Jak nás Kyrgyzstán přivítal

Letos v zimě přišel kamarád Michal s tím, že bychom se mohli vypravit do nějaké exotičtější země, než je Slovinsko. Slovo dalo slovo, sehnali jsme další 2 parťáky a letenky a tak jsme v červenci mohli sbalit svých pět švestek a vyrazit. Střední Evropu opouštíme na vídeňském letišti. Letenky kupované v únoru nás vyšly na krásných 9700 Kč. Let do Sankt Petěrburku nám zpestřují krásná oblaka typu cumulonimbus incus a vědomí čerstvě sestřeleného dopravního letadla nad východní Ukrajinou. Naštěstí letíme nad Pobaltím a Běloruskem. V Petěrburku jsme za necelé 3 hodiny a další 3 hodiny čekáme. Tož se posilňujeme pivem Tři medvědi, které sice moc chutné není, zato je však pekelně předražené :) Let z Petěrburku do Biškeku je delší - trvá 4 hodiny. Červánky shora si nenecháme ujít a pak se ruská placka ponoří do stínu a my zkoušíme v letadle usnout. Už abychom tam byli!
Kyrgyzstán je svou rozlohou 198 500 km² víc jak 2x větší, než naše republika, počtem obyvatel je však poloviční (cca 5 mil.). Může za to hlavně jeho výrazně hornatý charakter reliéfu. Více než 94 % rozlohy státu leží v nadmořské výšce nad 1000 m n. m., 40 % území ve výšce nad 3000 metrů a na jeho území zasahuje pohoří Ťan-šan i Pamír. Naším plánem je poznat severovýchodní část země v okolí velkého vnitrozemského jezera Issyk-kul. Do Biškeku přijíždíme v noci a značně rozespalí necháváme se oblafnout místními taxi-dohazovači, kteří nám zajišťují odvoz do Karakolu za téměř dvojnásobnou cenu, než je standard. Na taxikáře a obecně na šmelináře je v Kyrgyzstánu třeba dávat si pozor a nenaletět hned na první částku, která padne. Stejně tak i ve směnárnách je třeba hlídat kurz (1 kyrgyzský som = 0,4 Kč) a přepočítat vrácené peníze. Ale jak se praví klasik, všechno zlé i k něčemu dobré. A tak jsme narazili na taxikáře Hanvara, rodáka z Uzbekistánu žijícího v Karakolu. Tento ukecaný chlapík se nám následně v Karakolu několikrát osvědčil jako vyjednavač povolení, spolehlivý osobní řidič a efektivní trenažér ruštiny. Totiž v Kyrgyzstánu je úředním jazykem nejen kyrgyzština (jazyk příbuzný turečtině), ale také ruština. Proto jsem návštěvu této země vnímal také jako možnost zlepšit své jazykové dovednosti. Cesty jsou v Kyrgyzstánu nejrůznější kvality (od 4 proudových dálnic po tankodromy) a oproti středoevropské realitě se zdají bez pravidel, nebo alespoň s pravidly zcela odlišnými. Auta zde mají volanty jak vlevo, tak vpravo (ty s řízením pravo jsou výrazně levnější), klaksony znějí tisíci hlasy, potkat stádo na dálnici je zde běžné...a nejen proto je řízení značně adrenalinové. Také zkorumpovaná policie nepřidá na vědomí bezpečí. Každá hlídka zastavovala auta zcela libovolně a uvědomělý řidič raději vložil do ruky policisty drobný bakšiš, než aby riskoval policejní buzeraci. No nějak si chlapci vydělat musejí :(
Kromě taxiků je druhým možným dopravním prostředkem po Kyrgyzstánu maršrutka. Tedy minibus veřejné dopravy, který většinou jede kdy se mu zamane, nebo jakmile když se naplní. Ceny jsou velmi lidové, jsou však vykoupeny nižším pohodlím a pomalejší jízdou. Vlakem se po Kyrgyzstánu moc nesvezete. Z Biškeku sice vede železnice do města Balykči u jezera Issyk-kul, avšak je určena pouze pro nákladní přepravu, vnitrostátní vlaky byly před několika lety zrušeny. Kyrgyzstán drží světové prvenství jako země nejvzdálenější od oceánu (víc než 1500 km) a proto je zde klima vnitrozemské. Přesto je velice rozmanité, neboť je ovlivněno velkými výškovými rozdíly, charakterem reliéfu a velkými vodními plochami, z nichž největší je jezero Issyk-kul. A tak zde najdeme pouště, polopouště, rozsáhlé oblasti stepí, lesy mírného pásu, ale i tundru a oblasti věčného ledu. (Mapa klimatických oblastí pochází z ruského školního atlasu zeměpisu pro ZŠ). Přejezd zemí je přehlídkou nejrůznějších krajinných typů. Od suchých stepí okolo Biškeku, nad nimiž se tyčí štíty Kyrgyzského Alatau... ...přes vyprahlé pouště a polopouště na západ od Issyk-kulu...
...zelené kopce Kungejského Alatau na severní straně Issyk-kulu... ...až po samotné kyrgyzské moře-jezero Issyk-kul. V překladu "teplé jezero" (mělo okolo 18°C) je mírně slané, bezodtoké, průzračně modré a leží v nadmořské výšce 1608 m, tedy výš jak Sněžka! Průměrnou hloubku má 278 m a maximální dosahuje 668 m. Jeho rozloha 6236 km² je podobná rozloze celého Jihomoravského kraje, je dlouhé 178 km a maximálně široké 60 km. Po jezeře Titicaca je druhým největším horským jezerem světa! Není divu, že je jezero oblíbeným cílem návštěvníků z celé střední Asie. Severní část jezera je natolik okupována bohatými Kazachy a Rusy, že se jí přezdívá asijské Saint-Tropez. Ach ta lahoda! A v dáli zasněžené hřebeny Těrského Alatau, kam máme namířeno. Drobné vlny omílají valouny, které kdysi dávno byly součástí těch obrovských hor okolo.
A zde celá naše úderná jednotka: Michal (fyzický geograf a doktorand na UP), Tomáš (neurochirurg, bratr Ondry), Ondra (neurochirurg, bratr Toma) a moje maličkost. Spící úderná jednotka? Inu, celodenní přesun dokáže notně vyčerpat. Blížíme se do Karakolu a všímáme si skromných mešit, které lemují cestu a nezřídka připomínají naše kostelíky. Muslimů je v Kyrgyzstánu 75%. Islám je zde mírný, takže náboženské perzekuce nečekejte :) V Karakolu navštěvujeme Hanvarův dům, ukládáme si zde přebytečné zásoby a seznamujeme se s jeho dcerkou... ...i synátorem (prchal ze záběru, ale má spoušť byla rychlejší).
A vzhůru na bazar nakoupit poslední zásoby. Chcete-li lepší cenu, musíte smlouvat a nebo jít k jinému obchodníkovi. Na bazaru se dá nalézt téměř vše - zelenina, ovoce...před požitím však nutno důkladně opláchnout. Také koření nejrůznějšího druhu zde můžete zakoupit. Čerstvé maso se z hygienických důvodů nedoporučuje. My měli vlastní zásoby a tak jsme se omezili jen na tepelně upravené maso v restauracích. Ale o tom až jindy.
Poslední štací v Karakolu bylo najít vhodné sportovní brýle pro Michala, který ty své zapomněl někde na letišti. Nebýt Hanvara, nenalezli bychom tento univerzální supermarket silně připomínající olomoucké Senimo. No a my ostatní jsme si alespoň vyzkoušeli četnické čapky. A teď už do hor za dobrodružstvím. Hanvar nás zaveze do masivu Těrského Alatau, kde nad vesnicí Dzety Oguz začíná náš první trek.