Tam nad Barskoonem

Barskoonské údolí leží asi 80 západně od Karakolu a v jeho závěru leží obrovský a slavný zlatý důl Kumtor, který tvoří velkou část kyrgyzského HDP a nyní patří kanadské společnosti Kumtor Gold Company. Ležící ve výšce 4000 m n.m. je druhým nejvyšším zlatým dolem světa a jedním z největších. Do oblasti kolem dolu je však vstup zakázán. Zato v nižších částech údolí vede několik trekových tras, z nichž jednu vybíráme i my. Barskoonské údolí také proslulo několika velkými vodopády, padajícími z mohutných žulových stěn. Tuto oblast si oblíbil i první člověk ve vesmíru - Jurij Gagarin, který sem jedil na rekreaci. Nyní v údolí žije pár rodin - muži pasou svá stáda v horách a ženy zpracovávají sýr a další mléčné a masné produkty. Nesmíme zapomenout ani na tento produkt dobytka - trus, kterým kyrgyzové v horách topí v kamnech.
Náš výlet začíná 1km za parkovištěm u vodopádů. Prvním úkolem je dostat se přes rozbouřenou řeku po chatrném mostě. Celkem adrenalinová záležitost. Následuje několik brodů přes potoky... ...a pak strmé stoupání 800m vysokým svahem. Asi v půlce stoupání naši supící a funící skupinku předjíždí pastevec na urostlém hnědáku. To se někdo má :) My pěšáci můžeme alespoň obdivovat neskutečné množství nádherných protěží alpských (Leontopodium alpinum).
Po 2 hodinách chůze se dostáváme na konec prudkého stoupání. Údolí se zarovnává a stoupá už jen pomalu vzhůru k vznešeným ledovcům. V tomto míste je i rovný palouk, kde si svůj vojenský stan postavili i dva bačové. I domlouváme se s nimi a své stany stavíme opodál. Vždyť to je přeci náš známý jezdec na koni! Podle svých slov zde během sezóny pasou asi 400 ks dobytka. Kvapem se stmívá a chlapi nás zvou do svého stanu na pohoštění.
Nabízejí nám vynikající černý čaj, ještě lepší ajran (něco jako náš kefír či jogurt, ale chutnější), samozřejmě kumys a pak také kurdak - opečené maso neznámého původu, možná ze sviště. Tak jen doufáme, že z něj nechytneme mor, parazita či jinou nepříjemnost :) První, starší z obou bačů, se projevuje jako bystrý a inteligentní chlapík, který má dole v údolí rodinu. Na podzim, když sežene stáda do údolí se příležitostně živí jako taxikář. Ten druhý je usměvavý a tmavooký. Jeho sem život zavál z válkou zmítaného Afghanistánu. Jen Bůh ví, co všechno má za sebou... Další den se rozhodujeme jít nalehko a stany nechat postavené - Toma zlobí průjem a Ondra zase šetří svou achilovku. Stoupáme údolím vzhůru po rozkvetlých loukách, suťovisky i podél ohromných ledovcových morén. Bohužel nás po pár kilometrech Tom s Ondrou opouští a vrací se do základního tábora.
S Michalem pokračujeme v cestě a obdivujeme výhledy i přírodu vůkol. Perleťovci na turanech a kakostech. pampeliška (Taraxacum pseudoroseum) / mák oranžový (Papaver croceum) Swertia marginata / odkvetlá prvosenka turkestánská (Primula turkestanica) / cedník obecný (Cednicus resetorum)
Po 2 hodinách se dostáváme do sedla, ze kterého se otevírá pohled na zamokřenou tundru ve výšce 3500 metrů nad mořem. Scenerie silně připomíná mé milé Norsko. Počasí je taky typické norské - silný vítr je doplňován občasnými přeháňkami. I přes lehkou nepřízeň počasí se rozhodujeme vystoupat na bezejmenný kopec nad údolím (na fotografii vpravo), jenž slibuje dosažení nadmořské výšky 4000 m. Ačkoliv se zdá na dosah ruky, vzdálenosti ve velehorách rády klamou. Při výstupu se ukazuje drsná krajina severského ražení, která mi zase připomíná souostroví Svalbard, které jsem navštívil vloni. Mokřadní jezero Čunkurkjol vyplňuje široké a dlouhé údolí ubíhající na západ.
Na severu se rozkládá obrovská plocha jezera Issyk-kul s hřebeny Kungejského Alatau. Obrovské ledovcové údolí v minulosti ledovec zcela pokrýval a vybrousil jej do tvaru písmene "U". Jsme na vrcholu ve výšce 4146 m a tady už je vysoká nadmořská výška cítit. Do toho vane studený vítr a blíží se další přeháňka. Proto neváháme a po balvanech míříme zpět ke vzdáleným stanům. Přicházíme navečer poměrně solidně vyčerpaní, ale ještě zvládáme uvařit večeři a přestavět stan tak, aby lépe odolal silnému větru a dešti. Ráno bačové vyhánějí svá stohlavá stáda na pastvu a my míříme zpět do Barskoonského údolí, odkud jsme vyšli. Ještě uvařit ovesnou kaši na posilněnou. Vařili jsme na benzinovém vařiči MSR, protože do letadla nesmíte vzít plynové kartuše. Sice se v Biškeku dají sehnat, ale nám se to zdálo zbytečné. A vaření na benzinu se velmi osvědčilo, ačkoliv se jedná oproti plynu o smradlavější, špinavější a zdlouhavější činnost.
Zbývá sbalit stany, které včera prošly testem odolnosti v silném nárazovém větru, vanoucím od ledovců. Měj se pěkně, telátko oblíbené a dobrou pastvu! Scházíme do údolí a počasí se opět zhoršuje. Tři mušketýři. Čtyři kooně ve dvoře, žádnej s nima neoře.
Obdivuji ty zvířata, jak dokážou přebrodit hluboký a rychlý proud řeky. Jsme zpět u Barskoonského vodopádu a potkáváme bábušku, které fotím profilovku a klučinu, který si chce vyzkoušet můj 17kg batoh. Ačkoliv má zřejmě pocit, že batoh je nesnesitelně těžký, já jsem s výbavou nadmíru spokojen. Trasa našeho trojdenního výletu byla dlouhá 30 km, nastoupali a naklesali jsme 2000 výškových metrů. Červeně jsou značeny důležité místa, žlutě místo noclehu. Bohužel jsme ze zdravotních důvodů nemohli jít celý okruh (šli jsme tam a zpět), který by končil u jezera Issyk-kul. Přesto se jednalo o zajímavou trasu impozatním ledovcovým údolím v žulových horách, úplně odlišných od hor nad Karakolem. Zpět k jezeru Issyk-kul se dostáváme autostopem. Nad horami burácí odpolední bouře a my přemýšlíme co dál. Zítra by nám měl Hanvar v Karakolu vyřídit povolení pro oblast Inylcheku. Má to smysl? Na internetu kontroluji předpověď počasí a zjišťuji, že v oblasti centrálního Ťan-šanu bude během následujících dní pršet. Je rozhodnuto a volíme plán B - přesun na západ, kde na nás čekají ještě dva krásné treky. Jen co jsme se rozhodli, zastavuje nám tento týpek, který se zrovna vrací domů a tak nás za výhodnou cenu veze až do města Kočkor.
Adis byl neskutečně spontánní chlapík - nejprve nám sděluje, že smrdíme (což ostatně byla pravda - po těch dnech na horách), následně zastavuje a tak jak ho pánbůh stvořil, vbíhá do vod jezera Issyk-kul. I následujeme jej. Cesta po jižních březích Issyk-kulu vede přes polopouštní oblasti, které nejsou tak turisticky profláklé, jako břehy severní, přesto je zde spousta zajímavých míst k vidění. Třeba kaňon "Skaska" (v překladu pohádka) podobný americkému Grand Canyonu, místa s petroglyfy (obrazci pravěkých kultur vyrytých do skal) či na kopcích vypínající se kyrgyzské hřbitovy. Všimněte si náhrobků ve tvaru jurty! Do městečka Kočkor přijíždíme navečer. Naštěstí máme Adise, který rychle shání nocleh u jedné bábušky a její rodiny. Dostáváme pokoj pro hosty, který je obložený perskými koberci. Navíc nám bábuška vaří tradiční večeři, která začíná sladkým předkrmem koblížků a marmelády, následuje salát... ...a hlavní chod sestává z těstovin s delikátním skopovým masem. Stejně tak snídaně je vynikající.
Po ránu dáváme bábušce alejkum salaam (nebo jak jinak říci muslimovi sbohem) a vyrážíme na průzkum ulic Kočkoru. Stařešina v kalpaku je typickým výjevem tohoto městečka. Dělníci pracují na stavbě nové mešity. Mladá maminka. Kočkor na nás zapůsobil moc příjemně. Navíc jsme zde poslali pohledy domů, nakoupili nové zásoby, ...sehnali pár praktických rad pro další putování...
...a také vysmlouvali s taxikáři výhodnou cenu za odvoz. Při smlouvání je třeba nepovolit, rychle počítat, nebát se a dodržovat slovo, padne-li dohoda. Tento dědula, který neuměl ani slovo rusky, nás spolehlivě dopravil na výchozí bod v sedle Kyzart. Ale to už je jiné povídání...