horou Jof di Montasio (2 753 m) hledám známé vrcholky Dolomit. A ejhle! Zleva poznávám Monte Pelmo, vprostřed Marmolada s vrcholovým ledovcem a pyramida Antelao. Na vrcholu se kocháme skoro hodinu. Během té doby se zde vystřídalo okolo dvaceti lidí. O prázdninách tu však musí být pořádná tlačenice.
Stoupající Slunce nás nutí rozloučit se s vrcholem a pokračovat v cestě. Slézáme zpět do Škrbiny a z ní na druhou stranu. Sestup již není tak náročný, jako výstup od Planiky a tak za chvíli stojíme pod stěnou. Z dálky však vypadá sestupovka taky hrozivě. Najdete ve stěně dva turisty? Pokračujeme nehostinnou vápencovou pouští k masivu Kanjavce. Vápenec je hornina velezajímavá. Snadno se chemicky rozpouští a proto v něm dají pozorovat krasové jevy - závrty...
...škrapy... ...ale také zajímavé geologické struktury a vrásy, které dokladují bouřlivý a komplikovaný vznik těchto hor. Díky své enormní propustnosti však na povrchu vápenců najdete velmi málo vody - všechna se vsákne. Proto musíme na nejbližší chatě - Tržaške koči na Doliču, dokoupit zásoby vody. Tu sem vozí vrtulníkem a proto petka vyjde na nekřesťanské 4 eura. Ale je pravda, že v této situaci je voda nad zlato. Občerstvujeme se a Michal zdobí okolní zábradlí svou putovní výstavou s názvem "Zpocený alpinista".
Triglav necháváme za zády... ...a pokračujeme vstříct údolí Sedmi triglavských jezer. Žluté květy alpského máku ostře kontrastují s blankytnou oblohou. V sedle pod Kanjavcem nás překvapí automatická meteorologická stanice. O kousek dále nás zase překvapuje mladý kamzík, který si nás zvědavě prohlíží. V tomto místě jsem před třemi lety potkal kozoroha...
Také svišti kolem sviští. JHUS1322 O chvíli později už klesáme do krásné Doliny Triglavských jezer. Dolina je opravdu unikátní díky své jižní orientaci a pozvolnému klesání, díky kterému zde můžeme pozorovat pozvolný přechod biotopů. Od skalnatých alpinských sutí, přes skalní zahrádky subalpinského pásma...
..které postupně začínají osidlovat nízké keře a stromy (nemůžu si pomoct, ale to je krajina přesně pro mamuta)... ...až po modříny a kosodřevinu... ...na které navazují smrčiny v dolních partiích doliny. A co ta jezera? Zeleno jezero je první, které potkáváme. Nad ním leží ještě Rjavo (hnědé) jezero. Následuje Veliko jezero "Ledvica", kolem kterého už přibývá zeleně.
JHUS1304 Kolem Dvojina jezera je už vzrostlý modřínový les. Níže pak leží Črno jezero. U Dvojina jezera také stojí Koča pri Triglavskih jezerich, která nabízí ubytování, teplou vodu a stravu. My se však spokojíme s večeří na skalním bloku nad jezerem a krátkou koupelí v horském plese. Paráda! Michal se ukádá ke spánku v zimní boudě.
Já jdu ještě dál - kousek od jezírka, stranou zvídavým očím, rozkládám svou bivakovací plachtu a tvořím si pelech. Tím samozřejmě nenabádáme ke spánku v národním parku, neboť takovýto špás může vyjít dosti draho :) Se západem Slunce se vydávám do sedla nad jezerem. Špičatý vrchol Krnu se noří z večerních mlh a nad ním čočkovitá oblaka svědčí o rychlém proudění ve vyšších vrstvách atmosféry. Červánky mrakům ještě přidávají na kráse. Sleduji tento nebeský požár a vzpomínám na uplynulý veleúspěšný den.
Dolinu Triglavských jezer považuju za jedno z nejkrásnějších míst, co znám. Ráno mě probouzí pohled na hladinu jezera, která je čistá a rovná jako zrcadlo. JHUS1422 Loučíme se s poklidnou Dolinou 7 jezer... ...stoupáme opět do sedla, odkud je parádní výhled na planinu Komna a masiv Krnu.
Následně klesáme přes loučky... ...útulné salaše na Planině Ovčarija... ...na Planinu Viševnik, odkud už sice bačové svá stáda sehnali do údolí, ale přesto ještě chystali vybavení na zimu. Tento pán podle svých slov "delal dom za svinjo", tedy pro prasátko :) Planina Viševnik je opravdu kouzelná a mezi stromy na ni shlíží ze svých skalnatých výšin sám Triglav. A to bychom nebyli my, abychom nezavršili výlet nějakým pořádným výhledem - z vrcholu Pršivce (1 761 m), který dokáže opravdu ohromit!
Na jednu stranu dokonalé panorama Julských Alp s Triglavem v pravé části snímku... ...na druhou stranu Bohinjské jezero přímo pod námi. Nad jezerem se tyčí hřeben Bohinjských hor. A dolů je to opravdu pořádná hloubka, rovných 1200 výškových metrů! Nezbývá nám, než ty metry seběhnout dolů k autu. Au, to klouby nemají rády :)
V této oblasti jsem před třemi lety v zimě bídně zabloudil v krasové pustině a byl jsem donucen přespat v záhrabu. V létě však je turistické značení mnohem lépe čitelné a tak úspěšně scházíme dolů. Po krátkém, ale výživném úprku z kopce stojíme u hladiny největšího slovinského jezera. Hop do vody! To je to nejlepší osvěžení na závěr. A pak už jen jízda zpět do Olomouce. Díky Michale za rychlou, zběsilou, ale bezpečnou přepravu i za klasicky dobrou společnost :) Nakonec trocha bilancování. Při tomto třídenním treku na Triglav ujdete 42 km na převýšení 3600 výškových metrů. Jedná se tedy o náročnou a dlouhou tůru ve vysokohorském terénu. Na naší výpravě jsme zjistili, že na cestu se vyplatí nést s sebou jen to nejnutnější (pro vrcholové partie zdůrazňuji vodu), protože se během sezóny dá spát na chatách. Spacák ani karimatka tedy není potřeba, spíše oceníte slevu při pojištění Alpenverein. Za námahu při cestě však budete odměněni tím nejlepším, co Slovinsko může nabídnout. Tuto trasu zkrátka vřele doporučuji!