Něco málo z Biškeku

Přijíždíme do milionového Biškeku, metropole Kyrgyzstánu. Město bylo založeno roku 1878 jako ruská pevnost pod jménem Pišpek. Během sovětské éry v letech 1926 až 1991 neslo jméno Frunze na počest velitele rudé armády a zdejšího rodáka Michaila Frunzeho. Po rozpadu Sovětského svazu kyrgyzský parlament rozhodl o návratu k tradičnímu jménu. Biškek se nemůže pochlubit přemírou historických památek, nálada města a jeho celkové urbanistické řešení se nese ve stylu sovětských dob, tedy širokých ulic, velkých volných ploch a panelových domů. Hned na první pohled však zaujme fakt, že ač leží v oblasti suché stepi, je všude spousta zeleně a vody. Důvodem jsou zavlažovací kanály, které rozvádějí vodu z horských řek po městě v přísně pravoúhlé symetrii. Kanály oceníte obzvláště v létě, kdy teploměr ukazuje pětatřicet stupňů i víc. Osvěžují vzduch, splachují odhozené odpadky a zavlažují stromy i trávníky. Málokteré hlavní město se také může pochlubit tak skvostnými horskými panoramaty, jako právě Biškek. Čtyřtisícové vrcholy Kyrgyzského Alatau se totiž tyčí jen pár desítek kilometrů za městem. Námi dosažený Pik Učitělj není výjimkou - jedná se o třetí vrchol zleva. V Biškeku se samozřejmě setkáváme i s našimi německými kamarádkami z Pik Učitělj, které nám nejenže dělají perfektní průvodkyně po městě, ale také nám nabízejí nocleh.
Kluci se nakonec rozhodují pro hotel Shah Palace, já však využívám nabídky Inesy a Claudie, které mimo jiné poskytují ubytování pro couchsurfery. Tímto jim mnohokrát děkuji za příjemné ubytování a milou společnost :) Večerní Biškek má své neopakovatelné kouzlo. Zábavní park s prastarým rozpadajícím se ruským kolem, fontány, hudba a všude kolem spousta lidí. Jaký to kontrast oproti pustým horám! Hlavní náměstí Ala-Too se také hemží nočním životem. Bylo vystaveno v roce 1984 k 60. výročí připojení Kyrgyzstánu k SSSR. V březnu 2005 bylo náměstí dějištěm protivládních protestů Tulipánové revoluce, která vyústila ve svržení prezidenta Askara Akayeva. Shromáždilo se zde na 15 000 lidí. Nový prezident Kurmanbek Bakijev byl mezinárodně vnímán jako prodemokratický, přesto následný vývoj situace v zemi poukazoval na pozvolný návrat k situaci před Tulipánovou revolucí (potlačování opozice, nesvobodné volby). Proto v roce 2010 vypukly na náměstí opět masové nepokoje, které vyžádaly i oběti na životech. Prezident nakonec odstoupil a předsedkyní nově vytvořené prozatímní vlády se stala představitelka opozice Roza Otunbajevová, následně pak byla zvolena prezidentkou. Od roku 2011 je prezidentem Almazbek Atambayev, který je mezi Kyrgyzy velmi oblíbený. Chůze po nočních ulicích Biškeku je poměrně adrenalinovou záležitostí s přihlédnutím ke kvalitě pouličního osvětlení. Některé ulice jsou absolutně temné, navíc se spoustou děr a kanálů, takže pomůže jen baterka a nebo pořádná dávka štěstí.
Rannímu náměstí Ala-Too vévodí socha největšího kyrgyzského hrdiny Manase, podle kterého je pojmenováno i mezinárodní letiště. Kyrgyzský veršovaný lidový epos Manas je rozsáhlé dílo, jehož tři části (o hrdinovi Manasovi, jeho synu Semetejovi a o vnuku Sejtekovi) tvoří tematický celek epické trilogie. Obsahovou jednotu celého díla tvoří život a činy hrdiny Manase, který brání svou zemi proti nepříteli a sjednocuje kyrgyzské kmeny. Styl eposu je založen na prostém, svěžím a přitom emociálně silně působivém vyjádření obrazů. Svým obsahem pokrývá historii, náboženství, filosofii, kulturu i obrazy každodenního života. To jej činí ojedinělým i ve světovém měřítku. Dnes existuje kolem 60 verzí eposu, z nichž nejdelší obsahuje půl milionu řádků, což je 20x více, než délka Homérovy Ilias a Odyssey dohromady! Ve verších eposu se ukrává i velká magická síla a tak někteří badatelé epos označují za jistou formu náboženství. Epos byl přednášen lidovými pěvci-vypravěci, tzv. manasči, kteří jsou v kyrgyzské společnosti velmi vážení a uznávaní. Manasči se člověk stává po nějakém mystickém zážitku (např. zázračné vyléčení nemoci, nebo když se ve snu objeví Manas a žádá o službu atd.). Role manasči-vypravěče se prolíná i s rolí šamana, který vyhání zlé duchy, nachází magická místa apod. Nejvýznamějšími manasči 20. století jsou: Sagimbai Orozbakov, Sayakbai Karalayev, Shaabai Azizov, Kaba Atabekov, Seidene Moldokova a Yusup Mamai. A tady socha jiného "lidového vypravěče". Socha V. I. Lenina stála dlouhá léta před národním muzeem, po pádu SSSR ho za trest přesunuli za muzeum. Pokud byste si chtěli užít vskutku impozantní panoptickou přehlídku Leninů, neměli byste opomenou návštěvu biškekského Národního muzea.
Obrovské kovové odlitky v prvním patře muzea zobrazují výjevy slavné Velké říjnové socialistické revoluce, útok na zimní palác, výstřel z Aurory a všude v tom řečnící Leninové. Tak nevím, Manas je mi sympatičtější. I pánové Marx a Engels jsou přítomni. A medaile s Leninem a vyznamenání s Leninem a rudé vlajky...atd. Ve druhém patře muzea se nachází expozice věnovaná kyrgyzské národní historii. Tady se mi volněji dýše. Zaulajo mne, že i v Kyrgyzstánu působil člověk už i v dávném pravěku a z těchto dob se na mnohých místech země zachovaly do kamene vryté obrazce zvířat a lidí, tzv. petroglyfy. Tradiční kožená nádoba na kumys.
Součástí muzea je i expozice věnovaná islámu. Modely mešit v Medině a v Mekkce byly povedené, jen mi bylo líto, že osvětlení modelu nešlo interaktivně vypínat a zapínat :) Vracím se zpátky do ulic města, kde potkávám mladou zahalenou Kyrgyzsku, kterak se odvážně prohání na kolečkových bruslích. O kousek dál se ve fontáně spokojeně brouzdají děti. A tohle prej je Obama, alespoň to tvrdil jeho kámoš, který nás nutil, abychom se s ním vyfotili. Sorry man, we have to go now...:) V Biškeku jsou velmi oblíbená tandemová kola, která lze zapůjčit téměř na každém rohu. Jenom pozor na dopravu, je opravdu hustá!
Na hlavní ulici nevěřím svým očím - dodávka plná slovinského pršutu značky Kras. Globalizace je neúprosná :) Místo, které by každý žážitkuchvtivý turista měl v Biškeku navštívit je Ošský bazar, největší bazaar v zemi a jeden z největších ve střední Asii. Jen bacha na lapky, kapsáře a falešné policajty, je třeba mít oči na šťopkách. V nekonečných uličkách bazaaru nakupujeme plné tašky suvenýrů pro naše blízké doma. Vždyt už za pár hodin nás čeká odlet. Pak už jen posilnit se výborným pečivem (smůlu mají ti, které postihly žaludeční problémy)... ...dát sbohem přátelským kudlankám i našim hostitelkám...
...a taxikem se nad ránem přesunout na Manasovo mezinárodní letiště. Odlétáme v 6 hodin ráno a díky časovému posunu -4 hodiny budeme mít den o něco delší. Spolu s vycházejícím Sluncem opouštíme Kyrgyzstán a nad pouštními pláněmi Uzbekistánu s domnělým Aralským jezerem (to leží ještě 150 km jižně) směřujeme k západu. Mezipřistání v Moskvě dopadlo nad očekávání hladce. Letiště Šeremetěvo patří mezi nejhůře hodnocené letiště světa, přesto během jedné hodiny sedíme v dalším letadle v kurzu střední Evropa. Letíme olympijským Airbusem Sochi 2014 :)) Střední Evropu nepostihly katastrofální záplavy, to je jen Neziderské jezero.
Klapky, rolování po ranveji, rychlé odbavení na vídeňském letišti, setkání s moravsko-australským dědou emigrantem, autobusem Student Agency do Brna, kde žeru žerky a hledím na filmy. A jsme doma! Pak už jen výluka na trase Brno-Hulín... ...a přišel čas se rozloučit. V srdcích a na tričkách nám stále ještě září kyrgyzské slunce, když žvýkáme bagetu české výroby... ...a popíjíme české pivo. Všude dobře, ale doma taky fajně. A každá taková cesta nám nejen dává zkušenosti a zážitky, ale také pocit vděčnosti za to, co máme doma. Díky celé pánské jízdě za pohodových, pohotových a nezapomenutelných 18 dnů, strávených v zemi hor, koní a pastevců :)