Výstup na vysoký Lochnagar

(23.11.2014)Konečně nadešel den, kdy předpověď počasí na víkend vypadá velice slibně. Navíc se nacházím v Aberdeenu. A proto v neděli ráno vyrážím s britským kamarádem Richardem a českým kámošem Dominikem vstříc nejkrásnější hoře národního parku Cairgorms. Vzhůru na Lochnagar! Ještě než se rozední, vyrážíme z parkoviště od jezera Loch Muick do skalnatých výšin. Rána jsou již chladná a tak kaluže lemují ledové krajky. Malátné zimní Slunce již nemá sílu led roztavit. Přesto svým jasem rozzáří ledové krystalky tisíci malými slunci. Mimochodem, najdete v ledu delfína/draka? Údolí Glen Muick zalévá sluneční záře a já vzpomínám na výlet na horu Mount Keen (na obzoru), který jsem absolvoval už téměř před dvěma měsíci.
Však cesta na vrchol leží před námi tož abychom stoupali. Z travnatých strání po nás pokřikují skotští bělokurové rousní (Lagopus lagopus scotica). O pár set metrů výše se pak před větrem schovává bíle zbarvený bělokur horský (Lagopus muta), Krásně sněhobílé pařátky jsou zatepleny peřím do těch nejkrutějších mrazů a barva bělokura maskuje před predátory. Čím výše stoupáme, tím víc duje ledový vítr a naše ruce mrznou na kost.
Zato výhledy se odkrývají. Na severním horizontu se objevují kamenné temena kopců národního parku Cairngorms - Ben Avon a Beinn a´Bhuird. Avšak ten nejkrásnější kopec se tyčí přímo před námi - 1 155 m vysoký a skalnatý Lochnagar. Pokračujeme po plochém a táhlém hřebeni směrem k vrcholu. Fyzika i klimatologie v praxi: jižní, sluncem ozářená strana mechu přijímá mnohem více tepla a proto taje. Na severní straně však mrzne.
Slunce zčásti zakryté mraky a ledová námraza na zemi kouzlí úžasné barvy a tvary. Stříbro mezi kameny. Poutník na obzoru. Ledové bochníky. Jehlice z ledu.
Mrazivé slunce. Vrchol nadohled. A jsme zde! Lochnagar (1 155 m). Vrcholový přípitek. Lochnagar znamená v překladu malé jezero hlučného zvuku (Lochan na Gaire). A je to opravdu jezerní hora obklopená ledovcovými jezírky.
Vrchol je poměrně frekventovaným turistickým cílem, i v dnešním mrazivém počasí jsme potkali hodně turistů. Důvod pro návštěvu je zřejmý - strmá hora zakončená skalnatým "corrie" poskytuje nádherné výhledy do širého okolí. Pohled do údolí řeky Dee směrem k Ballateru, Aboyne a Aberdeenu. Pohled k Braemaru halí hmla. A mlha také pod námi kouzlí vzácný a vskutku kuriózní optický klam, tzv. Brockenský přízrak či strašidlo.
Jedná se o stín pozorovatele vržený na horní povrch mraků naproti Slunci a zvětšený na kapičkách vody. Je pojmenován podle hory Brocken v neměckém pohoří Harz, kde je často pozorován. Objevuje se často náhle, je obklopen barevnou gloriolou a pohybující se mraky dokáží vytvořit iluzi pohybu. Proto bývá tento jev nezasvěceným pozorovatelem považován často za horského ducha :) Vzhůru dolů... Vracíme se zpět, tentokrát údolím Glas Allt Glen. Kousek před jezerem Loch Muick se říčka propadá o pár desítek metrů níže... ...a vytváří působivý vodopád Glas Allt falls.
Jezero Loch Muick je největším jezerem Aberdeenshiru a v podzimním západu Slunce je opravdu kouzelné. Royal bothy Glas-allt Shiel byl posteven královnou Viktorií a dnes je vlastněn britskou královnou. Milé na tom je, že v zadní části stavení najdete i malou ubikaci pro pocestné. Nejen morčáci velcí ale i večerní červánky plavou na hladině jezera. Usíná strom i kámen. Loučíme se s tímto krásným dnem i výletem, na který jsem si dlouho brousil zuby a nakonec se královsky vydařil :)
Trasa nám trvala 7 hodin, ale dá se zvládnout i rychleji. Délka okruhu je 19 km a převýšení činí necelých 1000 metrů. A dá se říct, že výstup na Lochnagar patří opravdu mezi klenoty skotské horské turistiky.