Foto týdne
Je neděle 30. března a my jsme konečně vyrazili na skalky, ba co víc, dokonce v hojném počtu! Už celý týden jsme tušili, že víkendové počasí se vydaří a domlouvali jsme lezenici. Jako obvykle jsme museli řešit jediný, zato však velmi podstatný problém – jak se ke skalám dopravit. Ještě ve 22:00 v sobotu před akcí nebylo nic jisté, avšak již o půl hodiny později se konečně podařilo sehnat auto – Kubečkův Střelný prach! Hurá, akce je zachráněna!
Zrovna noc před výletem se ještě ke všemu měnil čas ze zimního na letní, takže jsme se vyspali o hodinu méně. Ráno jsme se většina setkali v kostele (jelikož jsem ráno nestíhal, musel jsem se holit a stříhat si nehty v pastoračním centru, ku zábavě zúčastněných) a pak už rovnou ke Kubečkům. Řidičem výpravy byla zvolena Anička, která si v tomto směru počínala velmi šikovně a na to, že netrénuje každý den, jí to šlo parádně. V 10:00 tedy nasedáme do Střelného prachu ve složení Anička, Vašek, Michal a já, startujem a hurá za Silvou. Cestou tam nám motor asi 2x zdechnul, ale pak už se zahřál a vůz šlapal bez problému. Nabíráme Silvu a hurá směr Valmez. Sluníčko už silně svítí a my máme dobrou náladu, že dnes konečně zmizíme na skály. V Zašové potkáváme balík cyklistů, neboť v 10:00 začíná rovněž pravidelný tréning Beskyd bikerů a dalších zůčastněných. Já jsem tentokrát pro doznívající nemoc vynechal. V Jablůnce už na nás čeká Kony, který se zde dopravil vlakem z Olomouce, cpeme se do auta a hurá do Hošťálkové. Projíždíme celou obec, na jejímž konci by měla být odbočka do osady skalám nejbližší. Po prostudování průvodce na autobusové zastávce v Hošťálkové máme jasno – na nejbližší odbočce musíme vlevo. Toto oznamujeme i Aničce. Poté živě komentujeme místní značku Pozor zvěř!, přičemž Anička zapomíná odbočit, načež jsme ji zprdli, načež řekla, ze pořád melem něco o jelenech :D Přijíždíme na konečnou, dále již cesta nevede. Zde necháváme Střelný prach a vyrážíme ke skalám. S popisem v průvodci jdeme na jistotu a po půl hodině již vidíme náš dnešní cíl – Skály pod Tisovým! Jsou nádherné, na odlesněném kopečku, osvícené dopoledním sluncem. Za chvíli jsme u nich a už s Vaškem obíháme kolem a hledáme podle průvodce místní lezecké prásky :) Dáváme svačinu a hurá na to.
Je nás zde zatím 6, máme 2 lana a 4 sedáky, takže se někteří budou muset střídat. Michal dnes převzal roli jističe, neboť po nemoci ještě není ve formě, a tak si ani nebral lezečky. Hrnu se jako první ke skalám plný odhodlání. Jako první letošní cestu jsem si vybral krásnou linii s názvem Jižní stěnka (6) v sektoru Král. Nalezl jsem do ní, ale prvotní nadšení rychle vystřídala ztráta morálu a tak po několika pokusech vzdávám. Nemám chuť se zrakvit hned v první cestě. Přesouvám se s jističem Michalem k vedlejší cestě, kterou je Yetiho promenáda (5). To by mohlo jít, říkám si, ale co čert nechtěl, po pár metrech jsem se zasekl pod prvním borhákem a nevím jak dál. Slézám na zem připraven to opět vzdát. Kony s Michalem mne však vyhecovali, tak jsem to zkusil vytáhnout ještě jednou a tentokrát se podařilo. Jsem spokojen :) Dávám sedák Konymu a ten se pouští do té samé cesty. Po mírných komplikacích ve stejném místě, kde jsem měl problémy já, se mu daří dolézt cestu až na vrchol. Gratulace!, je to totiž Konyho první skalní cesta v životě a na to se nezapomíná! Vašek mezitím natahuje holkám něco na rozlezení – cestu Stěnka (3). Silva i Anička, která na skalách nebyla již několik let, ji přelézají, dnes se nám daří.
Husix za námi má dojet na kole, vyjel už ráno z Valmezu s tím, že cestou ještě bude fotit kytky a jiné zajímavé věci. Voláme mu, radíme kudy ke skalám a nezapomínáme ho pověřit důležitým úkolem – aby přivezl něco dobrého na zub a hlavně k pití! Snad něco sežene, dnešní nádherné počasí přímo vybízí k pikniku ve skalách.
Lozíme dál, střídáme se a užíváme si pro většinu z nás první letošní lezení venku. Místní slepenec je opravdu hodně ostrý a tak máme již ruce pěkně sedřené. Silva s Aničkou si dávají další linii - Cesta opuštěným lesem (4), my zkoušíme Chleba a sůl (6+). Konečně přijíždí na kole Hus a vzápětí Michal, Husův kámoš. Pokračujeme všichni v lezení a zatímco jsem začátečníkům vytáhl pěknou cestu Dívčí spára (4-), Vašek s horním zkouší místní lezecký prásk – Nahoru až na zem (8-). V cestě mnohokrát odsedává, ale nakonec se mu podaří vylézt až nahoru. Potom zkouším stejnou cestu i já, dolní polovina se zdá být v pohodě, sice převis, ale po pěkných chytech. Pak příchází klíčové místo, ze kterého se nemůžu dostat dál, zkouším to asi 20x za mohutného povzbuzování celé Kubečkovic rodiny (přišli nás totiž navštívit ke skalám), avšak marně. Potrénujem a uvidíme příště :) Jako další cestu zkouší i Kony, ale v půlce stěny už docházejí síly, na osmičky zatím asi nemáme :) Nakonec se Vašek rozhodl, že si tuto cestu vytáhne! A jde na to. První borhák cvaká v pohodě, druhý se taky daří, ale již je to s odsednutím. Jde vidět, že sil po celodenním lezení opravdu ubývá a tak si Vašek vrcholovou část „usnadňuje“ oblezením zboku. Je nahoře, ruší a slaňuje dolů. Pro dnešek končíme. Michal s Husem ještě lezou Cestu opuštěným lesem (4).
Je po čtvrté hodině odpolední a jelikož Konymu jede vlak z Jablůnky v půl páté, končíme s lezením a balíme. Stejně už toho dnes máme dost, ruce jsme si na ostrém slepenci pěkně dodrali. Zde se doslovně hodí tvrzení, že lezeme na krev!
A to nejlepší nakonec! Hus vytahuje zásoby, vylézáme na jednu ze čtyř místních skalních věžiček a užíváme si vínko a lahváče na sluníčku. Dopíjíme, nezapomínáme po sobě vše uklidit a hurá k autu. Hus s Michalem jedou domů na kolech, ostatní se ládujeme do Střelného prachu a hurá směr Rožnov. V Jablůnce se loučíme s Konym a pak už plnou parou vpřed, směrem k domovu. Dnešní den se opravdu vydařil!
Lukáš, momentálně nazývaný Laďa :)