Forvie - tam, kde se potkává Sahara s Arktidou

(20.9.2014) Můj první víkendový skotský výlet začíná v městečku Ellon, asi 20 severně od Aberdeenu. Město se může pochlubit zříceninou hradu, poklidnou atmosféru a krásnou duhou, která se nad městem klene (nebo spíš klenula)... ...a také řekou Ythan, která zurčí městečkem. A já zurčím podél ní, po chvíli odbočuji na silnici a protože šlapat 10km po asfaltu je fuj, stopuji. Po chvíli mi zastavuje příjemný dědula, který se mnou jede až do městečka Collieston, výchozímu to bodu do přírodní rezervace Forvie. Infocentra přírodních rezervací jsou ve Skotsku volně přístupná a samoobslužná, přesto se v nich můžete dozvědět spoustu zajímavých informací. První částí trasy jsou rozsáhlá přímořská vřesoviště. Hektary vřesu jsou bohužel už z velké části odkvetlé. Chcete-li zažít lány rozkvetlého vřesu, zajeďte si do Skotska během srpna či začátkem září.
Mám vždycky pocit, že sluneční světlo na severu je nějak čistší, jasnější a dokáže lépe vykreslit barvy a tvary krajiny, něž v jižních zemích. Uprostřed vřesoviť a písčitých kopců se nachází i několik menších jezírek, třeba Sand Lochy. Tohle není žádné jezero, ale nesmírné Severní moře. Na sever se zdvíhají útesy jen sem tam přerušené pláží... ...zatímco směrem na jih se otevírají rozlehlé pláže až k univerzitnímu městu, hlavnímu ropnému městu Evropy a mému dočasnému domovu - Aberdeenu. Na dně šelfů v Severním moři se totiž skrývají dosud velké zásoby ropy. Aberdeen je těmto ložiskům nejblíže a proto je možné spatřit na obzoru kotvící ropné tankery, čekající na vstup do Aberdeenského přístavu.
Co půl hodiny mi nad hlavou přelétá obří vrtulník, svážející pracovníky na ropné plošiny. Aberdeen je totiž nejen hlavní ropné město Evropy, ale má také rozsáhlé vzdušné síly vrtulníků. Útesy porostlé travou a lišejníky ostře kontrastují s blankytem oceánu. Pokračuji v chůzi po pláži a přes objektiv obdivuji pestrost zdejší krajiny. Tohle prostě nejde nevyfotit... Zrcadlení. Racci...
...další racci. Ústí potoku do moře. Odliv. A zase odliv. Vyplavené dary moře.
Kanály. Písečné vrásy. Forvie je také známo písečnými dunami, které připomínají písečnou poušť. Duny jsou porostlé travami Festuca rubra, Carex nigra, Ammophila arenaria a dalšími netradičními rostlinami. Slunce se chýlí k západu a já uprostřed písčitých dun stavím stan a vařím večeři.
(21.9.2014) Celou noc slyším drobné bubnování písku o tropiko stanu. Vítr zde vane téměř nepřetržitě a zvedá ledovcové písky z ústí řeky Ythan a ukládá je zde, na rozhraní řeky a moře. Pohled z druhé strany řeky Ythan odhaluje ukázkové estuárium (nedeltovité ústí) do moře. Další den se vypravuji na konec poloostrova k ústí řeky, kde na mne čeká nejedno překvapení. .Tak například mračna ptáků - racků, kormoránů... ...ústřičníků... ...kolih...
...bahňáků... ...hus... ...a také kajek mořských- krásných kachen, z jejichž peří se vyrábějí luxusní péřové spacáky. Pospávající kajky, mezi nimi okounějící racci a rybáci a v pozadí bunkr, který dříve stál na útesy, ale zub času a eroze jej ponořili do písku. A ejhle, copak to tam vykukuje z vody?
No přece tuleni obecní, zvědaví to tvorové, kteří zde na rozhraní sladké říční a slané mořské vody nacházejí svou oblíbenou potravu - sledě, halváče, štikozubce a tresky, které loví při ponorech trvajících 3-5 minut. A že jich tu není málo! Napočítal jsem jich kolem 300. Někteří peciválové se váleli i na břehu. Netroufnul jsem si k nim však příliš blízko, protože i přes svůj milý vzhled dokážou pěkně pokousat. HUS 6795
Díky tomu, že druhá strana řeky je lépe přístupná pro turisty, se tuleni zdržují spíše v rezervaci Forvie na severním břehu řeky. Medúza vyplivnutá příbojem na břeh. Ta už to má asi za sebou... No nic, jen pomalu a nerad opouštím tohle velezajímavé místo. Sbohem bahňáci! Všimněte si tulení hlavy v pravé části záběru, objevil jsem ji úplně náhodou :)) Přicházím do městečka Newburgh, kde jsem pozván místní luteránskou komunitou na nedělní čaj a od jistého pána dostávám běžecké ponožky. Dobří to lidé :)
No a pak mi nezbývá, než pokračovat ještě pár kilometrů k hlavní cestě a všímat si přitom zbytků kampaní o nezávislost Skotska. Beru stopa a ještě za světla jsem v Aberdeenu. Má trasa z Colliestonu do Newburghu se dá zvládnout i za 1 den (oranžová linka, cca 14 km), ale díky jejímu prodloužení na 2 dny jsem si výlet pořádně užil!