Andalusie

Honza a Dari Husákovi
23. – 29. 2. 2019
Jarní prázdniny jsou ideální na týdenní oddech a tak s Darinkou balíme malé batůžky a míříme z vymrzlé Vídně na vyhřátý jih Španělska. V plánu je okružní cesta po Andalusii. A to ještě vůbec netušíme, že se do Španělska tento rok vypravíme ještě jednou...ale o tom až za chvíli. : spain, physical, map Během letu se nám odkrývají fenomentální výhledy na...zkuste hádat...odpověď je obráceně: (yplA éksluJ) A tady máme ytimoloD ékslati. Jako na dlani máme i adraG id ogaL. Alpy lemující italsko-francouzskou hranici, na obzoru se rýsuje masiv Mont Blancu.
A tohle už nejsou Alpy, ale nejvyšší mimoalpské pohoří Evropy a zároveň nejvyšší pohoří kontinentálního Španělska - Sierra Nevada, na jejímž úbočí leží slavné město Granada. Nejvyšším vrcholem pohoří Sierra Nevada je 3479 m vysoký Mulhacén. Naším cílem je 600tisícová Málaga, druhé největší město Andalusie a oblíbený turistický cíl. Jako mávnutím kouzelného proutku se ocitáme ve městě plném stálezelých palem... ...a nad hlavami nám poletují zelení papoušci. Že jsme ve Španělsku poznáme i podle typického tvaru koridy Plaza de toros de La Malagueta, ve které může tradiční býčí zápasy sledovat až 9000 diváků.
Z pamětihodností v Málaze stojí za pozornost monumentální katedrála Catedral de la Encarnación a pevnost La Alcazaba. Málaga je také rodným městem slavného malíře a sochaře Pabla Picassa. Jeho obraz Alžírské ženy byl v květnu 2015 vydražen za 179,4 milionu dolarů (v přepočtu 4,4 miliardy korun), čímž se stal historicky nejdražším výtvarným dílem prodaným v aukci. Na konci února probíhá v centru Málagy tradiční masopustní karneval a my jsme si tuto akci samozřejmě nenechali ujít. Večer a noc trávíme u tohoto pohostinného couchsurfera. Daniel je původem Nor, za svůj exotický vzhled vděčí svým brazilským, arménským a arabským předkům. Je to velký dobrodruh - už vylezl mimo jiné i na Everest. Ráno si v místní půjčovně vyzvedáváme zamluvené auto. Původně to měl být Renault Mégane s velkým kufrem na spaní, dostali jsme však zbrusu nového sporťáka Fiata, který měl vzadu po sklopení sedadel pořádný hrb. Doufáme, že se tam nějak naskládáme. Vyrážíme po pobřeží Costa del Sol a míjíme rozlehlé háje dubu korkového. Španělsko je hned po Portugalsku největším světovým exportérem korku.
A tu se před námi tyčí impozantní 400 metrů vysoký vápencový masiv zvaný Gibraltarská skála, který (narozdíl od nás) pevně odolává silnému větru. Když fouká Gibraltarskou úžinou vítr od východu, proudění se díky nálevkovitému tvaru povrchu zrychlí a v Gibraltarském průlivu pak vane silný vítr zvaný Levanto. Ranvej mezinárodního letiště odděluje španělské město La Línea de la Concepción od města Gibraltar. Takže počkat až přeletí letadlo, na semaforu blikne zelená a vzhůru do Spojeného království Velké Británie! Ano, je to tak! Město Gibraltar se svými 30 tisíci obyvatel je zámořským územím UK. Britové jej od Španělska získali vojenskou silou při Válce o španělské dědictví. Španělé se s tím dodneška nemohou vyrovnat, proto si Gibraltarci musí mimo jiné odsolovat pitnou vodu. Vojenskou minulost tohoto strategického místa dokumentuje i historická expozice s názvem City Under Siege. Město máme jako na dlani, ale přitom se prodíráme bujnou středomořskou vegetací vzhůru na Gibraltarskou skálu.
Zdejší rezervace je známá jedinou evropskou kolonií opic, oprsklých makaků bezocasých. Z vrcholu 426 metrů vysoké skály je pak dechberoucí výhled na Středozemní moře a Gibraltarský průliv. Je nám jasné, proč je tato skála tak důležitým strategickým bodem. 20 km vzdálenou Afriku však přes opar nevidíme. Ještě jeden večerní pohled na Gibraltarskou skálu. Pro srovnání, ten panelák na jejím úpatí má 13 pater! Další den směřujeme dál na jih. Mys Tarifa leží na zeměpisné šířce 35° 58' N a je tak nejjižnějším cípem evropské pevniny. Gibraltarský průliv mezi Evropou a Afrikou je v tomto místě široký pouhých 14 km! Ty hory na obzoru jsou Maroko. Urputný vítr Levanto však duje ze všech sil a my se vůbec nedivíme, že se o místních obyvatelích říká, že jim z větru "hrabe".
Abychom si uklidnili nervy, dáváme si v závětří místní restaurace vynikající kávu. V příjemném městečku Tarifa pak nakupujeme i suvenýry, třeba můj nepromokavý a nezmačkatelný klobouk... ...a poté se v nepolevujícím větru vydáváme na okolní písčité pláže. Opravdu, i ve Španělsku existují písečné duny jako na Sahaře! Cesta pokračuje přes bělostné městečko Vejer de la Frontera. Romantická zákoutí andalusských uliček.
Hledáte-li v Andalusii město nejstarší, zajeďte si do Cádizu. Desítky bělostných strážních věží se z něj tyčí a jedna z nich (Torre Tavira) dokonce ukrývá i důmyslný systém Camera obscura (v podstatě periskop, kterým lze sledovat okolní město). Výhled z věže místní barokní katedrály. Katedrála Santa Cruz v Cádizu je dvoubarevná. Spodní část je mramorová, vršek je z levnějšího vápence, neb při stavbě došly peníze. I ten vápenec má ale cosi do sebe :-) Loučíme se s Cádizem, nejstarším městem Španělska a možná i celé Evropy. Naše další zastávka je veleznámá ve světě přírodovědců, zejména ornitologů. Národní park Doñana leží v ústí velké španělské řeky Guadalquivir a zdejší laguny jsou rájem pro ptactvo.
Nejvíce ptáků zde můžete pozorovat jaře (duben-květen), nebo na podzim, když jsou ptáci na tahu z/do Afriky. Přestože jsme sem přijeli na konci února, živo tu bylo víc než dost. Straky modré jsou geneticky příbuznější našim sojkám a kromě Španělska je můžete potkat také v Asii. Lžičák pestrý s typicky placatým zobákem. Lenošiví čápi bílí, kterým se na zimu nechtělo do Afriky. Ibis hnědý s třpytivě lesklým peřím.
Kolpíci bílí v laguně vydatně lovili žáby, raky a další drobotinu. A samozřejmě plameňáci růžoví, pro které je Doñana jedním z mála evropských zimovišť. Rumraj na laguně. Na břehu jedné rozlehlé laguny se nachází slavné poutní městečko El Rocio. Každoročně se sem sjede přes milion Španělů a Španělek v tradičních oblecích na ozdobených koních a povozech, aby zde oslavili svátek Panny Marie. Městečko má nezapomenutelný "westernový" charakter i mimo období pouti - na koních a vozech se zde jezdí běžně.
V NP Doñana stojí za návštěvu i krásné pobřeží s útesy i písečnými plážemi, desítkami lagun a lesy, ve kterých se vyskytuje vzácný rys iberský. My se však vydáváme proti proudu řeky Guadalquivir do Sevilly - největšího města Andalusie, dějiště opery Carmen i místa, odkud vyplul Kolumbus do Ameriky. Nejslavnější památkou Sevilly je katedrála Panny Marie, která je považována za 4. největší katolický chrám světa (po chrámech ve městě Yammasoukro na Pobřeží slonoviny, chrámu sv. Petra ve Vatikánu a chrámu sv. Pavla v Londýně). Jedná se také o vůbec největší gotickou stavbu světa. Vnitřní prostory jsou impozatní! Také zdobnost dává představu o bohatství kolumbovského Španělska. Mimochodem Kryštof Kolumbus zde má i svůj hrob, jen se dodnes přesně neví, zdali ostatky zde uložené jsou opravdu jeho a jestli náhodou neleží někde na bezejmenném místě v Karibiku.
Katedrála byla postavena na místě bývalé mešity. Jediné, co po ní zbylo, je 104 metrů vysoký minaret, dnes věž Giralda. Na zdobnou Giraldu je možné vylézt v rámci vstupného do katedrály. Z vrcholu se odkrývá nádherný pohled na 800tisícové město Sevilla. Typické jsou bělostné andaluské domy, mezi nimiž vykukuje mnoho kostelů a dalších památek. Pokud zavítáte do Sevilly, rozhodně nevynechejte návštěvu královského paláce Alcázar. Alcázar je bývalá maurská pevnost. Jako "Mauři" jsou nazýváni muslimští Arabové, kteří až do 15. století vládli jižní části Pyrenejského poloostrova. Pádem Cordóbského chalífátu v magickém roce 1492 skončila tzv. rekonquista (sjednocení Iberského poloostrova pod vládu křesťanů). Maurský sloh na vás dýchne na každém kroku. Podobnou krásu lze spatřit i v paláci Alhambra v Granadě.
Ornamenty... ...arkády... ...a nádherné geometrické obrazce svědčí o vybraném vkusu Maurů. Mauři byli také velcí milovníci okrasných zahrad, ale na těchto pomerančích si rozhodně nepochutnáte. Zahrady Alcázaru patří mezi nejkrásnější. Není divu, že si je vybrali i filmaři pro natáčení seriálu Hry o trůny. Krásné sevillské půlkruhové náměstí Plaza de España se zase objevilo ve filmu Star Wars: Klony útočí a Skrytá hrozba.
Náměstí Plaza de España bylo vybudováno v roce 1929 v art deco stylu s neomaurskými prvky. Pod podloubím jsou ztvárněny kachličkové portréty jednotlivých španělských provincií. Místo nás okouzlilo svou atmosférou zejména v podvečer. V arkádovém podloubí se schází místní tanečnice a hudebníci a za rytmu kastanět a kytar předvádějí svůj jižanský temperament. Loučíme se s okouzlující Sevillou i krásnou věží Giraldou. Pokračujeme v krasojízdě přes vesničky a městečka jižní Andalusie. Na trase je několik středověkých hradů, zde Castillo de las Aguzaderas. Postupně se dostáváme ze zemědělské krajiny nížin...
...do hornatého území pohoří Sierra Morena, kde se nachází několik velkých přehrad a na stráních roste divoký chřest. V údolí řeky Guadalhorce se pod třemi přehradami nachází slavná soutěska Caminito del Rey, kde se můžete projít po exponované horské stezce nad kaňonem. Na tuto atrakci jsme si však museli nechat zajít chuť, je zde nutná včasná rezervace. Naopak kaňon ve městě Ronda jsme si vychutnali. Nad 100metrovou soutěskou se klene slavný most Puente de Piedra a spojuje tak dvě části tohoto "města na skále". V Rondě se také nachází zachovalá korida. Přestože jsou býčí zápasy dnes považovány za týrání zvířat, ve Španělsku i Portugalsku je tato tradice stále živá. Ovce nad starobylým městem Antequera se mají o poznání líp, než slavní toros (býci). Kousek od města Antequera, na hřebeni 1300 metrů vysokého horského masivu Torcal Alto, se nachází mimořádné skalní město Torcal de Antequera.
Jedná se krasové skalní město, které vzniklo z druhohorního vápence vodní a větrnou erozí. Skalní město nám připomínalo české pískovce, avšak bylo mnohem členitější. Skalní věžičky dosahují výšky i několik desítek metrů. Krásný příklad modelace skal větrem: tvrdší část vápence lépe odolává proudícímu větru unášejícím zrnka písku, která skalní útvar obrušují. Co vám tato skála připomíná? Navečer se dokonce ukázalo stádečko kozorohů.
A to je vlastně poslední místo, které jsme v Andalusii stihli navštívit. Ještě jsme v Málaze nakoupili voňavé místní pochutiny a hurá domů. Cestu jarní Andalusií jsme si parádně užili a můžeme ji jen doporučit. Kromě zpáteční letenky (3000 Kč/os) bylo celkem drahé půjčení auta (8000 Kč), ale jen díky autu jsme byli schopni za 5 dní procestovat dobrou polovinu Andalusie. Na příště si necháváme Cordóbu, Granadu a pohoří Sierra Nevada.