Edinburgh hlasuje o nezávislosti Skotska

(16.9.2014) Letošní kostalace hvězd je ideální pro delší cestu do zahraničí. Díky tomu, že se vsetínské muzeum opravuje, můžu zmizet na 4 měsíční pracovní stáž do Skotska. A tak po mnoha vyřizováních a byro-peripetiích přichází konečně den, kdy odlétám. Vítá mne "hlavní město Skotska" Edinburgh, který právě žije přípravami na velkou událost - referendum o skotské nezávislosti. Ale o tom až za chvíli. Vítá mě také pohostinnost couchsurferů Juliet a Adama Brownových, kteří byli po 4 dny mými milými hostiteli. Edinburgh - jak jej jen popsat? Město je to originální, tajemné, pohádkové a mysteriózní... ...auta zde jezdí nalevo a já si pomalu začínám zvykat.
Na prvním rohu potkávám dudáka na "backpipes". Tož taká skotská nálada a hned od počátku! HUS 6143 (17.-19.9.2014) Pojďme se nejprve porozhlédnout po městě. Pomyslným pupkem je železniční a autobusová stanice. Ó jak krásně centralizovaná doprava, ne jak ve Valmezu :)) Pravda, "skleníkovitá" střecha nádraží vyplňující údolí pod starým městem působí poněkud bizarně. Ale proč ne?
Údolí, kde je nádraží umístěno, bývalo kdysi dnem jezera, které Skoti umně vysušili. Dnes jej kromě nádraží vyplňuje pěkný centrální park Princes Street Gardens. V parku potkávám spoustu zvídavých a skoro ochočených veverek, které zbaští vše, co jim přijde pod tlapky. A zbytky schovají do svých spižíren. Nad parkem se vypíná majestátní Edinburgh Castle, umístěný na dávném sopečném čedičovém suku zvaném Castle Rock. Je dominantou a symbolem Edinburgu. Počasí bylo ukázkové jen v den mého příjezdu, další 3 dny bylo klasicky skotsky "pod mrakem" a tak se zatím krásným výhledem z hradu nemohu pochlubit.
Hrad je spojen s historickým centem města hlavní třídou zvanou The Royal Mile. Na ní se nachází i hlavní sakrální památka - katedrála sv. Jiljí (st. Giles). Gotický zevnějšek katedrály zdobí věž v podobě koruny a národní zvíře Skotska - jednorožec! A dokonce se štítem :)) Samotná katedrála byla postavena na začátku 12. století a od té doby slouží jako hlavní církevní stavba v Skotska a to i po reformaci. V roce 1385 však byla budova výrazně poničena požárem a v následujících letech musela být přestavěna. Svoji současnou podobu získala v 19. století, kdy byla ve velké míře zrekonstruována. Nejzajímavější částí katedrály je kaple Řádu Bodláku, celým jménem Nejstarší a nejvznešenější řád bodláku (The Most Ancient and Most Noble Order of the Thistle), což je významný rytířský řád Spojeného království Velké Británie.
Řád je nejvyšším vyznamenáním Skotska a jeho symbolem je skotská národní rostlina bodlák. Hlavou řádu je britský panovník a řád má pouze jednu třídu - rytíře, kterých může být nejvíce 16. Řád je udělován výhradně podle královského uvážení, bez konzultace s vládou. Řádový rytíři mají nárok na titul Sir před jménem, dámy užívají titul Lady. Brtský panovník může přijmout i "mimořádné rytíře", kteří se nepočítají do maxima 16 "řádných" rytířů a takovíto rytíři si mohou sami navrhnout svůj erb. Proto jsou některé z moderních erbů a znaků velmi kuriózní. Neméně zajímavý je i motiv andělíčka hrajícího na dudy. Prostě Skotsko se nezapře :) Za návštěvu určitě stojí i Skotské národní muzeum, které se nachází nedaleko od katedrály. Obzvláště v přírodovědné expozici jsem se nemohl vynadívat, jen mít víc času. Asi se sem ještě vrátím. Další zajímavá sakrální památka, st Mary´s Cathedral, sice není přístupná zevnitř, ale zato se na stromě vedle ní houpá ufon.
Čedičový kopec Calton hill se vypíná na druhé straně údolí naproti hradu. Tajemný vrchol zdobí Nelsonův národní monument, kupole, maják... ...a monument Dugalda Stewarda, od něhož je běžně krásný výhled na centrum města (pokud nepadne skotská mlha). Je také oblíbeným cílem pro romantické procházky či běžecké trasy. Posledním a nejvyšším čedičovým vrchem Edinburgu je kopec Arthur Seat a útesy Salisbury Crags, vypínající se na východním okraji centra.
Navštívil jsem jej za mlžného počasí a tak jsem panorama města (včetně budovy nového parlamentu) obdivoval jen krátce. Po chvíli jsem v úplně jiném světě, jako by skotská metropole vůkol ani neexistovala. A přitom o pár desítek metrů pode mnou žije město velkými přípravami na referendum o nezávislost Skotska. Zkusím zde shrnout své pocity a dojmy ze dnů, které referendu předcházely. Jak jistě víte, Skotové jsou hrdý národ s velkolepou historií (ehm pardon, Statečné srdce není zrovna dobrý příklad věrohodného historického filmu :)
Svou snahu osamostatnit se z područí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska odůvodňují nejen věčnou touhou po vlastním státu, ale také mj. nespokojeností s anglickou politickou reprezentací, správou veřejných peněz a špatným hospodařením se zisky z ropného průmyslu. Protiargumentem je pochopitelně obava ze změn, které mohou novou zemi postihnout, nejasné ekonomické a politické perspektivy i společné historické, kulturní i sociální kořeny s Anglií. Na veřejnosti je však mnohem viditelnější hnutí YES... Podporu vyjadřují i slavné osobnosti. Hlasovací lístek ale asi nedostanou. Někteří svou potřebu vymanit se z područí Westminsteru realizují zápisy na postavce soch.
Podporu pro samostatnost přijeli vyjádřit i separatisté z jiných částí světa, kteří by osamostatněním Skotska získali pádný argument. Zleva: Navarra, Baskitsko, Sardinie, Bretaň, Korsika, Galicie, Vlámsko, Korsika a Katalánsko. Převážně však sleduji diskutující kroužky občanů. A v den referenda také velké množství reportérů z Britských i zahraničních médií. Jen pro zajímavost - přestavte si, jak trapně by se vyjímala vlajka Spojeného království bez skotské modři. Volební účast je extrémně vysoká - 84,59%.
Atmosféra je nejhutnější večer v den hlasování. Probíhají shromáždění a demostrace před budovou Nového parlamentu i jinde. Tisíce Skotů očekávají konečné výsledky v hospodách a barech, které zůstaly otevřeny přes noc. Edinburgh tak trochu zadumaně a mysteriózně vyčkává, jestli se zítra stane hlavním městem nového státu či nikoliv. Jen paprsek světla vychází zpoza Scottova památníku. S odstupem času už všichni víme, jak celé hlasování dopadlo. Pro odtržení se vyslovilo pouze 44,7%, takže Skotsko nadále zůstává součástí Spojeného království. Královna, premiér Cameron a spousty dalších státníků jsou spokojeny, Putinem podporovaní ukrajinští separatisti utřeli a my buďme rádi a věřme, že národní svazek na Britských ostrovech bude funkční lépe, než kdy předtím.