 1 Z Refugia Goriz v národním parku Ordesa y Monte Perdido míříme jen nalehko do mohutných skal nad námi. Naším cílem je třetí nejvyšší hora Pyrenejí, Monte Perdido, v překladu "ztracená hora". |
 2 I v těchto výškách potkáte velká stáda ovcí a koz. |
 3 Bez těžkých batohů se nám stoupá lehce. Až na pár lehkých lezeckých míst se dá výstup nazvat "choďákem". I proto sem míří poměrně dost turistů. |
 4 Vrcholový výšvih od jezírka Lago Helado vede kamenitou sutí. |
 5 Nad jezírkem Lago Helado se tyčí krásný vrchol Pico Cilindro (3 328 m n. m.) s ukázkovou vrásou. |
 6 Po 3 hodinách a 1200 metrech stoupání stojíme na vrcholu Monte Perdida (3 355 m n. m.). |
 7 Kam až oko dohlédne vinou se barevné hřebeny Pyrenejí. Opět bloudíme očima po horách a snažíme se pojmenovat kopce, které jsme na naší pouti míjeli. |
 8 Hluboko pod námi se do vápencových plání zařezávají španělské kaňony Anisclo a Ordesa. Na druhé straně se pod mlžnou pokrývkou rozkládá Francie. |
 9 Po cestě dolů obdivujeme vzácné ocúny horské, které na zdejších louhách kvetou od července až do října. |
 10 Zpět na úpatí tří obrů: (zleva) Pico Cilindro, Monte Perdido a Pico de Anisclo. |
 11 Předposlední den našeho pochodu přecházíme obří vápencové plató mezi kaňonem Ordesa a hlavním hřebenem Pyrenejí až tam, kde je v neprostupné skále vykousnutý zub - známé to sedlo Brèche de Roland. |
 12 Ze španělské strany do sedla míří poměrně málo lidí. Je to totiž daleko a výstup je náročný i technicky. |
 13 Zato z francouzské strany se to turisty jen hemží. K sedlu se váže legenda o franckém hrdinovi Rollandovi, který po porážce v bitvě u Roncesvalles zahodil svůj meč Durendal tak mocně, že prolomil horský hřeben mezi Francii a Španělskem. |
 14 Zde však nerozjímám nad legendami, ale doplácím na nedostatečnou pokrývku hlavy během výstupu na Monte Perdido. Jo, úpal je sviňa. |
 15 A ejhle, nad námi krouží nějaký velký pták. Až doma zjišťujeme, že to byl orlosup bradatý. Tento dravec má rozpětí až 285 cm a podobně jako supi se živí zejména mršinami, ale i jejich kostmi, které svrhne z výšky na zem a ony se rozbijí. On pak může v klidu vyžrat výživný morek. |
 16 Po tomto ornitologickém zážitku přichází zážitek turistický. Čeká nás totiž nejnáročnější část celé naší výpravy. |
 17 Dostáváme se na hranu obřího ledovcového údolí (karu) zvaného Cirque de Gavarnie, který má obvod téměř šest kilometrů a proslavil jej Victor Hugo ve své básni jako „přírodní Koloseum“. |
 18 Dno údolí se nachází v nadmořské výšce okolo patnácti set metrů a skalní stěny, které je obklopují, dosahují výšky až 3248 m n. m. (Pic du Marboré). |
 19 Ovšem do údolí vedou dvě cesty. Buď dlouhou oklikou a po asfaltu (využívají davy turistů), a nebo přímou, leč velmi strmou trasou, která je místy lezecká (ale bez řetězů) a hlavně se po ní pozpátku a s plnou polní leze opravdu obtížně. Na 2,5 km trasy jsme naklesali 1000 výškových metrů a dalo nám to fakt zabrat! |
 20 Sestup touto trasou však stál za to! V celé kráse se nám totiž ukázal vodopád Grande Cascade, nejvyšší vodopád Pyrenejí i celé Francie a jeden z nejvyšších v celé Evropě (vyznačený výřez je zobrazen na následující fotce). |
 21 Pramení v horském ledovci pod Pic du Marboré a měří úctyhodných 422 metrů (vyznačený výřez je zobrazen na následující fotce). |
 22 Aby byla jasná velikost tohoto obra, tak ty označené body pod vodopádem jsou lidi ;) |
 23 Grande Cascade není jediný vodopád v tomto úchvatném přírodním představení. Skalní stěny karu Cirque de Gavarnie krášlí hned několik vodopádů dosahující stometrových výšek. |
 24 Do údolí slézáme navečer vyčerpaní, ale zdraví a šťastní. Protože jsme opravdu "grogy", vybalujeme spacáky a jde se spát. Jen neustávající hukot vodopádů a svit hvězd shlíží na dva spící poutníky. |
 25 Druhý den ráno jsme až podezřele čilí. Neleníme a vydáváme se pod vodopád. Cestou potkáváme mladíka, který na nás vypálí otázku: "Vy jste tu spali, že?". "Aj aj", říkáme si v duchu, "to bude určitě strážce přírody a teď dostaneme flastr za nelegální spaní v národním parku."
Nakonec z něj vypadne, že už od včerejšího večera hledá svou karimatku a spacák, které si rozbalil na dobře chráněném místě, ale při večerní procházce se tak rychle setmělo, že své ležení už nenašel a celou noc jej hledal. To jste měli vidět jeho nadšení, když jsme mu je pomohli najít :-) |
 26 Loučíme se s impozantním Cirque de Gavarnie a sestupem do vesničky Gavarnie končí také naše pouť. |
 27 Krátké resumé: Během nádherných 21 dní jsme našlapali 320 km, nastoupali a naklesali okolo 17 000 výškových metrů a hlavně jsme si to parádně užili. Naše trasa Pyrenejemi je vyznačena světle modře. No a na zbytek trasy GR11 si musíme počkat. Zase někdy příště :-) |
 28 Zpáteční cesta vede přes poutní místo Lourdes (Lurdy), kde nás považují za poutníky do Santiaga de Compostela a chovají se k nám moc pěkně. |
 29 My zde zase okukujeme obrovský podzemní kostel či spoustu klonů plastových sošek Panny Marie a dalších poutnických "cetek". |
 30 Pak se autobusem přepravujeme do 4. největšího města Francie, Toulouse, ležícího na řece Garrone. |
 31 Toulouse je podle cihlové výstavby nazýváno oranžovým městem. Je také střediskem evropského aeronautického průmyslu. Má zde sídlo společnost Airbus (letadla) a Galileo (navigace). Mimo to je i cílem velkého množství imigrantů ze severní Afriky. |
 32 Největším klenotem je Bazilika svatého Saturnina z Toulouse. Je to největší zachovaná románská bazilika a od roku 1998 patří ke kulturnímu dědictví UNESCO. |
 33 Jedno z nejznámějších turistických míst jižní Francie je středověké pevnostní město Carcassonne vzdálené od Toulouse hodinu jízdy vlakem. |
 34 Carcassonne představuje nezachovalejší středověké pevnostní město na světě. Jedná se sice o památku do zančné míry zrekonstruovanou, ale i tak je pohled na 3 km dlouhé hradby úchvatný! |
 35 Uvnitř hradeb se skrývají středověké uličky s obchůdky a nezbytnými davy turistů (na ty se zde musíte připravit). |
 36 Uprostřed opevněného města byste asi těžko čekali ještě opevněnější hrad. Ale v Carcassonne je všechno možné. Hrad Le château comtal mohl bránit místní šlechtu i před útokem vlastních občanů. |
 37 Ve městě najdete i románsko-gotickou Baziliku (Basilica of Saints Nazarius and Celsus). |
 38 Bazilika byla dříve katedrálou (sídlem biskupa), ta však byla přesunuta během pohnuté historie města jinam. |
 39 Město na kopci obývali v minulosti Keltové, Římané, Gótové, Arabové i Frankové. Všichni jej postupně zesilovali a vylepšovali. |
 40 V dobách tohoto nebývalého rozkvětu se v okolí rozšířilo katarské hnutí, které bylo papežem vyhlášeno za kacířské a v roce 1208 bylo křížovou výpravou proti albigenským dobyto, vypleněno a částečně zničeno. |
 41 Poté, co město připadlo francouzskému králi, stalo se základním prvkem obranného systému Francie na jeho jižní hranici s Aragonem. |
 42 Roku 1262 vznikl na levém břehu řeky nový městys, Bastide Saint-Louis. Zde se naplno rozvíjelo hospodářství a obchod, kdežto staré město sloužilo jako královská pevnost. |
 43 Po pyrenejském míru roku 1659 Carcassonne jako hraniční město ztratilo na významu. S nástupem nových válečných technik už nemělo smysl do hradního města investovat, a tak se opevnění pomalu rozpadalo. |
 44 V 18. století z něj byla už jenom zchudlá čtvrť, které hrozilo stržení, zatímco takzvané spodní město se dále rozrůstalo. Teprve architekt Viollet-le-Duc se postaral o rozsáhlou rekonstrukci a zachránil město i pro další generace obdivovatelů. Nyní, o 150 let později, je Carcassonne symbolem středověkých měst a jeho jméno nese i známá stolní hra. |
 45 A co bylo dál? Pak už jen cesta busem zpátky do Prahy s přestupem v Lyonu...a byli jsme doma. |
 46 Physical Map of Spain Co říci závěrem? Obě cesty na jih i sever Pyrenejského (Iberského) poloostrova byly úžasné a moc jsme si je s Dari užili. Naše měsíční svatební cesta s batohem na zádech nás finančně vyšla úplně stejně, jako týdenní okružní jízda Andalusií. Jó, to jsou ti baťůžkáři :-) |
