Jelení říje nad Glen Tanar pod Mount Keen

1 (27.9.2014) Počasí na tento víkend nemá být přímo ukázkové, ale přesto se vydávám do hor 40km od Aberdeenu - do národního parku Cairngorms, kde chci podniknout 35km dlouhou túru z městečka Aboyne k jezeru Loch Muick. Má trasa je zaznačena červenou linkou.	2 Do Aboyne přijíždím hrozivě drahým autobusem (30km za 11liber=skoro 400Kč). Město Aboyne leží na břehu řeky Dee, podle které se jmenuje celý kraj (Deeside), která odvodňuje velkou část národního parku a do moře ústí přímo v Aberdeenu.	3 První část mé trasy vede národní rezervací Glen Tanar.	4 Ta je chráněná díky rozsáhlým porostům kaledonských borovic, které v minulosti pokrývaly velkou část Skotska. Pak přišel člověk a borovice postupně vykácel, takže dnes je můžeme najít převážně v rezervacích. Trochu mi to připomíná naše jedlobukové pralesy.	5 V Glen Tanaru je také informační centrum a malý kostelík, odkud zrovna zněly dudy, neb se zde zrovna odehrávala skotská svatba.
6 Aj do druhé nohy...skoro jak u nás :)	7 Glen Tanar také skrývá několik rašeliništních jezírek...	8 ...které odvodňuje řeka Tanar mezi žulovými balvany.	9 Díky tomu, že vytéká z rašelinišť má voda lehce narezlou barvu.	10 Asi proto mi vzdáleně připomíná šumavskou řeku Vydru, stejně tak skalními mísami a obřími hrnci v kameni.
11 Nejzajímavější jsou ovšem prastaré borovice, které i díky zamračenému počasí působí dosti ponuře.	12 Potkávám Halfway hut - jednu z mnoha skotských "bothies" - přístřešků pro turisty. Já však mám svůj vlastní stan a dost času a proto pokračuji dále.	13 Po 7 km chůze se dostávám z lesa ven - na rozlehlá vřesoviště.	14 Tvary solitérních borů připomínají stromy na africké savaně.	15 Stoupám dál podél řeky a užívám si volnosti prostoru.
16 Přestože jsem pouhých 500m nad mořem, krajina má téměř charakter arktické tundry.	17 Jen jedno stavení stojí ve vřesovištích, jinak nic než řeka, kameny a vřes.	18 Vřes je už téměř všude odkvetlý, jen sem tam ještě vykoukne purpurová barva květů.	19 Po chvíli se ukazuje můj zítřejší cíl - hora Mount Keen. Nezdá se to, ale je ještě setsakramentsky daleko.	20 Sousední hora Braid Cairn má na svém kamenném temeni (=ve skotštině cairn) zajímavé geomorfologické útvary, zřejmě efekt gravitace a soliflukce.
21 Světla kvapem ubývá a tak stavím stan na místě pěkně chráněným před větrem a vařím večeři. A při zápolení s neposlušným vařičem se kochám nádhernými červánky.	22	23	24 I časosběrné video se mi podařilo na mobil zachytit.	25 (28.9.2014) Přes noc ukrutánsky fouká a já jsem rád, že mám stan tak dobře chráněný. Oblaka značí, že dneska azuro nebude. Ale nevadí, vzhůru na Mount Keen, která se halí do oblaků.
26 Po chvíli začíná drobně mžít (správně skotsky) a tak nasazuji pláštěnu a schovávám foťák.	27 Výstup od tábořiště mi trval víc než 1,5 hodiny, což jsem opravdu nečekal. Mount Keen (939 m n.m.) je nejvýchodnější ze skotských "munros", což je označení pro skotské hory, jejichž vrchol přesahuje nadmořskou výšku 3000 stop (tj. 914,4 m).	28 Sestupuji kamenným mořem a mračna se začínají trhat. Evidentně seděly jen na vrcholu.	29 Pode mnou se otevírá rozsáhlá náhorní plošina plná jezírek, kterou potřebuji přejít, abych se dostal k dalšímu cíli - jezeru Loch Muick. Už po několikáté se mi vynořuje příměr zdejší krajiny se Šumavou.	30 Na západě se zvedá temná masa hory Lochnagar, kam mám v úmyslu zamířit za nějakého lepšího počasí.
31 Cesta od Mount Keen vede zamokřenou planinou a tak si připadám jako hraničář, hledající cestu divočinou.	32 Občas vyplaším zajíce běláka, který má v zimě krásně bílý kožíšek.	33 Jindy zase vyplaším bělokura, který s podrážděným kvokáním odlétá do bezpečí.	34 Celkem nebojácní jsou však jeleni. Je totiž období říje a tak se po planinách rozléhá jejich troubení.	35
36 A že jich není málo. Ve Skotsku žije na 400 tisíc jelenů lesních, ale také 300 tisíc srnců, 30 000 jelenů sika a dalších. A to je na zemi s počtem obyvatel 5 milionů opravdu moc.	37 Tak velké množství vysoké zvěře je z ekologického hlediska nepochybně nevhodné a není divu, že se Skotům nedaří vypěstovat nové lesy bez masivních ohradníků.	38 Během 3 hodin na planinách jsem viděl přes úctyhodných 300 kusů těchto krásných zvířat.	39 Je však zajímavé, že z 90% jsem viděl jeleny, laně se asi před takovým množstvím samců raději skrývaly :)	40 Dával jsem si dobrý pozor, abych jeleny v říji příliš neprovokoval a tak když jsem se přiblížil moc blízko, raději jsem na sebe upozornil a zvířata poslušně uprchla.
41 Dostávám se na druhou stranu náhorní plošiny. Musím pochválit své nové pohory Hanwag Alaska, že přestože byly celý den permanentně ve vodě, nepustily ani kapku.	42 Vrchol hory Lochnagar byl celý den permanentně zahalen do mraků.	43 Pohled do údolí přes brčálově zelenou hladinu vrchovištního jezírka.	44 Scházím do údolí Glen (=údolí) Muick k žulovému vodopádu.	45 Krásný výlet zakončuji u 3km dlouhého jezera Loch Muick, kde mne nabírá kamarád Richard a autem jedeme zpět do Aberdeenu.
46 Po cestě se ještě zastavujeme u městečka Tomnaverie u pradávného kamenného kruhu.	47 Kamenný kruh Tomnaverie sice nedosahuje rozměrů slavného Stonehenge, avšak svým věkem si s ním nezadá - stáří 4500 let je opravdu úctyhodné.	48 Hlavní oltář míří přímo na vrchol vysokého Lochnagaru (stále v mlze). Jak příznačná souvislost- vždyť i naše "moderní civilizace" má touhu vzhlížet k výšinám a v horách nacházet uspokojení a klid...